Dlouhodobě opakuji některé své mantry. Možná mě motivuje víra, že to má smysl a zanechám stopu ve veřejném prostoru. Možná je to pouhá obsese veřejného intelektuála.
No nic, jde o můj privátní blog a FB, čili ještě jednou:
Ze dne na den cítím intenzívněji, že lidé jako otec a syn Klausovi, Okamura a jeho straníci, lidé jako současný prezident Zeman a podobní, se stávají bezpečnostním rizikem státu. Tvářit se, že oplocováním národních zájmů, jak je oni chápou, plní svatý úkol ochrany občanů, je nebezpečná iluze.
Žiju na Žižkově v pestré a velice živé části Prahy. Soužití mnoha kultur a subkultur je tady normální. A fajn. Příběhy místních ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, USA…, znám z první ruky. Váží si svého nového domova a umí ocenit práci, bezpečí a životní standard. Jsou loajální.
Očekávat, že na nacionální, náboženskou, rasovou a etnickou nenávist budou reagovat laskavě a vstřícně je nesmysl. Probouzí animozity. Je to účinný způsob radikalizace lidí. Zmínění pánové přispívají k riziku rekrutace radikálů do bojůvek na obou stranách pomyslné fronty. Jak jsem řekl, jsou bezpečnostní riziko.
Jejich mávání národními zájmy je zčásti autentické (ony skutečně existují) a zčásti pouhá manipulace ve jménu volebních preferencí, prebend, kšeftů. Hodně prozrazuje mimika a slovník „těch, kteří mluví“.
Ano, národní zájmy skutečně existují. Spočívají v potřebě soudržnosti, potřebě jistoty z příslušnosti k širší kolektivitě, sdílení jazyka a podobně. Současně však není jednodušší cesty, jak národní zájmy ničit – než jejich zbožšťování, dělat z nich „zbraň proti jinakosti“.
Zájmem lidí, jakým jsem, je otevřená společnost, ve které svobodně žijeme svůj život občanů České republiky. Naši nepřátelé jsou zde proto, aby nám připomínali, že svoboda není zdarma. Buďme jim vděčni, že nás udržují ve střehu a v pohybu – ve formě.
Klíčová otázka ovšem zní jinak: Co s paralelními světy? Na jedné ranní procházce to mnohem mladší přítel Juro Kalina řekl jednou krátkou větou: Dělat si své!... Jasně. Ztráta energie a času v zápasech s ideologickými „jinověrci“ vede pouze (!) k inflaci negativních emocí v ovzduší.
P.S.
Nedávno jsem seděl v hospodě se dvěma muslimy. Jeden byl na návštěvě a druhý se přiženil do rodiny přátel židovského původu. Rozuměli jsme si skvěle. Den předtím jsem si od jiného kamaráda vyslechl: „Muslimové jsou do naší kultury neintegrovatelní. A jsou bezpečnostním rizikem.“ Zeptal jsem se: „Máš osobní zkušenost? Mluvil jsi někdy se živým muslimem? A byl jsi se podívat do nějakého uprchlického tábora?“ Odpovědí bolo třikrát „ne“. Na jednom (oba jsme migranti ze Slovenska) jsme se ovšem shodli okamžitě: Kočner, Kaliňák, Fico… jsou bezpečnostní riziko prvního řádu. A proputinovští agenti a aktivisté také.
Ze dne na den cítím intenzívněji, že lidé jako otec a syn Klausovi, Okamura a jeho straníci, lidé jako současný prezident Zeman a podobní, se stávají bezpečnostním rizikem státu. Tvářit se, že oplocováním národních zájmů, jak je oni chápou, plní svatý úkol ochrany občanů, je nebezpečná iluze.
Žiju na Žižkově v pestré a velice živé části Prahy. Soužití mnoha kultur a subkultur je tady normální. A fajn. Příběhy místních ze Slovenska, Ukrajiny, Vietnamu, USA…, znám z první ruky. Váží si svého nového domova a umí ocenit práci, bezpečí a životní standard. Jsou loajální.
Očekávat, že na nacionální, náboženskou, rasovou a etnickou nenávist budou reagovat laskavě a vstřícně je nesmysl. Probouzí animozity. Je to účinný způsob radikalizace lidí. Zmínění pánové přispívají k riziku rekrutace radikálů do bojůvek na obou stranách pomyslné fronty. Jak jsem řekl, jsou bezpečnostní riziko.
Jejich mávání národními zájmy je zčásti autentické (ony skutečně existují) a zčásti pouhá manipulace ve jménu volebních preferencí, prebend, kšeftů. Hodně prozrazuje mimika a slovník „těch, kteří mluví“.
Ano, národní zájmy skutečně existují. Spočívají v potřebě soudržnosti, potřebě jistoty z příslušnosti k širší kolektivitě, sdílení jazyka a podobně. Současně však není jednodušší cesty, jak národní zájmy ničit – než jejich zbožšťování, dělat z nich „zbraň proti jinakosti“.
Zájmem lidí, jakým jsem, je otevřená společnost, ve které svobodně žijeme svůj život občanů České republiky. Naši nepřátelé jsou zde proto, aby nám připomínali, že svoboda není zdarma. Buďme jim vděčni, že nás udržují ve střehu a v pohybu – ve formě.
Klíčová otázka ovšem zní jinak: Co s paralelními světy? Na jedné ranní procházce to mnohem mladší přítel Juro Kalina řekl jednou krátkou větou: Dělat si své!... Jasně. Ztráta energie a času v zápasech s ideologickými „jinověrci“ vede pouze (!) k inflaci negativních emocí v ovzduší.
P.S.
Nedávno jsem seděl v hospodě se dvěma muslimy. Jeden byl na návštěvě a druhý se přiženil do rodiny přátel židovského původu. Rozuměli jsme si skvěle. Den předtím jsem si od jiného kamaráda vyslechl: „Muslimové jsou do naší kultury neintegrovatelní. A jsou bezpečnostním rizikem.“ Zeptal jsem se: „Máš osobní zkušenost? Mluvil jsi někdy se živým muslimem? A byl jsi se podívat do nějakého uprchlického tábora?“ Odpovědí bolo třikrát „ne“. Na jednom (oba jsme migranti ze Slovenska) jsme se ovšem shodli okamžitě: Kočner, Kaliňák, Fico… jsou bezpečnostní riziko prvního řádu. A proputinovští agenti a aktivisté také.