Klíčový problém je PRÁZDNO. Absence respektovaných autorit, důvěry v instituce, rozviklané vztahy až po ty úplně základní – vztahy v rodinách – jsou jenom důsledek.
Primární je vyprázdněnost duchovního světa. Cirkevní hierachie jsou příliš často vnímané jako mocenské a prosáklé skandály (například pedofilními), politické elity jako zkorumpované (a propletené s oligarchií), intelektuální jako odtržené od života (uzavřeny ve svých disciplinárních bublinách)… a „standardní hodnoty“, na nichž by měl stát náš civilizační okruh, jsou pod palbou zevnitř i zvenčí. Hlavně to zevnitř je zničující.
Viděl jsem Landův klip (https://www.youtube.com/watch?v=fCTDZsAymBg). Bylo nás, zhruba týden po zveřejnění, téměř 900.000, dnes (13.1.21) už přes milión. V ten den se na pražském Staroměstském náměstí konala demonstrace. Přišel i exprezident Václav Klaus (info zde: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zive-v-centru-prahy-se-bude-demonstrovat-proti-vladnim-opatrenim/1980410). Jeho portfólium nepřátel svobody se vedle europeizmu, pravdoláskařství, environmenatlizmu, multikulturalizmu, genederizmu… rozšířilo o covidizmus. První reflexe: Landa je Klausův náhončí v akci. Anebo naopak? Anebo jen provokace a české švejkovství? Anebo doopravdy výbuch nespokojenosti a frustrace?
Nebyl jsem tam. Možná bych na tom náměstí našel i lidi ponížené a uražené, lidi v nouzi a v zoufalé osobní situaci. Zažil jsem to už jednou, v trochu jiném kontextu, na Slovensku. Tenkrát byl krysařem premiér Vladimír Mečiar (má toho za ušima opravdu hodně) a náhončím herec Milan Kňažko.
Trochu jinou verzi téhož jsme nedávno zažívali u obrazovek a displayů v režii Donalda Trumpa v USA – baště demokracie. To už bylo na husí kůži. Na husí kůži je i dění za rohem (Maďarsko, Polsko…) a dál (Bělorusko, Ukrajina…) a ještě dál (Blízký východ…). Na husí kůži lidem mého ražení. Kolik nás asi je? A je to dost na hledání cest ke společenskému smíru?
Mlčet se nemůže, mluvit jenom ve své a ke své komunitě také ne. Glosy a komentáře, rozhovory a videa mizí z aktuálních stránek médií v horizontu hodin, maximálně dnů. Podepisování petic je už směšné, a ještě i ty kavárny a hospody jsou zavřeny. Co tedy? Mně nezbývá, než psát a mluvit. Kontinuálně a s frekvencí dnů, než to poslední video a poslední text zmizí z portálů medií, kde umím a můžu své názory publikovat. Na milion kliků to nebude, ale i drobné se počítají. Vlastně i slova z Landovy písničky nejsou úplně mimo mísu. Jde „jen“ o to, k jakým cílům, typu emocí a chování poslouží. „Podle skutků poznáte je,“ říká se.
Po skončení demonstrace na pražském Staroměstském náměstí měla ohlas ve veřejném prostoru především mladá žena, která si odhalila prsa. Prý ve jménu svobody. Jak symptomatické, a jak výstižné. Ne Landa, ne Klaus, ale toto gesto. Pokud jí nešlo o pouhý narcizmus, byla autentičtější než ti dva. Autentická ovšem i v demonstraci toho podstatného – prázdna v nás.
V kanonickém díle taoizmu se traduje výrok, který (zhruba) říká: „Až to prázdno uvnitř dává nádobě smysl“. A z dávných dětských let si pamatuji jednu zenovou povídku, kde mistr říká svému návštěvníkovi, který si přišel pro rozumy: „Nejdřív zahoď všechno to smetí, co máš v hlavě, a až potom ji můžeš naplnit moudrostí.“ Možná i naše civilizace, a my samotní, jsme právě v podobné situaci.
Zveřejněno na www.tyzden.sk
Viděl jsem Landův klip (https://www.youtube.com/watch?v=fCTDZsAymBg). Bylo nás, zhruba týden po zveřejnění, téměř 900.000, dnes (13.1.21) už přes milión. V ten den se na pražském Staroměstském náměstí konala demonstrace. Přišel i exprezident Václav Klaus (info zde: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zive-v-centru-prahy-se-bude-demonstrovat-proti-vladnim-opatrenim/1980410). Jeho portfólium nepřátel svobody se vedle europeizmu, pravdoláskařství, environmenatlizmu, multikulturalizmu, genederizmu… rozšířilo o covidizmus. První reflexe: Landa je Klausův náhončí v akci. Anebo naopak? Anebo jen provokace a české švejkovství? Anebo doopravdy výbuch nespokojenosti a frustrace?
Nebyl jsem tam. Možná bych na tom náměstí našel i lidi ponížené a uražené, lidi v nouzi a v zoufalé osobní situaci. Zažil jsem to už jednou, v trochu jiném kontextu, na Slovensku. Tenkrát byl krysařem premiér Vladimír Mečiar (má toho za ušima opravdu hodně) a náhončím herec Milan Kňažko.
Trochu jinou verzi téhož jsme nedávno zažívali u obrazovek a displayů v režii Donalda Trumpa v USA – baště demokracie. To už bylo na husí kůži. Na husí kůži je i dění za rohem (Maďarsko, Polsko…) a dál (Bělorusko, Ukrajina…) a ještě dál (Blízký východ…). Na husí kůži lidem mého ražení. Kolik nás asi je? A je to dost na hledání cest ke společenskému smíru?
Mlčet se nemůže, mluvit jenom ve své a ke své komunitě také ne. Glosy a komentáře, rozhovory a videa mizí z aktuálních stránek médií v horizontu hodin, maximálně dnů. Podepisování petic je už směšné, a ještě i ty kavárny a hospody jsou zavřeny. Co tedy? Mně nezbývá, než psát a mluvit. Kontinuálně a s frekvencí dnů, než to poslední video a poslední text zmizí z portálů medií, kde umím a můžu své názory publikovat. Na milion kliků to nebude, ale i drobné se počítají. Vlastně i slova z Landovy písničky nejsou úplně mimo mísu. Jde „jen“ o to, k jakým cílům, typu emocí a chování poslouží. „Podle skutků poznáte je,“ říká se.
Po skončení demonstrace na pražském Staroměstském náměstí měla ohlas ve veřejném prostoru především mladá žena, která si odhalila prsa. Prý ve jménu svobody. Jak symptomatické, a jak výstižné. Ne Landa, ne Klaus, ale toto gesto. Pokud jí nešlo o pouhý narcizmus, byla autentičtější než ti dva. Autentická ovšem i v demonstraci toho podstatného – prázdna v nás.
V kanonickém díle taoizmu se traduje výrok, který (zhruba) říká: „Až to prázdno uvnitř dává nádobě smysl“. A z dávných dětských let si pamatuji jednu zenovou povídku, kde mistr říká svému návštěvníkovi, který si přišel pro rozumy: „Nejdřív zahoď všechno to smetí, co máš v hlavě, a až potom ji můžeš naplnit moudrostí.“ Možná i naše civilizace, a my samotní, jsme právě v podobné situaci.
Zveřejněno na www.tyzden.sk