Napsal jsem tuto glosu poté, co jsem v malé privátní „bublině“ absolvoval ostrou výměnu názorů na výsledky slovenských parlamentních voleb. A poté, co mi přišly emaily od přítele, psychiatra, který opakovaně poskytoval terapeutickou pomoc dětem v uprchlickém táboře Moria na Lesbosu.
Místní a zahraniční neonacisté tam prý podpálili sídla nadací One happy family a School of peace.
***
Zdá se, že klíčové hrozby, před kterými stojíme jsou: války s nasazením zbraní hromadného ničení, klimatické změny, technologie využívající nové informační a komunikační technologie + umělá inteligence utržená z řetěze, anebo v rukou diktátorů, teroristů či šílenců. Migrace, pandemie virových nemocí, negativních emocí šířených internetem, jsou jen průvodní jevy.
Ani jedna z těchto hrozeb není řešitelná z lokálních (národních) pozic. Eskalace nacionalizmů, která je také jedním z globálních trendů, je rovnou cestou k jejich umocňování. Pomáhá jim přitom čínská a ruská subverze, nerovnosti v distribuci zdrojů a podobně. V ohrožení je poprvé život samotný a podruhé svobodný a důstojný život nadkritické masy lidí.
Fakt, že žijeme v století unikátní výše hmotného životního standardu a kvality života, minimálně v rámci euro-atlantického civilizačního okruhu, není důvod k zlehčování rizik. Jsou výzvou! Jedna z odpovědí spočívá v naději, že prostor „MY“ bude postupně rozšiřován. Globální problémy volají po globálních řešeních, a ty zase po globálních institucích.
Cesta zpět ku kmenovým mentalitám, a jejich soudobým mutacím, je přímo dystopická. Na cestě k jejímu naplňování si opět vyzkoušíme modernizované verze nacionálního a internacionálního socializmu se všemi dopady. Říkám-li „modernizované“, myslím také na někdejší schémata „konečných“ řešení a jejich faktickou realizaci (stigma Auschwitz).
Možná mají ale pravdu někteří evoluční biologové, kteří říkají, že svobodná vůle je mýtus a naše genetická předurčenost limituje naše rozhodování. V tom případě máme nakročeno do světa, o jakém ani Dante netušil. Anebo se jednoduše poddáme naději svých zvnitřněných spiritualit (plurál) a budeme žít „tady a teď“ v dobré víře a s vírou v dobro. Chcete-li, tak ve víře v pravdu a lásku.
Docela často si v duchu cituji monolog Golema XIV. z prastarého sci-fi Stanislawa Lema („výmysl kultury lidstvo vymrštil z řádu evoluce“, či tak nějak), anebo sentenci Starého Mistra (Tao te Ting) o tom, že počátek všeho (ergo také konec), je neuchopitelný, nepojmenovatelný a nepochopitelný. Existuje také hypotéza (vize, víra) v kosmickou mentalitu (řád). A ne jedna.
Psáno pro slovenský Denník N
***
Zdá se, že klíčové hrozby, před kterými stojíme jsou: války s nasazením zbraní hromadného ničení, klimatické změny, technologie využívající nové informační a komunikační technologie + umělá inteligence utržená z řetěze, anebo v rukou diktátorů, teroristů či šílenců. Migrace, pandemie virových nemocí, negativních emocí šířených internetem, jsou jen průvodní jevy.
Ani jedna z těchto hrozeb není řešitelná z lokálních (národních) pozic. Eskalace nacionalizmů, která je také jedním z globálních trendů, je rovnou cestou k jejich umocňování. Pomáhá jim přitom čínská a ruská subverze, nerovnosti v distribuci zdrojů a podobně. V ohrožení je poprvé život samotný a podruhé svobodný a důstojný život nadkritické masy lidí.
Fakt, že žijeme v století unikátní výše hmotného životního standardu a kvality života, minimálně v rámci euro-atlantického civilizačního okruhu, není důvod k zlehčování rizik. Jsou výzvou! Jedna z odpovědí spočívá v naději, že prostor „MY“ bude postupně rozšiřován. Globální problémy volají po globálních řešeních, a ty zase po globálních institucích.
Cesta zpět ku kmenovým mentalitám, a jejich soudobým mutacím, je přímo dystopická. Na cestě k jejímu naplňování si opět vyzkoušíme modernizované verze nacionálního a internacionálního socializmu se všemi dopady. Říkám-li „modernizované“, myslím také na někdejší schémata „konečných“ řešení a jejich faktickou realizaci (stigma Auschwitz).
Možná mají ale pravdu někteří evoluční biologové, kteří říkají, že svobodná vůle je mýtus a naše genetická předurčenost limituje naše rozhodování. V tom případě máme nakročeno do světa, o jakém ani Dante netušil. Anebo se jednoduše poddáme naději svých zvnitřněných spiritualit (plurál) a budeme žít „tady a teď“ v dobré víře a s vírou v dobro. Chcete-li, tak ve víře v pravdu a lásku.
Docela často si v duchu cituji monolog Golema XIV. z prastarého sci-fi Stanislawa Lema („výmysl kultury lidstvo vymrštil z řádu evoluce“, či tak nějak), anebo sentenci Starého Mistra (Tao te Ting) o tom, že počátek všeho (ergo také konec), je neuchopitelný, nepojmenovatelný a nepochopitelný. Existuje také hypotéza (vize, víra) v kosmickou mentalitu (řád). A ne jedna.
Psáno pro slovenský Denník N