jsem pod dojmem událostí (na Slovensku, kde se v předvolebních průzkumech volebních preferencí razantně prosazují fašizoidní Kotlebovci) a čtení knihy Deborah E. Lipstadtové „Antisemitizmus tady a teď“ sepsal jednu ze svých ranních glos a poslal ji souběžně do českého i slovenského Deníka N.
Jmenuje se „Nadoraz“ a zde jsou prví dva odstavce:
„Přivírat oči před faktem, že hlásání lásky k bližnímu svému je mnoha lidem našeho civilizačního okruhu na smích, je zbytečné. Stejně tak nemá smysl nevnímat fakt, že vytváření koalic „bílých heterosexuálních vlastenců“ je pouhou resuscitací náckovských a fašizoidních mentalit. A je jedno, jestli se jich hlasatelé jmenují Klaus starší či mladší, Okamura, Fico, Kotleba, Orbán…. či Trump. A je také jedno, jestli jejich akce sledují pouze osobní profity, anebo jsou vedeny z ideologických pozic.
Není zapotřebí dělat si iluze o vítězství pravdy a lásky. Úplně by stačilo udržet nenávist a animozity mezi lidmi v mezích, kdy nenáviděný člověk je jednoduše zlý a neztotožňovat ho s národností, etnikem či náboženstvím. To ne židé, Romové, imigranti, sociální sítě…, ale konkrétní hajzlové ničí ducha naší doby. Ničí ho v době, která by měla být poučená historií, především historií obou velkých válek a komunizmem.“
Včera (neděle 9.2.2020) hlásili na dnešek, a nejbližší dny, ničivou vichřici na celém území České republiky. Manželka odklidila z balkonu židle, popelník, květy… Ráno jsem vstal kolem páté a nic. V poště jsem našel email z N-ka:
Milý Fedore,
chápu, proč takové texty píšete, podepsal bych každý řádek. Nicméně ze čtenářského pohledu jde s trochou nadsázky o shrnutí toho, co jste u nás už napsal https://denikn.cz/autor/fedorgal/ (třeba v textu Requiem za naší generaci). Navíc z editorské zkušenosti vím, že zejména mladší čtenáři jsou dost kritičtí k podobně laděným, obecně apelativním textům.
Komentář či glosu si představuji jako nabídku zajímavých úhlů pohledu, dávání věcí do souvislostí, které třeba ještě nezazněly apod. (ne jako apel Pojďme do toho; mimochodem něco podobného už – tedy postavme se zlu – je vlastně mottem všech Vašich textů. Čtenář ví předem, o čem budou ty další; a to nic nemění na tom, že máte pravdu, nicméně neustálým opakováním může mnohé odrazovat).
Prosím, nezlobte se na mne, že to píši takto napřímo. Naprosto rozumím, že Vás s Vaší životní zkušeností současná situace děsí (nemám ji a děsí mne též), ale opravdu myslím, že podobné apely mohou působit i kontraproduktivně (ostatně něco podobného jsem už psal, když jste mi v létě poslal prohlášení společně s Honzou Urbanem, Ivanem Gabalem a dalšími).
Zachovejte nám prosím přízeň (i když máme poněkud neomalené editory).
Liborovi Stejskalovi jsem odepsal: „Také cítím, že jedu pořád stejnou melodii. Nemůžu si pomoct.“ Poslal jsem email také do slovenského N-ka, ať zváží, jestli má smysl publikovat další Gálův apel.
Mezitím na Žižkově zesílil vítr a trochu zapršelo. Od ničivé vichřice to má ovšem zatím daleko.
„Přivírat oči před faktem, že hlásání lásky k bližnímu svému je mnoha lidem našeho civilizačního okruhu na smích, je zbytečné. Stejně tak nemá smysl nevnímat fakt, že vytváření koalic „bílých heterosexuálních vlastenců“ je pouhou resuscitací náckovských a fašizoidních mentalit. A je jedno, jestli se jich hlasatelé jmenují Klaus starší či mladší, Okamura, Fico, Kotleba, Orbán…. či Trump. A je také jedno, jestli jejich akce sledují pouze osobní profity, anebo jsou vedeny z ideologických pozic.
Není zapotřebí dělat si iluze o vítězství pravdy a lásky. Úplně by stačilo udržet nenávist a animozity mezi lidmi v mezích, kdy nenáviděný člověk je jednoduše zlý a neztotožňovat ho s národností, etnikem či náboženstvím. To ne židé, Romové, imigranti, sociální sítě…, ale konkrétní hajzlové ničí ducha naší doby. Ničí ho v době, která by měla být poučená historií, především historií obou velkých válek a komunizmem.“
Včera (neděle 9.2.2020) hlásili na dnešek, a nejbližší dny, ničivou vichřici na celém území České republiky. Manželka odklidila z balkonu židle, popelník, květy… Ráno jsem vstal kolem páté a nic. V poště jsem našel email z N-ka:
Milý Fedore,
chápu, proč takové texty píšete, podepsal bych každý řádek. Nicméně ze čtenářského pohledu jde s trochou nadsázky o shrnutí toho, co jste u nás už napsal https://denikn.cz/autor/fedorgal/ (třeba v textu Requiem za naší generaci). Navíc z editorské zkušenosti vím, že zejména mladší čtenáři jsou dost kritičtí k podobně laděným, obecně apelativním textům.
Komentář či glosu si představuji jako nabídku zajímavých úhlů pohledu, dávání věcí do souvislostí, které třeba ještě nezazněly apod. (ne jako apel Pojďme do toho; mimochodem něco podobného už – tedy postavme se zlu – je vlastně mottem všech Vašich textů. Čtenář ví předem, o čem budou ty další; a to nic nemění na tom, že máte pravdu, nicméně neustálým opakováním může mnohé odrazovat).
Prosím, nezlobte se na mne, že to píši takto napřímo. Naprosto rozumím, že Vás s Vaší životní zkušeností současná situace děsí (nemám ji a děsí mne též), ale opravdu myslím, že podobné apely mohou působit i kontraproduktivně (ostatně něco podobného jsem už psal, když jste mi v létě poslal prohlášení společně s Honzou Urbanem, Ivanem Gabalem a dalšími).
Zachovejte nám prosím přízeň (i když máme poněkud neomalené editory).
Liborovi Stejskalovi jsem odepsal: „Také cítím, že jedu pořád stejnou melodii. Nemůžu si pomoct.“ Poslal jsem email také do slovenského N-ka, ať zváží, jestli má smysl publikovat další Gálův apel.
Mezitím na Žižkově zesílil vítr a trochu zapršelo. Od ničivé vichřice to má ovšem zatím daleko.