Při ranní kávě jsem nedávno zavolal příbuznému na Slovensko a zeptal se, jak jde život. „V pohodě,“ odvětil.
Poté jsem se podíval na ranní novinky. Miloš Zeman označil lidi, kteří ho považují za ruského agenta za idioty. Václav Klaus ml. navrhuje (ironicky) řešit klimatické změny zákazem jejich zkoumání. Poslední průzkum volebních preferencí na Slovensku posunul fašisty Kotlebovy strany na druhé místo, hned za vládní SMER expremiéra Róberta Fica, který je důvodně podezřelý ze spojení s organizovaným zločinem a tak dále. Pak jsem sedl za stůl a pokračoval v psaní své poslední knihy. Píšu ji spolu s Janem Urbanem – je o událostech z listopadu 1989 a těsně poté. Bude se asi jmenovat Veliký třesk. Je to dobrá metafora z několika důvodů. Důvod první: Byla to exploze přesahující příčinami, průběhem i důsledky naši periferii. Už v jejím prvopočátku se daly rozpoznat příznaky všech dalších dějů – mohutným přeskupováním politických a ekonomických vztahů počínaje a zárodky příštích nacionalismů konče.
Důvod druhý: I „Veliký třesk“ jednou skončí. Poté se, možná, vše zopakuje od začátku, jenom o kousíček výš na evoluční spirále. Mezitím za hranicí našeho „Vesmíru“ existují další a další a žijí si svými velikými třesky a svými životními cykly. O černých dírách nemluvě. Tam se dějí věci neuchopitelné a nepojmenovatelné.
Napsal mi nedávno kamarád: „Za posledných desať rokov dramaticky vzrástol počet a validita dôkazov o kritickom stave prírodných i civilizačných systémov. Myslím, že sme za hranou a už to nie je možné zbrzdiť a tobôž zvrátiť späť. Nie je to v našich silách a ani sa k tomu nechystáme! Komplexnosť a zložitosť sveta sú obludné a stále porastú; klimatické zmeny povedú k nedostatku vody a klasických potravín; nastane krátke, ale masívne obdobie okupačnej migrácie a vyhladzovacích vojen; dôjde k prerušeniu technologického vývoja vo všetkých smeroch; vzdelanostná banka ľudstva začne odumierať; vrátime sa k lokálnym spoločenstvám na prvotnopospolnej úrovni. A to všetko na prahu doby, kedy prichádza posledná generácia prirodzene počatých detí bez genetických vylepšení; éry bezuhlíkových zdrojov energie z vesmíru a doba umelej inteligencie, ktorá nás v istých smeroch prekoná a bude nás riadiť. Dosiahnutie týchto cieľov v prostredí dostatku a bezmedzného rozvíjania hedonickej spoločnosti, by však tiež viedlo ku koncu.“ Odepsal jsem: „Trochu pochmurná vize.“
Kdyby mi v tuto chvíli někdo zavolal a zeptal se: „Jak jde život?“ Odpovím: „V pohodě. Vnoučata jsou skvělá, děti relativně zdravé, my s manželkou netrpíme ani v důchodu nedostatkem a na Žižkově i u Vystřelenýho voka je fajn. Jenom ta revoluce informačních a komunikačních technologií, erupce nacionalismů, utrpení lidí v oblastech bídy a válečných konfliktů, pošahaní bojovníci proti evropské integraci a globální odpovědnosti… mě znepokojují.“
Je-li „blbé nálady“ přetlak, sednu a napíšu glosu a trochu se mi uleví. Konec – konců, ať nastoupí do první linie mladí. Ti z hnutí „Za slušné Slovensko“, „Milionu chvilek za demokracii“ a další. A když mě ještě občas pozvou na tribunu, a pomůžou mi vyšplhat se na ni, jako posledně v Brně na akci „Brno blokuje“ (www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=790) mám dokonce pocit, že jsem pořád užitečný.
Také bych si přál, aby se Václav Klaus starší vrátil do politiky. Jeho prohra ve svobodných volbách by byla dobrým završením jednoho vývojového cyklu „tady a teď“. Navíc návratem do politiky vyhrožuje také Vladimír Mečiar, čili dvě mouchy jednou ranou.
Psáno pro Deník N
Důvod druhý: I „Veliký třesk“ jednou skončí. Poté se, možná, vše zopakuje od začátku, jenom o kousíček výš na evoluční spirále. Mezitím za hranicí našeho „Vesmíru“ existují další a další a žijí si svými velikými třesky a svými životními cykly. O černých dírách nemluvě. Tam se dějí věci neuchopitelné a nepojmenovatelné.
Napsal mi nedávno kamarád: „Za posledných desať rokov dramaticky vzrástol počet a validita dôkazov o kritickom stave prírodných i civilizačných systémov. Myslím, že sme za hranou a už to nie je možné zbrzdiť a tobôž zvrátiť späť. Nie je to v našich silách a ani sa k tomu nechystáme! Komplexnosť a zložitosť sveta sú obludné a stále porastú; klimatické zmeny povedú k nedostatku vody a klasických potravín; nastane krátke, ale masívne obdobie okupačnej migrácie a vyhladzovacích vojen; dôjde k prerušeniu technologického vývoja vo všetkých smeroch; vzdelanostná banka ľudstva začne odumierať; vrátime sa k lokálnym spoločenstvám na prvotnopospolnej úrovni. A to všetko na prahu doby, kedy prichádza posledná generácia prirodzene počatých detí bez genetických vylepšení; éry bezuhlíkových zdrojov energie z vesmíru a doba umelej inteligencie, ktorá nás v istých smeroch prekoná a bude nás riadiť. Dosiahnutie týchto cieľov v prostredí dostatku a bezmedzného rozvíjania hedonickej spoločnosti, by však tiež viedlo ku koncu.“ Odepsal jsem: „Trochu pochmurná vize.“
Kdyby mi v tuto chvíli někdo zavolal a zeptal se: „Jak jde život?“ Odpovím: „V pohodě. Vnoučata jsou skvělá, děti relativně zdravé, my s manželkou netrpíme ani v důchodu nedostatkem a na Žižkově i u Vystřelenýho voka je fajn. Jenom ta revoluce informačních a komunikačních technologií, erupce nacionalismů, utrpení lidí v oblastech bídy a válečných konfliktů, pošahaní bojovníci proti evropské integraci a globální odpovědnosti… mě znepokojují.“
Je-li „blbé nálady“ přetlak, sednu a napíšu glosu a trochu se mi uleví. Konec – konců, ať nastoupí do první linie mladí. Ti z hnutí „Za slušné Slovensko“, „Milionu chvilek za demokracii“ a další. A když mě ještě občas pozvou na tribunu, a pomůžou mi vyšplhat se na ni, jako posledně v Brně na akci „Brno blokuje“ (www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=790) mám dokonce pocit, že jsem pořád užitečný.
Také bych si přál, aby se Václav Klaus starší vrátil do politiky. Jeho prohra ve svobodných volbách by byla dobrým završením jednoho vývojového cyklu „tady a teď“. Navíc návratem do politiky vyhrožuje také Vladimír Mečiar, čili dvě mouchy jednou ranou.
Psáno pro Deník N