Zuzana Čaputová, překvapení slovenských prezidentských voleb v čase, kdy průzkumy naznačovali její výrazný náskok ve volebních preferencích. Na svém facebooku 2. března 2019 napsala:
„Politici sa nás roky snažia rozdeľovať. Na liberálov a konzervatívcov, na koaličných a opozičných, na Maďarov a Slovákov, na väčšinu a menšiny. Snažia sa to robiť aj teraz, keď sme jednotní, lebo sa nás boja. Nepristúpim na takúto kampaň. Ľudia sú unavení z hádok politikov. Chcem byť takou, aká som, a komunikovať témy úprimne a pravdivo tak, ako ich osobne cítim. Chcem to ale robiť citlivo, s rešpektom a toleranciou k iným názorom. Nechcem medzi nami priepasti. Žijeme v jednej krajine a všetci si zaslúžime, aby tu fungovala spravodlivosť pre všetkých rovnako. Keď sú slušní ľudia rozhádaní, zneužívajú to arogantní mocní. Porazíme ich len spoločne.“
Čaputová částečne rehabilitovala přímou volbu prezidenta v podmínkách parlamentní demokracie. Je ovšem zapotřebí říct, že předtím se ledacos odehrálo. Například občanské vzepětí pod taktovkou mladých lidí a heslem „Za slušné Slovensko“. I to ovšem mělo předehru – vraždu investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Té předcházela masivní korupce a gangsterizace slovenské politiky, kterou systematicky Kuciak odhaloval. Předtím léta vládnutí Vladimíra Mečiara a Róberta Fica, která svedla Slovensko na dráhu propojování organizovaného zločinu a politiky, k oživení primitivního nacionalizmu, ztráty důvěry masivní části občanstva v politiku a liberální demokracii. Někdy za hlubokého mečiarizmu v devadesátých letech jsme si mysleli, že Slovensko je pouhou deviací na mapě Višegrádské čtyřky. Dnes už víme, že šlo spíše o předehru k událostem, které zachvátili téměř celý euroatlantický civilizační prostor, země V4 speciálně.
Otázka zní: je opravdu nutno čekat, dokud společenské napětí a chování části mocenských elit překročí kritickou mez? Jistěže ne!
„Válka“ Miloše Zemana s vlastním občanstvem (https://denikn.cz/81148/senator-laska-predstavil-57-bodu-proti-zemanovi-zaloba-na-prezidenta-je-jako-zachranna-brzda-vysvetluji-pravnici/?ref=tit ) dospěla do stadia společnosti rozdělené téměř fifty – fifty. Zevnitř rozdělená společnost je hrozbou, a ne vnější nepřítel. Ten jenom využívá našich vlastních slabostí. Příběh hnutí Za slušné Slovensko, Zuzany Čaputové sjednocování polské opozice (https://denikn.cz/82857/tak-dost-rekla-si-polska-opozice-a-sjednotila-se-kaczynskemu-razem-vyrostl-tvrdy-souper/?ref=tit) naznačují cestu. Je na nás vykročit po ní tak, abychom se přitom neumlátili. Co to znamená?
Především občanský aktivismus přetavený do podoby politické mapy. Výsledky demokratických voleb jsou mílníkem k proměnám společnosti. Kráčet k nim se dá pod jakoukoliv zástavou, pokud nesymbolizuje erozi společenství evropských států, nacionalizmus a komunistické resentimenty, vůdcovský princip, nabobtnalé ego obskurních jednotlivců a jejich chamtivost. Máme takových inflaci. A mávají přitom národními zájmy a státní suverenitou. Po zkušenostech z brexitu a – například – s popírači klimatických změn je možné konstatovat, že jsou významným bezpečnostním rizikem.
Vím, proklamace jsou nanic. Volby do evropského parlamentu a příští parlamentní budou volají po soustavném občanském vzepětí. Klidně tomu, po vzoru mladých lidí z hnutí „Za slušné Slovensko“ říkejme „Hnutí Za slušné Česko“. A klidně svěřme vůdčí roly generaci, která po té listopadové přebírá odpovědnost za společnost a stát.
Psáno pro denikn.cz
Čaputová částečne rehabilitovala přímou volbu prezidenta v podmínkách parlamentní demokracie. Je ovšem zapotřebí říct, že předtím se ledacos odehrálo. Například občanské vzepětí pod taktovkou mladých lidí a heslem „Za slušné Slovensko“. I to ovšem mělo předehru – vraždu investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Té předcházela masivní korupce a gangsterizace slovenské politiky, kterou systematicky Kuciak odhaloval. Předtím léta vládnutí Vladimíra Mečiara a Róberta Fica, která svedla Slovensko na dráhu propojování organizovaného zločinu a politiky, k oživení primitivního nacionalizmu, ztráty důvěry masivní části občanstva v politiku a liberální demokracii. Někdy za hlubokého mečiarizmu v devadesátých letech jsme si mysleli, že Slovensko je pouhou deviací na mapě Višegrádské čtyřky. Dnes už víme, že šlo spíše o předehru k událostem, které zachvátili téměř celý euroatlantický civilizační prostor, země V4 speciálně.
Otázka zní: je opravdu nutno čekat, dokud společenské napětí a chování části mocenských elit překročí kritickou mez? Jistěže ne!
„Válka“ Miloše Zemana s vlastním občanstvem (https://denikn.cz/81148/senator-laska-predstavil-57-bodu-proti-zemanovi-zaloba-na-prezidenta-je-jako-zachranna-brzda-vysvetluji-pravnici/?ref=tit ) dospěla do stadia společnosti rozdělené téměř fifty – fifty. Zevnitř rozdělená společnost je hrozbou, a ne vnější nepřítel. Ten jenom využívá našich vlastních slabostí. Příběh hnutí Za slušné Slovensko, Zuzany Čaputové sjednocování polské opozice (https://denikn.cz/82857/tak-dost-rekla-si-polska-opozice-a-sjednotila-se-kaczynskemu-razem-vyrostl-tvrdy-souper/?ref=tit) naznačují cestu. Je na nás vykročit po ní tak, abychom se přitom neumlátili. Co to znamená?
Především občanský aktivismus přetavený do podoby politické mapy. Výsledky demokratických voleb jsou mílníkem k proměnám společnosti. Kráčet k nim se dá pod jakoukoliv zástavou, pokud nesymbolizuje erozi společenství evropských států, nacionalizmus a komunistické resentimenty, vůdcovský princip, nabobtnalé ego obskurních jednotlivců a jejich chamtivost. Máme takových inflaci. A mávají přitom národními zájmy a státní suverenitou. Po zkušenostech z brexitu a – například – s popírači klimatických změn je možné konstatovat, že jsou významným bezpečnostním rizikem.
Vím, proklamace jsou nanic. Volby do evropského parlamentu a příští parlamentní budou volají po soustavném občanském vzepětí. Klidně tomu, po vzoru mladých lidí z hnutí „Za slušné Slovensko“ říkejme „Hnutí Za slušné Česko“. A klidně svěřme vůdčí roly generaci, která po té listopadové přebírá odpovědnost za společnost a stát.
Psáno pro denikn.cz