Je podtitul knihy „Spolupráce s nepřítelem“ (Adam Kahane, Portál 2020) je to skvělá kniha. Autor vychází z vlastní zkušenosti, kterou získal při pokusech hledat řešení složitých situací na „tváři místa“.
Základ jeho metodologie spočívá v tom, že posadil za jeden stůl lidi, kteří si šli doslova a do písmene po krku, na nichž ale bylo řešení přímo závislé – od politiků, přes partyzány, armádní generály, aktivisty, byrokraty, odboráře, ředitele velkých podniků… Uvažovali o možnostech, jak z průseru ven. Ne, že by mu šlo o nějakou senzaci. Adam Kahane jednoduše pochopil, že jiná cesta, než spolupráce, neexistuje. Tedy, pokud chceme problémy doopravdy řešit, anebo se o to pokusit. Anebo alespoň vědět, že jsme proto udělali maximum.
Vzpomněl jsem si při psaní tohoto textu na jednu meditaci Jeho Svatosti dalajlámu. Zhruba tam stálo, že člověk má v konfliktních situacích usilovat o dialog. Nejde-li to, pak má alespoň využít diplomacie a odvrátit možnost násilného střetu. Nejde-li ani toto, nezbývá nic jiného, než použít sílu. Ne všechny situace jsou však natolik vyhrocené. Pokud nejde o život, stačí se v patové situaci porozhlédnout, kde jsou dveře. Původně jsem chtěl dalajlámu citovat přesně, a tak jsem vybral z knihovny jeho Meditace pro každý den (Pragma 2000). Zmíněný text jsem sice nenašel, ale našel jsem jiný, který seděl na mé momentální rozpoložení. Jde o to, že před karanténou, kterou vyhlásila vláda kvůli pandemii koronaviru, mě „rozpracoval“ zubař a odnesla to korunka. Než mi stihnul nechat udělat jinou, musel zavřít ordinaci a já zůstal na holičkách s dírou v chrupu. Dalajláma mě uklidnil jednou ze svých meditací:
Vaše Svátosti, děkuji.
A když už si stěžuji: Vláda zavřela také kadeřnictví, kam se chodím nechat ostříhat, když nastane čas. Ráno koukám do zrcadla a říkám si: „Fedore, ne koronavirus je tvůj nepřítel, ale ty sám, a tvoje touhy. Vždyť Vojta žije bez zubů už skoro třicet let, a přerostlá hříva tě vrací rovnou do šedesátek minulého století!“
Mimochodem, Petr Horák mi přeposlal video, které našel někde v archivu – rok 1984.
Vzpomněl jsem si při psaní tohoto textu na jednu meditaci Jeho Svatosti dalajlámu. Zhruba tam stálo, že člověk má v konfliktních situacích usilovat o dialog. Nejde-li to, pak má alespoň využít diplomacie a odvrátit možnost násilného střetu. Nejde-li ani toto, nezbývá nic jiného, než použít sílu. Ne všechny situace jsou však natolik vyhrocené. Pokud nejde o život, stačí se v patové situaci porozhlédnout, kde jsou dveře. Původně jsem chtěl dalajlámu citovat přesně, a tak jsem vybral z knihovny jeho Meditace pro každý den (Pragma 2000). Zmíněný text jsem sice nenašel, ale našel jsem jiný, který seděl na mé momentální rozpoložení. Jde o to, že před karanténou, kterou vyhlásila vláda kvůli pandemii koronaviru, mě „rozpracoval“ zubař a odnesla to korunka. Než mi stihnul nechat udělat jinou, musel zavřít ordinaci a já zůstal na holičkách s dírou v chrupu. Dalajláma mě uklidnil jednou ze svých meditací:
Pokud máte strach z bolesti
či utrpení, měli byste prozkoumat,
zda je něco, co v tomto směru
můžete udělat.
Pokud ano, není třeba
si dělat starosti.
Pokud nemůžete udělat nic,
rovněž žádný důvod
dělat si starosti.
či utrpení, měli byste prozkoumat,
zda je něco, co v tomto směru
můžete udělat.
Pokud ano, není třeba
si dělat starosti.
Pokud nemůžete udělat nic,
rovněž žádný důvod
dělat si starosti.
Vaše Svátosti, děkuji.
A když už si stěžuji: Vláda zavřela také kadeřnictví, kam se chodím nechat ostříhat, když nastane čas. Ráno koukám do zrcadla a říkám si: „Fedore, ne koronavirus je tvůj nepřítel, ale ty sám, a tvoje touhy. Vždyť Vojta žije bez zubů už skoro třicet let, a přerostlá hříva tě vrací rovnou do šedesátek minulého století!“
Mimochodem, Petr Horák mi přeposlal video, které našel někde v archivu – rok 1984.