Nad ránem mi telefonoval Peter P. z Lesbosu: „Je to strašné, horšie ako posledne. Hlad, choroby, šikana, beznádej… Europa skončí na nedostatku súcitu.“
Spát už jsem nešel. Dopsal jsem další verzi laudátia pro investigativní novinářku P.H. a poprosil R., který mi spravuje facebook sympatizantů, aby tam zveřejnil „Rekviem pro mou generaci“, které jsem napsal původně pro Deník N. Také jsem se ho zeptal, jak dopadl letošní, už sedmý, mezinárodní Memoriál Vrbu a Wetzlera, který právě skončil po šesti dnech v žilinské synagoze. „VWM vyšiel tak, ako má, teda vo veľkom kľude a s výbornými ľuďmi“, odpísal.
Na jedenáctou jsme byli domluveni s Kirillem, přítelem původem z Ukrajiny, na drink do kubánské. Mluvili jsme o všem, hlavně o umění a údělu umělce. Seděli jsme na zahrádce a popíjeli mochito s kubánským rumem. Občas jsem prohodil slůvko s milou zaměstnankyní původem z Etiopie. Cestou domů na Žižkov jsem vystoupil z autobusu na Husitské. Chtěl jsem se projít. Hned na začátku otevřeli novou pekárnu. Koupil jsem pět žemlí (jednu mi přibalili zdarma) a dva koláčky (jeden mi přidali zdarma). Před obchodem jsem začal jíst za pochodu. Bezdomovec u Billy: „Co to máš?“. „Žemličku“, říkám, „dáš si?“ „Dal bych si.“
U Slovanské lípy, kde jsem se měl v plánu vyčůrat, mě oslovil mladý nevidomí muž s mírně ruským přízvukem: „Nevíte, kde je tady bankomat?“ Zavedl jsem ho k nejbližšímu. Poděkoval a řekl, že jsem dobrý člověk a jestli nechci peníze. „Co blázníte!“ odvětil jsem a podali jsme si ruce. Barman v Slovanské lípě, kde jsem si dal malé pivo s názvem „Černá svině“ mě poslal do hospody Tunel, pár kroků výše. Prý tam dnes pečou mladý sele. Pivo prý bude zdarma. „Nemůžu“, řekl jsem, „žena dělá na oběd těstoviny“. Na hodinách u parkoviště na Koněvově ulici bylo 14.18.
Dnes je pondělí, chvíli po sedmé ráno. Týden začíná. Dal jsem si na balkóně kafe s cigaretou a napsal tuto glosku. Text jsem poslal kamarádovi na první přečtení s těmito slovy: „… v prílohe jeden blik zo včerejška. Má také čosi zmysel dávať na blog a FB? Napsal: „… podľa mňa to zmysel má, len by to malo mať nejakú pointu prečo si to vlastne napísal“.
Proč asi, když o tom píši opakovaně a dlouhodobě? Nuže, kvůli tomu telefonátu z Lesbosu. Kvůli mementu, které zanechali Vrba a Wetzler. Kvůli přátelům, kteří tady našli domov na cestě za bezpečím a prosperitou pro své rodiny. Kvůli Žižkovákům, kteří jsou lokální patrioti bez ohledu na svou osobní jinakost. Kvůli setkání českých „vlastenců“, které právě proběhlo (http://www.ztis.cz/rubrika/z-domova/clanek/vlastenecke-setkani-kantor-benjamin-kuras-s-predsedou-dsss-tomasem-vandasem). Kvůli slovenským fašounům (https://www.tyzden.sk/reportaze/57653/zrodili-sme-sa-z-krvi-a-modrin-reportaz-z-oslav-kotlebovcov-/?ref=tit)... Kvůli Klausovi staršímu i mladšímu, Zemanovi, Okamurovi, Kotlebovi, Dankovi… a jejich melody boy´s.
Na jedenáctou jsme byli domluveni s Kirillem, přítelem původem z Ukrajiny, na drink do kubánské. Mluvili jsme o všem, hlavně o umění a údělu umělce. Seděli jsme na zahrádce a popíjeli mochito s kubánským rumem. Občas jsem prohodil slůvko s milou zaměstnankyní původem z Etiopie. Cestou domů na Žižkov jsem vystoupil z autobusu na Husitské. Chtěl jsem se projít. Hned na začátku otevřeli novou pekárnu. Koupil jsem pět žemlí (jednu mi přibalili zdarma) a dva koláčky (jeden mi přidali zdarma). Před obchodem jsem začal jíst za pochodu. Bezdomovec u Billy: „Co to máš?“. „Žemličku“, říkám, „dáš si?“ „Dal bych si.“
U Slovanské lípy, kde jsem se měl v plánu vyčůrat, mě oslovil mladý nevidomí muž s mírně ruským přízvukem: „Nevíte, kde je tady bankomat?“ Zavedl jsem ho k nejbližšímu. Poděkoval a řekl, že jsem dobrý člověk a jestli nechci peníze. „Co blázníte!“ odvětil jsem a podali jsme si ruce. Barman v Slovanské lípě, kde jsem si dal malé pivo s názvem „Černá svině“ mě poslal do hospody Tunel, pár kroků výše. Prý tam dnes pečou mladý sele. Pivo prý bude zdarma. „Nemůžu“, řekl jsem, „žena dělá na oběd těstoviny“. Na hodinách u parkoviště na Koněvově ulici bylo 14.18.
Dnes je pondělí, chvíli po sedmé ráno. Týden začíná. Dal jsem si na balkóně kafe s cigaretou a napsal tuto glosku. Text jsem poslal kamarádovi na první přečtení s těmito slovy: „… v prílohe jeden blik zo včerejška. Má také čosi zmysel dávať na blog a FB? Napsal: „… podľa mňa to zmysel má, len by to malo mať nejakú pointu prečo si to vlastne napísal“.
Proč asi, když o tom píši opakovaně a dlouhodobě? Nuže, kvůli tomu telefonátu z Lesbosu. Kvůli mementu, které zanechali Vrba a Wetzler. Kvůli přátelům, kteří tady našli domov na cestě za bezpečím a prosperitou pro své rodiny. Kvůli Žižkovákům, kteří jsou lokální patrioti bez ohledu na svou osobní jinakost. Kvůli setkání českých „vlastenců“, které právě proběhlo (http://www.ztis.cz/rubrika/z-domova/clanek/vlastenecke-setkani-kantor-benjamin-kuras-s-predsedou-dsss-tomasem-vandasem). Kvůli slovenským fašounům (https://www.tyzden.sk/reportaze/57653/zrodili-sme-sa-z-krvi-a-modrin-reportaz-z-oslav-kotlebovcov-/?ref=tit)... Kvůli Klausovi staršímu i mladšímu, Zemanovi, Okamurovi, Kotlebovi, Dankovi… a jejich melody boy´s.