Vydalo nakladatelství G plus G, v roce 2000.
„S Ditou Skálovou jsem se seznámil v roce 1996 při natáčení jejího příběhu pro archiv washingtonského Muzea holocaustu. Byla jednou z desítek lidí, s nimiž jsem na toto téma hovořil, byla však jediná, která svůj příběh vyprávěla tak, že jsem cítil, jak mě nabíjí energií a vůlí k životu. Téměř tři roky po tomto rozhovoru jsem se rozhodl, že zaplním mezeru ve vlastní paměti. Mezeru, která vznikla, tím, že moje máma v sobě nikdy nenasbírala dost síly k tomu, aby udělala totéž co Dita. Hledal jsem přeživší, pátral v dobových i rodinných archivech a ze střípků skládal příběh. Mezitím zemřela Dita Skálová i moje máma. Zveřejnuji tuto knihu bez jejich svolení. Koncem roku 1999, když byl rukopis připraven do tisku, přišel za mnou pan Zádor s textem své ženy Markéty.
K autentickým příběhům z Čech, Moravy, a Slovenska přibyl poslední, z Podkarpatské Rusi. Tyto čtyři země tvořily kdysi jeden stát - Československo.
Předkládám toto dílko čtenářům bez sentimentu a bez iluzí. Je mi pětapadesát a vím, že lidé jsou nepoučitelní. Zlo není možné zastavit ani láskou, ani pokorou a vůbec ne už knihou, jako je tato. Zlu je zapotřebí postavit se tváří tvář. Nicméně - poučený člověk má pro tento typ tvrdosti a odvahy víc motivace.“ V Praze dne 30. června 2000
