Paul Celan ve Fuze smrti v překladu Radka Malého (Kniha Zlín 2015) píše:
Černé mléko jitra večer je pijem / pijem je v poledne ráno a pijem je v noci / pijem a pijem.
Jde o ikonickou Celanovu báseň k tématu holocaust, jejíž symbolika je na osobní interpretaci čtenáře. „Černé mléko“ však podsouvá významy. Na tohle jsem myslel, když jsem dával dohromady refrén k textu Tvoja mama v únoru 2020 pro Mira Tótha a (možná také) jako inspiraci pro hudbu Black Angels Songs, kterou Miro připravuje pro Kronos Quartet: Svetlo a tma je tvoja duša / Ste spolu ráno, cez deň i v noci / Svetlo a tma.
K dikci ve třetí osobě („Ty“, „Tvoja“) mě inspirovala kniha Michaeli Rosové Tvoja izba (vlastní náklad autorky, Bratislava 2019). Zdálo se mi, že tato dikce je méně zasažena osobním „já“. Text to byl ovšem výsostně osobní (https://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=856#more. Psal jsem ho v čase, kdy jsem byl emociálně i intelektuálně ponořen do temné stránky člověčenství, především do znovuoživení tupého nacionalizmu, antisemitizmu, neuvěřitelné tragédie žen a dětí na útěku z oblastí válek a bídy do Evropy, kde je vítala nenávist.
Zlo, temná stránka lidských duší, různé formy politického násilí… to jsou věčná témata. Našel jsem interpretační schéma vyhovující mému naturelu a schopnostem v konceptu „stínu“, jak o něm přemýšlel Carl Gustav Jung a jeho následovatelé.
Říká se, že kreativita je životabudič. Platí to zejména pro staré lidi, mezi něž patřím. Každý nový a smysluplný projekt je pro ně darem. Pro mě to byla spolupráce s Mirem Tóthem a jeho kapelou na projektu Drť. Vedle tohoto projektu se svezlo i několik dalších realizací. Například skladba, kterou vymyslel a zhudebnil Miro. Je o riziku zániku demokracie. Dodal jsem k tomu text o krysařích (níže). Mimochodem: Dnes měla mít Pražská komorní filharmonie v Galerii národní technické knihovny prezentaci této skladby pod názvem Smútočný pochod pre potreby zániku demokracie i s mým krátkým „recitačním“ vstupem. Kvůli pandemii koronavirusu byla akce zrušena.
Pověst o krysaři znáte – je z třináctého století a váže se k německému Hamelnu. Je o člověku, který vedl melodií své píšťaly krysy i lidi, vstříc smrti.
Má generace má v genech i v živé paměti zejména gulagy, koncentrační tábory i jména krysařů, kteří nás vedli vstříc smrti.
Jejich „soft“ verze máme i „tady a teď“ – například Zeman, Babiš, Okamura, mluvíme-li o Česku; Fico, Kotleba na Slovensku; Viktor Orbán v Maďarsku… Nenechme se mýlit slůvkem „soft“ – sejí vítr.
Co s tím?
Pamatuji si slova indického filozofa a učitele Džiddú Krišnamúrtiho, který řekl: „Nenásleduj mě, následuj sebe.“ Ano, máme svobodnou vůli, můžeme si vybrat.
Slovensko, kde jsem půlku života žil, je malinkatá země. Říká se však, že i v zrníčku prachu je celý Vesmír. Je pár dnů poté, co si Slováci v parlamentních volbách vybrali naději. Je-li to naděje.
Zánik demokracie není pouhým důsledkem absence nadkritické masy slušných a moudrých lidí, ale také nedostatku síly a odvahy. Budeme-li zbabělí a slabí, přijdeme o svobodu. Nepřicházíme-li už.
Přicházíme-li o demokracii, podívejme se do zrcadla a uvidíme spolupachatele.
Jde o ikonickou Celanovu báseň k tématu holocaust, jejíž symbolika je na osobní interpretaci čtenáře. „Černé mléko“ však podsouvá významy. Na tohle jsem myslel, když jsem dával dohromady refrén k textu Tvoja mama v únoru 2020 pro Mira Tótha a (možná také) jako inspiraci pro hudbu Black Angels Songs, kterou Miro připravuje pro Kronos Quartet: Svetlo a tma je tvoja duša / Ste spolu ráno, cez deň i v noci / Svetlo a tma.
K dikci ve třetí osobě („Ty“, „Tvoja“) mě inspirovala kniha Michaeli Rosové Tvoja izba (vlastní náklad autorky, Bratislava 2019). Zdálo se mi, že tato dikce je méně zasažena osobním „já“. Text to byl ovšem výsostně osobní (https://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=856#more. Psal jsem ho v čase, kdy jsem byl emociálně i intelektuálně ponořen do temné stránky člověčenství, především do znovuoživení tupého nacionalizmu, antisemitizmu, neuvěřitelné tragédie žen a dětí na útěku z oblastí válek a bídy do Evropy, kde je vítala nenávist.
Zlo, temná stránka lidských duší, různé formy politického násilí… to jsou věčná témata. Našel jsem interpretační schéma vyhovující mému naturelu a schopnostem v konceptu „stínu“, jak o něm přemýšlel Carl Gustav Jung a jeho následovatelé.
Říká se, že kreativita je životabudič. Platí to zejména pro staré lidi, mezi něž patřím. Každý nový a smysluplný projekt je pro ně darem. Pro mě to byla spolupráce s Mirem Tóthem a jeho kapelou na projektu Drť. Vedle tohoto projektu se svezlo i několik dalších realizací. Například skladba, kterou vymyslel a zhudebnil Miro. Je o riziku zániku demokracie. Dodal jsem k tomu text o krysařích (níže). Mimochodem: Dnes měla mít Pražská komorní filharmonie v Galerii národní technické knihovny prezentaci této skladby pod názvem Smútočný pochod pre potreby zániku demokracie i s mým krátkým „recitačním“ vstupem. Kvůli pandemii koronavirusu byla akce zrušena.
***
Pověst o krysaři znáte – je z třináctého století a váže se k německému Hamelnu. Je o člověku, který vedl melodií své píšťaly krysy i lidi, vstříc smrti.
Má generace má v genech i v živé paměti zejména gulagy, koncentrační tábory i jména krysařů, kteří nás vedli vstříc smrti.
Jejich „soft“ verze máme i „tady a teď“ – například Zeman, Babiš, Okamura, mluvíme-li o Česku; Fico, Kotleba na Slovensku; Viktor Orbán v Maďarsku… Nenechme se mýlit slůvkem „soft“ – sejí vítr.
Co s tím?
Pamatuji si slova indického filozofa a učitele Džiddú Krišnamúrtiho, který řekl: „Nenásleduj mě, následuj sebe.“ Ano, máme svobodnou vůli, můžeme si vybrat.
Slovensko, kde jsem půlku života žil, je malinkatá země. Říká se však, že i v zrníčku prachu je celý Vesmír. Je pár dnů poté, co si Slováci v parlamentních volbách vybrali naději. Je-li to naděje.
Zánik demokracie není pouhým důsledkem absence nadkritické masy slušných a moudrých lidí, ale také nedostatku síly a odvahy. Budeme-li zbabělí a slabí, přijdeme o svobodu. Nepřicházíme-li už.
Přicházíme-li o demokracii, podívejme se do zrcadla a uvidíme spolupachatele.