byla ve znamení celoplošného testování na přítomnost viru COVID-19.
Nemám v úmyslu zabývat se odbornou diskusí o účinnosti zvolené metody testování, opatřeními na snižování rizik a ztrát. Nepřísluší mi to a nejsem k tomu kompetentní.
V situaci, jako je tato, jde ovšem také o politická rozhodnutí. Tady už jistou kompetenci cítím. Říkám rovnou: Igor Matovič je zlý premiér. Jeho cesta k moci je „vystlaná“ okázalou improvizací, denunciací spojenců (nucení na detektor lži, tajné nahrávky privátních rozhovorů...), osobními delikty (ukradená diplomová práce) ..., ale také desetiletím zápasu s korupcí, což mu slouží ke cti. Ve svatém tažení proti smrtícímu viru však neváhal označit pochybovače z řad svých koaličních partnerů za potencionální vrahy (předseda koaliční strany SaS a člen vlády Richard Sulík), oponenty z řad odborníků za vlastizrádce (šéf lékařské komory Marián Kollár), klidné a umírněné vyjádření prezidentky Zuzany Čaputové za nepřiměřené. Byl to JEHO BOJ od samého počátku.
Nicméně, pandemie je skutečná, COVID-19 je opravdu smrtící. Mobilizace odborného zázemí k testování (zdravotníků, armády, místních samospráv) a veřejnosti proběhla téměř zázračně a za účasti zahraničních expertů i pomoci sousedních zemí (Maďarsko, Rakousko). Vysoká účast lidí na celé akci byla podpořena „dobrovolností“ pod mnoha sankcemi.
Průběžně, samozřejmě, probíhala diskuse a online informace z terénu. Obojí věcně a nadoraz. Například: https://dennikn.sk/2118095/lekar-visolajsky-s-ktorym-sa-radi-premier-lockdown-je-pre-slovensko-momentalne-nevyhnutny/?ref=tit Jenom na margo, ne však jako zanedbatelný detail, dodávám, že Matovič svůj nápad celoplošného testování nekonzultoval dokonce ani s nejvyšší velitelkou ozbrojených sil, prezidentkou Zuzanou Čaputovou přesto, že právě armáda měla v celé operaci sehrát klíčovou roly.
V závěru prvního dne akce zazněl ojedinělý hlas Františka Mikloška, který připomněl zvláštní podobnost k nástupu mečiarizmu zpřed třech desetiletí: https://dennikn.sk/2118839/chaos-uplynulych-dni-pripomina-prvu-meciarom-vyvolanu-krizu-spred-30-rokov/?ref=list. Jeho přirovnání je zcela jistě přehnané – Mečiar byl gangster, což Matovič není. Mečiar zneužil při tvorbě své „politiky“ obrazu nepřítele, například v podobě Maďarů, čechoslovakistů.... Matovič má „hnusobu“, což jest jeho značka pro COVID-19 z počátků pandemie. Nutno ovšem připomenout, že pod jeho premiérstvím se také masivně rozhýbalo vyšetřování mnoha zásadních korupčních kauz a očista justice, zatím co za Mečiara tomu bylo naopak. Oba však těžili z vydírání strachem, výhružkami... oba improvizovali a pro oba byl „národ“ rukojmím. A oba generovali ve společnosti chaos.
Druhý den (neděle 1.11) ráno Miro Kolár, poslanec NR SR a starosta Hlohovca, rekepituluje první den. Stojí zato si vyslechnout: https://www.tyzden.sk/video/68486/primator-hlohovca-druhe-kolo-testovania-nebude/?ref=tit. Nicméně, tisková konference vlády se nesla v poněkud jiném duchu. Prezentace ministra Milana Krajniaka jenom opakuje už dříve premiérem vyslovené hodnocení: https://dennikn.sk/minuta/2119712/. Text vyšel v Denníku N. „Minister práce Milan Krajniak vyhlásil, že Slovensko zažilo druhé Slovenské národné povstanie. Krajina podľa neho nečelila od druhej svetovej vojny takové hrozbě. „Slovenský národ sa po tomto víkende stal národom, ak nie veľkým, tak národom silným,“ řekl Krajniak v maskáčích.
Slovensko, míní Krajniak, povstalo. „Schopnosť povstať znamená nebyť pasívny, a to dokážu len veľké a silné národy. Buďme hrdí na to, čo sme dokázali,“ dodal.“ To jako jsme neměli po Slovenském národním povstání ještě pořád nacizmus a fašistickou Slovenskou republiku? Poté komunistický puč a desítky let života v nesvobodě, včetně invaze vojsk Varšavské smlouvy? Listopad 1989?
Matovič měl v rukou ovšem argument nejtěžšího kalibru – strach ze smrti. Jenom opravdu málo a zcela výjimečných lidí se mu dokáže postavit. V českých poměrech mezi ně počítám například Jana Urbana. Ve své eseji (http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=38052) říká: „Hysterie strachu ještě nikdy nic nevyřešila a nikoho nevyléčila. Ze svojí zkušenosti se dívám na znejistělé české společenství, které poprvé stanulo před skutečnou zkouškou. Před něčím úplně Neznámým, možná dokonce Nezvládatelným a zcela určitě Neokecatelným. S touto nemocí nelze kolaborovat, nejde se k ní konjunkturně přitulit, ani přikrčit, přečkat v závětří a pomlouvat ji v hospodě, tak jako se předchozí generace vyrovnávaly s mnohem smrtelnějšími nákazami nacismu a komunismu. Pro dnešní dobu je ovšem symptomatické, že ve chvíli, kdy jsou vyhlášena další omezení pohybu a sociálních kontaktů, a kdy od dalšího rána hrozí zavření kadeřnictví a obchodů se spotřebním zbožím, je první masovou reakcí „lidu“ panická nákupní horečka. Jídla ani léků, které potřebujeme k životu i v nejhorších situacích, se přitom omezení nedotknou. Chápeme-li tuto situaci jako krizi, podobnou nezastavitelnému přílivu či lavině, pak je z těch, které musíme přijmout a prostě jimi projít. A pak nejvíce ze všeho záleží na tom, jak touto krizí projdeme. Jako lidé i jako společenství.“
Žít na Slovensku, jdu na testy také. A budu naléhavě žádat i další, aby je podstoupili. Žiji však v Česku čili: dbám na hygienu, nosím rouško, kde musím, a ven chodím, když potřebuji. Činím tak ovšem v situaci všeobecné nedůvěry v politiku a politiky, i v instituce, které reprezentují, a s pocitem, že neodevzdám „boji s hnusobou“ ani svou osobní důstojnost a více svobody, než je nutné pro ochranu zdraví blízkých a bližních. Podstatné je jiné, Slovensku vládne premiér, který žije v bludném kruhu svých obsesí a hodí se na něj formulace z prvního abdikačního listu Vladimíra Mečiara, kde píše, že zůstal sám a s ním „lid“. O lidu dnešních dnů snad tolik, že zatím celkem obstál. Nicméně hysterie a negativní emoce jsou pandemické. Obávám se, že to platí i pro Českou republiku a celý středoevropský region, což je už jenom moje hypotéza.
P.S.
Psal jsem tento text v neděli 1.11.2020 v poledne. Nevím, jak dopadne druhé kolo celoplošného testování, a jaké bude, bude-li, netuším, jaké budou závěry odborníků, aktérů, vlády Slovenské republiky. Každopádně na Slovensku proběhl experiment, který nemá obdoby a takové experimenty pokaždé poslouží jako poučná informace pro budoucnost. Současně však, jako bývalý prognostik, vím, že o budoucnosti víme jediné: že ji neznáme a neumíme předvídat. Pro aktuální situaci však z tohoto experimentu, jak si myslím, vyplývá tristní závěr: stačí jednou!
Když jsem text dopsal, přišel email od Ivana Stehlíka (kamaráda a dokumentaristu): „… napsals, že důvěra lidí ve vládu je deformovaná. No, já bych řekl, že není deformovaná, že prostě není, ztratila se. A myslím, že ji smetla první (jarní) vlna covidu. Tenkrát na jaře, však si také vzpomínáš, se lidé zachovali ohromně. Bylo to až dojemné, jak všichni šili roušky, mladí lidé (a nejen skauti) vozili starým lidem nákupy, dobrovolní hasiči rozváželi desinfekci...o lidech ve zdravotnictví ani nemluvím. Ano, nebyla to vláda, byli to lidi, kdo překonal ten první nápor. A co se stalo pak? Vláda a její premiér si tohle první vítězství přivlastnili, začali se před světem chlubit, jak to zvládli. Oni to zvládli. Vlastně ukradli občanům to jejich vítězství, stejně jako se krade revoluce. Pak přišla druhá vlna, která opět zastihla vládu nepřipravenou a zmatenou. A lidi si řekli - tak se ukažte, když se chlubíte, jak jste dobří. A tohle je výsledek. Vláda to lidské nadšení a ochotu pomáhat prostě prohospodařila.
Poznámka: Psáno pro slovenský Denník N. Českého čtenáře bude možná zajímat společenský kontext masivní akce, která je zřejmě v našem civilizačním kontextu unikátní. Mluvím-li o našem civilizačním kontextu, myslím liberálně-demokratické poměry, kde se takové, a podobné, experimenty rodí přeci jenom trochu jinak. Dokdy?
Odkazy na linky ze slovenských médií budou pro české čtenáře, pokud nemají zaplacený přístup, nedostupné. Z titulků a kontextu je však zřejmé, o co jde. Text je bez jazykové redakce.
V situaci, jako je tato, jde ovšem také o politická rozhodnutí. Tady už jistou kompetenci cítím. Říkám rovnou: Igor Matovič je zlý premiér. Jeho cesta k moci je „vystlaná“ okázalou improvizací, denunciací spojenců (nucení na detektor lži, tajné nahrávky privátních rozhovorů...), osobními delikty (ukradená diplomová práce) ..., ale také desetiletím zápasu s korupcí, což mu slouží ke cti. Ve svatém tažení proti smrtícímu viru však neváhal označit pochybovače z řad svých koaličních partnerů za potencionální vrahy (předseda koaliční strany SaS a člen vlády Richard Sulík), oponenty z řad odborníků za vlastizrádce (šéf lékařské komory Marián Kollár), klidné a umírněné vyjádření prezidentky Zuzany Čaputové za nepřiměřené. Byl to JEHO BOJ od samého počátku.
Nicméně, pandemie je skutečná, COVID-19 je opravdu smrtící. Mobilizace odborného zázemí k testování (zdravotníků, armády, místních samospráv) a veřejnosti proběhla téměř zázračně a za účasti zahraničních expertů i pomoci sousedních zemí (Maďarsko, Rakousko). Vysoká účast lidí na celé akci byla podpořena „dobrovolností“ pod mnoha sankcemi.
Průběžně, samozřejmě, probíhala diskuse a online informace z terénu. Obojí věcně a nadoraz. Například: https://dennikn.sk/2118095/lekar-visolajsky-s-ktorym-sa-radi-premier-lockdown-je-pre-slovensko-momentalne-nevyhnutny/?ref=tit Jenom na margo, ne však jako zanedbatelný detail, dodávám, že Matovič svůj nápad celoplošného testování nekonzultoval dokonce ani s nejvyšší velitelkou ozbrojených sil, prezidentkou Zuzanou Čaputovou přesto, že právě armáda měla v celé operaci sehrát klíčovou roly.
V závěru prvního dne akce zazněl ojedinělý hlas Františka Mikloška, který připomněl zvláštní podobnost k nástupu mečiarizmu zpřed třech desetiletí: https://dennikn.sk/2118839/chaos-uplynulych-dni-pripomina-prvu-meciarom-vyvolanu-krizu-spred-30-rokov/?ref=list. Jeho přirovnání je zcela jistě přehnané – Mečiar byl gangster, což Matovič není. Mečiar zneužil při tvorbě své „politiky“ obrazu nepřítele, například v podobě Maďarů, čechoslovakistů.... Matovič má „hnusobu“, což jest jeho značka pro COVID-19 z počátků pandemie. Nutno ovšem připomenout, že pod jeho premiérstvím se také masivně rozhýbalo vyšetřování mnoha zásadních korupčních kauz a očista justice, zatím co za Mečiara tomu bylo naopak. Oba však těžili z vydírání strachem, výhružkami... oba improvizovali a pro oba byl „národ“ rukojmím. A oba generovali ve společnosti chaos.
Druhý den (neděle 1.11) ráno Miro Kolár, poslanec NR SR a starosta Hlohovca, rekepituluje první den. Stojí zato si vyslechnout: https://www.tyzden.sk/video/68486/primator-hlohovca-druhe-kolo-testovania-nebude/?ref=tit. Nicméně, tisková konference vlády se nesla v poněkud jiném duchu. Prezentace ministra Milana Krajniaka jenom opakuje už dříve premiérem vyslovené hodnocení: https://dennikn.sk/minuta/2119712/. Text vyšel v Denníku N. „Minister práce Milan Krajniak vyhlásil, že Slovensko zažilo druhé Slovenské národné povstanie. Krajina podľa neho nečelila od druhej svetovej vojny takové hrozbě. „Slovenský národ sa po tomto víkende stal národom, ak nie veľkým, tak národom silným,“ řekl Krajniak v maskáčích.
Slovensko, míní Krajniak, povstalo. „Schopnosť povstať znamená nebyť pasívny, a to dokážu len veľké a silné národy. Buďme hrdí na to, čo sme dokázali,“ dodal.“ To jako jsme neměli po Slovenském národním povstání ještě pořád nacizmus a fašistickou Slovenskou republiku? Poté komunistický puč a desítky let života v nesvobodě, včetně invaze vojsk Varšavské smlouvy? Listopad 1989?
Matovič měl v rukou ovšem argument nejtěžšího kalibru – strach ze smrti. Jenom opravdu málo a zcela výjimečných lidí se mu dokáže postavit. V českých poměrech mezi ně počítám například Jana Urbana. Ve své eseji (http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=38052) říká: „Hysterie strachu ještě nikdy nic nevyřešila a nikoho nevyléčila. Ze svojí zkušenosti se dívám na znejistělé české společenství, které poprvé stanulo před skutečnou zkouškou. Před něčím úplně Neznámým, možná dokonce Nezvládatelným a zcela určitě Neokecatelným. S touto nemocí nelze kolaborovat, nejde se k ní konjunkturně přitulit, ani přikrčit, přečkat v závětří a pomlouvat ji v hospodě, tak jako se předchozí generace vyrovnávaly s mnohem smrtelnějšími nákazami nacismu a komunismu. Pro dnešní dobu je ovšem symptomatické, že ve chvíli, kdy jsou vyhlášena další omezení pohybu a sociálních kontaktů, a kdy od dalšího rána hrozí zavření kadeřnictví a obchodů se spotřebním zbožím, je první masovou reakcí „lidu“ panická nákupní horečka. Jídla ani léků, které potřebujeme k životu i v nejhorších situacích, se přitom omezení nedotknou. Chápeme-li tuto situaci jako krizi, podobnou nezastavitelnému přílivu či lavině, pak je z těch, které musíme přijmout a prostě jimi projít. A pak nejvíce ze všeho záleží na tom, jak touto krizí projdeme. Jako lidé i jako společenství.“
Žít na Slovensku, jdu na testy také. A budu naléhavě žádat i další, aby je podstoupili. Žiji však v Česku čili: dbám na hygienu, nosím rouško, kde musím, a ven chodím, když potřebuji. Činím tak ovšem v situaci všeobecné nedůvěry v politiku a politiky, i v instituce, které reprezentují, a s pocitem, že neodevzdám „boji s hnusobou“ ani svou osobní důstojnost a více svobody, než je nutné pro ochranu zdraví blízkých a bližních. Podstatné je jiné, Slovensku vládne premiér, který žije v bludném kruhu svých obsesí a hodí se na něj formulace z prvního abdikačního listu Vladimíra Mečiara, kde píše, že zůstal sám a s ním „lid“. O lidu dnešních dnů snad tolik, že zatím celkem obstál. Nicméně hysterie a negativní emoce jsou pandemické. Obávám se, že to platí i pro Českou republiku a celý středoevropský region, což je už jenom moje hypotéza.
P.S.
Psal jsem tento text v neděli 1.11.2020 v poledne. Nevím, jak dopadne druhé kolo celoplošného testování, a jaké bude, bude-li, netuším, jaké budou závěry odborníků, aktérů, vlády Slovenské republiky. Každopádně na Slovensku proběhl experiment, který nemá obdoby a takové experimenty pokaždé poslouží jako poučná informace pro budoucnost. Současně však, jako bývalý prognostik, vím, že o budoucnosti víme jediné: že ji neznáme a neumíme předvídat. Pro aktuální situaci však z tohoto experimentu, jak si myslím, vyplývá tristní závěr: stačí jednou!
Když jsem text dopsal, přišel email od Ivana Stehlíka (kamaráda a dokumentaristu): „… napsals, že důvěra lidí ve vládu je deformovaná. No, já bych řekl, že není deformovaná, že prostě není, ztratila se. A myslím, že ji smetla první (jarní) vlna covidu. Tenkrát na jaře, však si také vzpomínáš, se lidé zachovali ohromně. Bylo to až dojemné, jak všichni šili roušky, mladí lidé (a nejen skauti) vozili starým lidem nákupy, dobrovolní hasiči rozváželi desinfekci...o lidech ve zdravotnictví ani nemluvím. Ano, nebyla to vláda, byli to lidi, kdo překonal ten první nápor. A co se stalo pak? Vláda a její premiér si tohle první vítězství přivlastnili, začali se před světem chlubit, jak to zvládli. Oni to zvládli. Vlastně ukradli občanům to jejich vítězství, stejně jako se krade revoluce. Pak přišla druhá vlna, která opět zastihla vládu nepřipravenou a zmatenou. A lidi si řekli - tak se ukažte, když se chlubíte, jak jste dobří. A tohle je výsledek. Vláda to lidské nadšení a ochotu pomáhat prostě prohospodařila.
Poznámka: Psáno pro slovenský Denník N. Českého čtenáře bude možná zajímat společenský kontext masivní akce, která je zřejmě v našem civilizačním kontextu unikátní. Mluvím-li o našem civilizačním kontextu, myslím liberálně-demokratické poměry, kde se takové, a podobné, experimenty rodí přeci jenom trochu jinak. Dokdy?
Odkazy na linky ze slovenských médií budou pro české čtenáře, pokud nemají zaplacený přístup, nedostupné. Z titulků a kontextu je však zřejmé, o co jde. Text je bez jazykové redakce.