Prvú verziu textu som napísal vo februári tohoto roku. Česky, pretože v Česku žijem už od rozpadu Československa. Potom som ho nechal ležať v počítači.
***
Slovensko 2020 je svým způsobem obrazem světa naší doby, minimálně obrazem našeho civilizačního okruhu. Obrazem omezenosti živé a historické paměti, obrazem eskalace pradávných kmenových pudů, obrazem světla a tmy lidských duší, které jsou technologickým rozvojem uvolňovány z otěží „tradičních“ kultur, včetně pestré škály morálek.
Pitomost ještě nikdy neměla tak široký prostor ke „svobodě“. Křečovíté tváře reprezentantů „bílých a heterosexuálních vlastenců“, kteří o sobě, například v Česku, tvrdí, že jim jde o spodních deset milionů v konfrontaci s občany, kteří usilují o své „chvilky demokracie“. Byl jsem těsně před volbami na Slovensku a spontánní občanské vzepětí mi vzalo dech. Prolínalo se společností od sekulárních liberálů až po konzervativní křesťany, od vyznavačů minoritních subkultur až po mainstreamovou všehochuť. Militantní národovci nenacházeli argumenty a vypadali opravdu jako relikty dávné minulosti.
Dávné minulosti? Nikdy předtím jsem neměl tak intenzivní pocit, že blbost může být natolik zjevná a současně infekční. A přesto byla ve volbách poražena. Poražena ovšem v situaci, kdy úzkost a strach nabyla téměř pandemické rozměry. Ano, i úzkost a strach demokratů. I ti vzhlíželi k charizmatickým osobnostem, byť jsou to právě ony, kteří mají často v pusách a v očích vlastní nabobtnalé ego. Přesně to ego, které tak citlivě vnímá lákání moci a víry ve vlastní předurčenost. A násilníci zatím někde v zákrytu čekají až dostanou zelenou. Dostanou, zklameme-li.
Dostanou svou šanci ne díky trapnému blekotání přestárlých elit, ale fascinací hrozbami, které mají jednou podobu „mladých, snědých migrantů“, kteří prý slintají při pohledu na naše pohledné dívky, sociální vymoženosti, a vyřvávají přitom Allahu Akbar. Jindy dostanou šanci masivním šířením primitivních dezinformací z trollích farem a od iniciativních deviantů. Žízeň po „tajemnu“, které vysvětlí vlastní trable a nejistoty je jako parní válec. Také proto je důležité mobilizovat občany jasným obrazem živoucího nepřítele. Tu nacisty a fašisty, tu zloději a lháři, kteří mají za ušima zcela nepokrytou korupci.
Jestli jsem ale před chvílí řekl, že násilníci svou šanci dostanou, tak současně říkám, že jde o výzvu: Nesmí ji dostat! Sebeobrana liberální demokracie zdaleka nespočívá v odevzdané víře ve vítězství pravdy a lásky, které spadnou z nebe jako manna. Pravda a láska je jenom navigací na cestě. Jejími nástroji jsou vedle statečnosti a moudrosti také pěsti. Zbabělý a slabý demokrat ani nemusí vyrážet na trasu. Prohrál, aniž se zvednul od stolu.
A prohrává také má generace – nedostatkem vitality a zkušeností s „modernitou“. Na druhé straně: jestli jsou naše duše doopravdy světlem i tmou současně, jde o archetypální zakotvenost naší přítomnosti „tady a teď“. Říká se tomu mezigenerační přenos. V dobrém i ve zlém.
P.S.
V spolupráci s denníkom SME vydávame knihu „Drtím, drtíš, drtíme (s krízou za zadkom)“. V kníhkupectvách si ju budete môcť kúpiť od začiatku septembra 2020. 29. septembra bude dostupná aj v novinových stánkoch za zvýhodnenú cenu spolu s denníkom SME. Pri príležitosti vydania knihy sa 7.9. 2020 (pondelok) o 18.00 hod v kníhkupectve Martinus na Obchodnej ulici v Bratislave bude diskusia spojená s autogramiádou.
Písané pre Denník SME
***
Slovensko 2020 je svým způsobem obrazem světa naší doby, minimálně obrazem našeho civilizačního okruhu. Obrazem omezenosti živé a historické paměti, obrazem eskalace pradávných kmenových pudů, obrazem světla a tmy lidských duší, které jsou technologickým rozvojem uvolňovány z otěží „tradičních“ kultur, včetně pestré škály morálek.
Pitomost ještě nikdy neměla tak široký prostor ke „svobodě“. Křečovíté tváře reprezentantů „bílých a heterosexuálních vlastenců“, kteří o sobě, například v Česku, tvrdí, že jim jde o spodních deset milionů v konfrontaci s občany, kteří usilují o své „chvilky demokracie“. Byl jsem těsně před volbami na Slovensku a spontánní občanské vzepětí mi vzalo dech. Prolínalo se společností od sekulárních liberálů až po konzervativní křesťany, od vyznavačů minoritních subkultur až po mainstreamovou všehochuť. Militantní národovci nenacházeli argumenty a vypadali opravdu jako relikty dávné minulosti.
Dávné minulosti? Nikdy předtím jsem neměl tak intenzivní pocit, že blbost může být natolik zjevná a současně infekční. A přesto byla ve volbách poražena. Poražena ovšem v situaci, kdy úzkost a strach nabyla téměř pandemické rozměry. Ano, i úzkost a strach demokratů. I ti vzhlíželi k charizmatickým osobnostem, byť jsou to právě ony, kteří mají často v pusách a v očích vlastní nabobtnalé ego. Přesně to ego, které tak citlivě vnímá lákání moci a víry ve vlastní předurčenost. A násilníci zatím někde v zákrytu čekají až dostanou zelenou. Dostanou, zklameme-li.
Dostanou svou šanci ne díky trapnému blekotání přestárlých elit, ale fascinací hrozbami, které mají jednou podobu „mladých, snědých migrantů“, kteří prý slintají při pohledu na naše pohledné dívky, sociální vymoženosti, a vyřvávají přitom Allahu Akbar. Jindy dostanou šanci masivním šířením primitivních dezinformací z trollích farem a od iniciativních deviantů. Žízeň po „tajemnu“, které vysvětlí vlastní trable a nejistoty je jako parní válec. Také proto je důležité mobilizovat občany jasným obrazem živoucího nepřítele. Tu nacisty a fašisty, tu zloději a lháři, kteří mají za ušima zcela nepokrytou korupci.
Jestli jsem ale před chvílí řekl, že násilníci svou šanci dostanou, tak současně říkám, že jde o výzvu: Nesmí ji dostat! Sebeobrana liberální demokracie zdaleka nespočívá v odevzdané víře ve vítězství pravdy a lásky, které spadnou z nebe jako manna. Pravda a láska je jenom navigací na cestě. Jejími nástroji jsou vedle statečnosti a moudrosti také pěsti. Zbabělý a slabý demokrat ani nemusí vyrážet na trasu. Prohrál, aniž se zvednul od stolu.
A prohrává také má generace – nedostatkem vitality a zkušeností s „modernitou“. Na druhé straně: jestli jsou naše duše doopravdy světlem i tmou současně, jde o archetypální zakotvenost naší přítomnosti „tady a teď“. Říká se tomu mezigenerační přenos. V dobrém i ve zlém.
P.S.
V spolupráci s denníkom SME vydávame knihu „Drtím, drtíš, drtíme (s krízou za zadkom)“. V kníhkupectvách si ju budete môcť kúpiť od začiatku septembra 2020. 29. septembra bude dostupná aj v novinových stánkoch za zvýhodnenú cenu spolu s denníkom SME. Pri príležitosti vydania knihy sa 7.9. 2020 (pondelok) o 18.00 hod v kníhkupectve Martinus na Obchodnej ulici v Bratislave bude diskusia spojená s autogramiádou.
Písané pre Denník SME