Docela se mi líbí představa pulzujícího světa lidí, jako metafora na pulzující Vesmír (od Velkého třesku přes expanzi do prostoru a zpět do výchozího bodu – a poté znovu a znovu)).
V tom našem konkrétním (lidském, kulturně-civilizačním) kontextu se mísí rytmus civilizačních, ekonomických, politických… cyklů, vědeckých a technologických změn (například čtvrtá revoluce související se soudobými informačními a komunikačními technologiemi) plus reflexe toho všeho jednotlivci a diferencovanými skupinami lidí. Hlavně ty individuální reflexe jsou téma. Jak se grupují (například do duchovních společenství)? Jak se šíří (například indukcí)? Jak se projevují v kolektivním chování (kolektivní akcí)? Jakou hraje při tom roly manipulace, propaganda, mobilizace elitami a médii? A také: jak funguje přenos z generace na generaci (kolektivní paměť)? Vlastně i každý společenský problém má svůj „osobní“ životní cyklus a pulzování. A co se zlidovělou floskulí, podle které i v zrníčku písku je celý Vesmír (v kapce vody celý oceán)? Mám před očima dva obrázky, které symbolizují TAJEMSTVÍ – Veliký třesk a Černou díru. Myslím na hranice našich schopností uchopit, pojmenovat a poznávat jinak než mýty a vírou. A nejsou některé archetypální lidské hodnoty, normy, potřeby a cíle jakousi konstantou v celém tom mumraji? Mluvím-li o mumraji myslím také všednodennost ve které se prolínají veliké i malé dějiny, tváře celebrit masové kultury, politiků…, rodičů, dětí, vnoučat, blízkých, hypoték, účtů… Jo, zrovna před pár dny jsem si vzpomněl na Martina. Před třiceti lety ve dnech explodující revoluce nás, dobrovolně a zdarma, vozil autem po cestách a necestách tehdejšího Československa. Mohlo mu tehdy být kolem dvaceti. Copak s ním asi je? Jak asi žije? Díky internetu jsem ho našel za několik minut a napsal mu email: „Martine žiješ?“ Do hodiny přišla odpověď: „...Život bol ku mne veľmi milosrdný a láskavý. Od roku 1991 som učil angličtinu a robím to doteraz… Asi desať rokov chovám včely. Raz týždenne hrávam basketbal a bedminton. Život je nádherný. Lepší, ako si zaslúžim“.
