"Navštívil mne nedávno novinář z Bostonu. Zajímal se o situaci Romů v Čechách. Dvě hodiny jsem do mikrofonu chrlil sociologické a demografické údaje, statistiky, historická data. Poté projevil přání navštívit nějakého Roma. Vzal jsem ho k Rudovi Dzurkovi - skvělému umělci. Novinář mu položil dvě otázky: 1) Co říkáte na situaci Romů v Čechách? a 2) Vy sám jste měl co dělat s rasismem? Dzurko odpověděl: "S Romama jsou jenom potíže. Už týden nemohu spát, jaký bordel tady dělají." Ale vždyť i mezi bílými jsou bordeláři, odtušil novinář. "No jo, ale bílí jsou Novák a Novotný, ale Romové nemají jméno - bordel dělají cikáni." řekl Dzurko. "A pokud jde o rasismus, já osobně se s ním nesetkávám, ale například předevčírem mě kamarád pozval na svou vernisáž do Portheimky tady v Praze. Bolely mne nohy, a tak jsem přišel později, rovnou od malování. Uvaděčka se zeptala: A co tady vy děláte? Otočil jsem se a šel domů." Poslední otázku položil americký novinář - mimochodem černoch - Dzurkově družce, gádžovce, se kterou žije snad už patnáct let. "A jak reaguje vaše okolí na to, že žijete s Romem?" "Nijak, je to tabu." odpověděla Mirka. Když jsme odcházeli od Dzurka, řekl mi Philip - tak se onen novinář jmenoval: "Tohle u nás nikdo nepochopí." A ješte k Dzurkovi: Je mu 63 let. Celý život dře. Pracuje s kamenem, dřevem, obrázky skládá z barevné skleněné drtě. Téma má jediné - svět Romů, jak si ho pamatuje z východoslovenské vesnice, odkud jeho táta přišel před léty do Čech, a jak si ho vybavuje ve své fantazii. V roce 1977 podepsal Chartu. Poslední léta téměr nevychází z domu. Jednou jsem k němu přivedl ředitele Národní galerie. Proběhl bytem, kde jsou po zdích desítky obrazů a na zemi a policích desítky plastik. Cestou zpět do své kanceláře řekl: "Za ta léta, co přednáším na Akademii, jsme neměli jediného romského studenta. Copak oni nemají zájem o vzdělání?" A dodal: "Ty věci patří spíše do etnografického muzea, než do galerie." Měsíc poté otevíral Dzurko v Českém Krumlově profilovou výstavu ve velice prestižní galerii Schielleho. Cestou do Krumlova vypil v autě téměř celou láhev vodky. Na vernisáži řečnil místopředseda vlády České republiky, hosté z ciziny, kapela hrála. Dzurko seděl sklesle na své čestné židli a před odjezdem do Prahy nacpal do tašky chlebíčky z nachystaného rautu. Cestou dorazil láhev vodky. V Praze mi daroval jako odměnu za svezení obrázek. Mám doma už čtyři - houslistu, mámu s dítětem na rukou, dva portréty."
Převzato z knihy LIDSKÝ ÚDĚL.
Video s Rudo Dzurkem v jeho ateliéru.