Prvního května se v Brně konal ohlášený pochod českých nácků. Protiakci svolali mladí lidé, kteří se scházejí pravidelně pod hlavičkou „Brno blokuje“ a „V Brně se nehajluje“.
Nebýt několika úvodních proslovů lidí, kteří zažili na vlastní kůži nacistický a komunistický teror, byl by to happening. Na Dominikánském náměstí se hrálo, tančilo, mastili šachy.
Cestou do Brna jsem přemýšlel, proč tam vlastně jedu. Řečmi nacisty neporazíme a přesvědčovat přesvědčené nemá smysl. Myslel jsem spíše na sympatizanty těch radikálů, kterých jaksi neubývá, spíše naopak. Není to tím, že máme závažné deficity v argumentaci, charizmatu, marketingu? Že nás není vidět v menších městech a na venkově?
Občas jsem za jízdy dělal to samé, co ostatní spolucestující – koukal na mobil. Pokaždé, když jsem se přihlásil ke googlu, vyskočil na mě ten hlupák, darebák a podvodník Klaus. Bože můj, kam on na ty kokotiny chodí? Vždyť už jenom úplní exoti popírají dopady klimatických změn, způsobených člověkem, na naši společnou budoucnost. A je možno se alespoň pokusit o účinná opatření bez koordinovaného globálního úsilí a globální odpovědnosti? A není například Evropská unie pokusem takovou odpovědnost kolektivně převzít?
Na akci mladých lidí kolem „Brno blokuje“ jsem byl opravdu stručný. Proti nenávisti a lžím lze postavit víru, že pravda a láska mají šanci. A jelikož radikálové uctívají sílu, bylo by fajn, kdyby pravdy a lásky bylo opravdu hodně. Iluze? Ani ne. Na Slovensku hnutí Za slušné Slovensko“ za jediný rok dokázalo poslat do komunální politiky několik lidí nové politické generace, včetně prezidentky – půvabné, moudré, čestné. Vždyť i toho Zemana, Babiše a Okamuru možná poslala do Česka prozřetelnost. Podobně jako kdysi na Slovensko Mečiara. Lidé neuvěří, pokud si to neodzkouší na vlastní kůži. Pak je také jednodušší míň mluvit a víc konat.
Cestou z akce do Židenic na vlak jsem si ještě vyslechl taxikáře. Stěžoval si na Babiše, řepku olejnou, dezertizaci české půdy…. Ve vlaku do Prahy jsem ťukal do mobilu a vyřizoval e-maily. Také trochu přemýšlel o sobě. Bylo fajn, že jsem vyrazil pomáhat mladým do Brna blokovat nácky. Trochu mě sice zaskočilo, že mi na tribunu, a z ní, museli pomáhat, ale co už. Před Prahou jsem ještě pro jistotu zavolal Lýdii, jedné z organizátorek, a dověděl se, že poměr nácků a antifašistů byl zhruba 1:35.
Na druhý den jsem si prohlédl skvělou fotoreportáž Štěpána Lohra z N-ka (https://denikn.cz/120360/pochodne-radikalu-nakonec-skoncily-v-kbeliku-s-vodou-pruvod-brnem-vedl-muz-odsouzeny-za-vrazdu-roma/?ref=tit). Náckové kráčeli pod heslem „Za svobodnou Evropu národů“ s podtituly „Svobodně“, „Národně“, „Sociálně“. Uff, vždyť tohle důvěrně znám ze Slovenska. Ještě tam chybí „Za Boha a za Národ“ a to o „půdě a krvi“.
Opakuji: jsem si jist, že cesta za slušné Česko bude, také díky formátu výše jmenovaných pánů, rychlejší, jako bez nich. Člověk musí tu hrůzu vidět zblízka, aby pochopil, kudy cesta nevede. Možná si budeme muset protrpět i politickou stranu rodiny Klausových. Jenom, abychom ještě stihly i důležitá věcná témata, například o klimatických změnách a evropské integraci.
Bez jazykové redakce.
Cestou do Brna jsem přemýšlel, proč tam vlastně jedu. Řečmi nacisty neporazíme a přesvědčovat přesvědčené nemá smysl. Myslel jsem spíše na sympatizanty těch radikálů, kterých jaksi neubývá, spíše naopak. Není to tím, že máme závažné deficity v argumentaci, charizmatu, marketingu? Že nás není vidět v menších městech a na venkově?
Občas jsem za jízdy dělal to samé, co ostatní spolucestující – koukal na mobil. Pokaždé, když jsem se přihlásil ke googlu, vyskočil na mě ten hlupák, darebák a podvodník Klaus. Bože můj, kam on na ty kokotiny chodí? Vždyť už jenom úplní exoti popírají dopady klimatických změn, způsobených člověkem, na naši společnou budoucnost. A je možno se alespoň pokusit o účinná opatření bez koordinovaného globálního úsilí a globální odpovědnosti? A není například Evropská unie pokusem takovou odpovědnost kolektivně převzít?
Na akci mladých lidí kolem „Brno blokuje“ jsem byl opravdu stručný. Proti nenávisti a lžím lze postavit víru, že pravda a láska mají šanci. A jelikož radikálové uctívají sílu, bylo by fajn, kdyby pravdy a lásky bylo opravdu hodně. Iluze? Ani ne. Na Slovensku hnutí Za slušné Slovensko“ za jediný rok dokázalo poslat do komunální politiky několik lidí nové politické generace, včetně prezidentky – půvabné, moudré, čestné. Vždyť i toho Zemana, Babiše a Okamuru možná poslala do Česka prozřetelnost. Podobně jako kdysi na Slovensko Mečiara. Lidé neuvěří, pokud si to neodzkouší na vlastní kůži. Pak je také jednodušší míň mluvit a víc konat.
Cestou z akce do Židenic na vlak jsem si ještě vyslechl taxikáře. Stěžoval si na Babiše, řepku olejnou, dezertizaci české půdy…. Ve vlaku do Prahy jsem ťukal do mobilu a vyřizoval e-maily. Také trochu přemýšlel o sobě. Bylo fajn, že jsem vyrazil pomáhat mladým do Brna blokovat nácky. Trochu mě sice zaskočilo, že mi na tribunu, a z ní, museli pomáhat, ale co už. Před Prahou jsem ještě pro jistotu zavolal Lýdii, jedné z organizátorek, a dověděl se, že poměr nácků a antifašistů byl zhruba 1:35.
Na druhý den jsem si prohlédl skvělou fotoreportáž Štěpána Lohra z N-ka (https://denikn.cz/120360/pochodne-radikalu-nakonec-skoncily-v-kbeliku-s-vodou-pruvod-brnem-vedl-muz-odsouzeny-za-vrazdu-roma/?ref=tit). Náckové kráčeli pod heslem „Za svobodnou Evropu národů“ s podtituly „Svobodně“, „Národně“, „Sociálně“. Uff, vždyť tohle důvěrně znám ze Slovenska. Ještě tam chybí „Za Boha a za Národ“ a to o „půdě a krvi“.
Opakuji: jsem si jist, že cesta za slušné Česko bude, také díky formátu výše jmenovaných pánů, rychlejší, jako bez nich. Člověk musí tu hrůzu vidět zblízka, aby pochopil, kudy cesta nevede. Možná si budeme muset protrpět i politickou stranu rodiny Klausových. Jenom, abychom ještě stihly i důležitá věcná témata, například o klimatických změnách a evropské integraci.
Bez jazykové redakce.