Byla to společenská erupce, kterou odstartovaly UDÁLOSTI ze 17. listopadu v Praze. Když dnes čtu své texty z tohoto období, jímá mě hrůza. Tolik iluzí, euforického nadšení, naivity, amatérství a současně lidského hyenizmu, nashromážděných frustrací, egoizmu vyrazilo v průběhu dnů a týdnů na povrch našeho všedního života. Vše toto ilustruji DOPISEM OD SESTŘENICE, který jsem dostal v lednu 1990, dvojí reflexí, publikovanou v LITERÁRNÍCH NOVINÁCH (červen 1992), a dokumentem Jána Fajnora, který vznikal v březnu 1990. V Čechách i na Slovensku byla v listopadu 1989 na čele revoluce (převratu, anebo jak chcete) občanská hnutí, která se postupně měnila na politická hnutí a standardní politické strany. Na počátku se jejich protagonisté grupovali z elitních „klubů“ politického disentu, vědeckého a uměleckého undregoundu, ekologických aktivistů a „šedé“ zóny. Postupně, když už bylo jasné, že změna režimu je nezvratná, se přidávali také kariéristé a hajzlíci různých typů. Ze slovenské perspektivy byla klíčová noc z úterka 5. března na středu 6. března 1991. Tehdy se zrodilo Hnutí za demokratické Slovensko, tehdy se moci na dlouhá léta ujal Vladimír Mečiar. Celou tuto noc prodlévali přímo v politickém centru Verejnosti proti násiliu novináři. Brzy ráno vyšlo mimořádné číslo deníku Smena. Zde je PŘÍMÉ SVĚDECTVÍ. Tímto dnem se začala psát další kapitola polistopadového vývoje na Slovensku. Docela hezkou ilustrací mé osobní pozice v těchto událostech je odborný text dvou pracovníků Masarykovy univerzity v Brně, kteří analyzovali KORESPONDENCI, co mi chodila do kanceláře Koordinačního Verejnosti proti násiliu, jejíž jsem byl tehdy předsedou. Bylo to období, kdy bylo město polepeno mými KARIKATURAMI, a já jsem se definitivně rozhodl pro odchod z politiky a ze Slovenska. Toto období nejlépe reflektuje ROZHOVOR s Martinem Komárkem. Všem těmto událostem ovšem něco předcházelo. Subjektivně přikládám symbolický význam oslavám PRVNÍHO VÝROČÍ 17. LISTOPADU na Náměstí Slovenského národního povstání v Bratislavě.
Dokument Pár slov natočil v roku 1990 Jano Fajnor, skvelý človek a dokumentarista. Zomrel v čase, keď sme sa s Eugenom Gindlom túlali v roku 2005 po Indii. Najprv sme si s Eugenom mysleli, že to bolo od hladu. Dvacet let po listopadu 1989 jsme se pustili s Martinem Hanzlíčkem, Petrem Zajacem a mnoha dalšími do vlastního pokusu zmapovat prvních sedm měsíců od listopadových událostí po první svobodné volby od pádu komunizmu. Výsledek je zde: WWW.SLOVENSKO1989-90.SK