Druhá polovina šedesátých let byla z celospolečenského hlediska opravdu zajímavá. Najednou bylo co číst v novinách, vycházela skvělá periodika (Sešity pro mladou literaturu, Host do domu, Mladá tvorba, Plamen, Literární noviny, Kultúrny život, Doteky pro mladou literaturu, Světová literatura …), objevila se celá plejáda mladých a dobrých autorů (Sidon, Vaculík, Škvorecký, Chudožilov, Kundera, Klíma, Machonin …), filmových tvůrců (Krumbachová, Němec, Jakubisko, Forman, Jasný, Chytilová …). V úterý jsme stávali před knihkupectvími dlouho před otevírací dobou a čekali na novinky. Dubček se stal symbolem neuskutečnitelné naděje, že i komunistický režim může mít lidskou tvář. Invazi vojsk šesti "spřátelených" armád 21. srpna 1968 jsme však opravdu nečekali. První informace přišly z rádia. Pak do Bratislavy dorazili tanky a vojáci. Můj tříměsíční syn Robert ležel v postýlce u okna. Venku se střílelo. Dělal jsem v tom čase směnového mistra v Chemických závodech Jiřího Dimitrova. Na noční jsem chodil s rusky psanou propustkou. Ve fabrice se zpočátku štrajkovalo a chvíli v ní byl ukryt i vysílací vůz slovenského rozhlasu. Přes den jsme byli v ulicích a já fotil levným bakelitovým foťákem, který se jmenoval myslím Lajka. Před bratislavskou univerzitou J.A. Komenského na Šafárikovom námestí jsem zažil ostrou střelbu tanku do lidí. Tehdy jsem viděl první mrtvé svého života. Jejich jména si pamatuji dodnes: kpt. Holík a Danka Košanová. V těch dnech jsem měl pocit, že jsme jednotní a beze strachu. Vydrželo to jenom krátce. Stejně jako pamětní tabule Dance Košanové na budově univerzity. Pak většina lidí sklapla a dlouhá desetiletí drželi hubu a krok. Nicméně, šedesátá léta do nás naočkovala vůni a chuť svobody a 21. srpen 1968 také její cenu. Moje generace z těchto emocí žila až do listopadu 1989.
Dvě fotografie z těch, které jsem si tehdy pořídil v Bratislavských ulicích:
Pro skvělého slovenského fotografa Laca Bielika se ovšem 21. srpen 1968 stal osudový. Zde je několik řádek o jeho příběhu a pětice fotografií, které oběhli svět.
Ako fotoreportér denníka Smena urobil Ladislav Bielik dňa 21. augusta 1968 na Šafárikovom námestí v Bratislave fotografiu Muž s odhalenou hruďou pred okupačným tankom. Ihneď po svojom vzniku sa stala symbolom odporu proti agresii vojsk štátov Varšavskej zmluvy v Československu. Po prvom uverejní v mimoriadnom vydaní denníka Smena 22. augusta 1968 ju neoprávnene a bez súhlasu autora neskôr rozširovalo a dodnes rozširuje viacero svetových agentúr, denníkov a časopisov. Uverejnená bola aj v mnohých učebniciach a fotografických publikáciách a použili ju aj vo viacerých dokumentárnych alebo hraných filmoch. Meno autora sa však pri týchto uverejneniach v zahraničí väčšinou vôbec neuvádzalo, prípadne bola fotografia označená ako "foto dpa" alebo "photograph from Stern", no niekedy sa neuviedlo jednoducho nič. Neraz sa stalo, že v opise bol zle uvedený názov miesta vzniku, čím dochádzalo až k absurdným omylom, keď namiesto Bratislavy bola uvedená Praha alebo v jednej českej učebnici dokonca Budapešť v roku 1956.
