Augustový víkend. Vonku trópy. Posedávali sme s priateľom Jurajom pred jednou žižkovskou pekárničkou a pili kávu. Prešiel okolo nás muž po päťdesiatke a ukázal mi vztýčený prostredník.
Predpokladám, že to bol: 1) odkaz človeku, ktorý v jeho mysli symbolizoval udalosti z Novembra ´89 (hovorí zo mňa asi vzťahovačnosť), 2) odkaz aktuálnemu dianiu (čo mohlo byť kadečo – od Babiša až po imigrantov).
Patrím do generácie, ktorej starí rodičia zažili prvú svetovú vojnu a rozpad Rakúsko-Uhorska. Spolu so svojimi deťmi, našimi rodičmi, prvú Československú republiku a druhú svetovú vojnu, vrátane holokaustu. Potom komunizmus, politické procesy v 50tych rokoch. To už patrí aj k našej generačnej skúsenosti. Nasledovalo Pražské jaro a invázia vojsk Varšavskej zmluvy, „normalizácia“, November ´89, pád komunizmu, druhá Československá republika, rozpad Českej a Slovenskej federatívnej republiky, vznik samostatne Českej a Slovenskej republiky, vstup do EÚ a NATO. V pokročilej dospelosti sme si zvykali na otvorený svet, kapitalizmus a na staré kolená na resuscitáciu nacionalizmu. Výročí koľko chcete – symboly, legendy a rituály na výber. November 89 má medzi nimi výsadné postavenie. Bol to „veľký tresk“.
Nasledovala fáza prechodu od jedinej štátostrany k demokratickej politike, od centrálne plánovanej ekonomiky k trhovému hospodárstvu, od uzavretej spoločnosti k otvorenej a tak podobne. Sociologické prieskumy hovoria o úspešnom období. Verejný diskurz naznačuje, že pod povrchom „bublajú“ negatívne emócie, neriešené problémy, nové výzvy. Jasné je jediné: sloboda je fajn a súčasne bremeno. Zodpovednosť za vlastný život je iná káva, ako keď o podstatnom rozhoduje ktosi „na nebesiach“ – veľký ON. Alebo keď aspoň môžeme ukázať prstom na kohosi, kto nám „kradne“, čo sme sami hodili do odpadkov.
Navyše, agenda Novembra 89 je vyčerpaná. Vo vzduchu je cítiť príchod novej paradigmy, alebo „duchovna“, ak chcete. Rodí sa z trablov súčasnosti. Jej minimum vyslovil kresťanský teológ a priekopník medzináboženského dialógu Hans Küng: kultúra nenásilia. Predpokladá vieru v to, že férové spolužitie, a priestor pre tolerantnú nezhodu, existuje. Na neférovosť, keď prekročí hranice, sa odpovedá silou, dodávam ja. Nemyslím ani tak štát, ktorý by tak mal činiť z povahy svojej funkcie, ale na jednotlivcov, komunity, pospolitosti, spoločnosť, ktorej významná časť má strkanie hlavy do piesku v prirodzenosti.
Napokon, máme historickú skúsenosť – v auguste ´68 sme boli „znormalizovaní" za niekoľko dní. Premýšľam o historických paralelách. A do toho ranný e-mail:
Dobrý večer Fedore,
rozhodli jsme se uspořádat shromáždění v předvečer invaze a to před ruskou ambasádou. Byli bychom potěšeni, kdybyste přijal pozvání mezi řečníky a na tomto shromážděn promluvil. Pořádáme to my - Společně to dáme a dále Pulse of Europe, Společně to dáme - Zlínský kraj, Kaputin - Demokraté, Zastavme Putina a Milion chvilek pro demokracii.
Link na událost je zde: https://www.facebook.com/events/285213185578171/. Promluvit by měli především lidé, kteří k tématu mají hodně co říci, jejich seznam zatím dáváme dohromady. Nemělo by to být dlouhé, ale takových 10-15 lidí by mělo promluvit. Děkuji Vám, že to zvážíte.
Budu čekat na odpověď.
Srdečně
Veronika Vendlová
Odpísal som:
Milá Veroniko,
děláte skvělou věc.
Mezi řečníky tentokráte nebudu. Nicméně, 10 - 15 řečníků je, myslím si, hodně.
Kdybych tam byl, řeknu: 1) Oleg Sencov, umíra v base i za nás, 2) současnou hybridní válku, po Putinově boku, vedou proti vlastním lidem a vlastnímu státu také domácí kolaboranti (včetně exprezidenta Klause, prezidenta Zemana, některých ústavních činitelů), 3) pomáhají jim při tom propagandistická média - tehdy to bylo například Rudé Právo a dnes například Paramentní listy.
Jsme občanská opozice a své politické angažmá nemíníme osekat na pouhé házení volebních lístků do uren. Budeme v ulicích připomínat témata, která nás tíží a budeme intenzivně bušit na dveře standardní politiky. Nastal čas rozdat si to s nepřáteli liberální demokracie, evropské integrace a globální odpovědnosti v přímé akci.
Pozdravuji.
Fedor Gál
P.S.
Bušením na dvere štandardnej politiky myslím potrebu osobného angažmá v mocenských štruktúrach zdola až kam to pôjde.
Patrím do generácie, ktorej starí rodičia zažili prvú svetovú vojnu a rozpad Rakúsko-Uhorska. Spolu so svojimi deťmi, našimi rodičmi, prvú Československú republiku a druhú svetovú vojnu, vrátane holokaustu. Potom komunizmus, politické procesy v 50tych rokoch. To už patrí aj k našej generačnej skúsenosti. Nasledovalo Pražské jaro a invázia vojsk Varšavskej zmluvy, „normalizácia“, November ´89, pád komunizmu, druhá Československá republika, rozpad Českej a Slovenskej federatívnej republiky, vznik samostatne Českej a Slovenskej republiky, vstup do EÚ a NATO. V pokročilej dospelosti sme si zvykali na otvorený svet, kapitalizmus a na staré kolená na resuscitáciu nacionalizmu. Výročí koľko chcete – symboly, legendy a rituály na výber. November 89 má medzi nimi výsadné postavenie. Bol to „veľký tresk“.
Nasledovala fáza prechodu od jedinej štátostrany k demokratickej politike, od centrálne plánovanej ekonomiky k trhovému hospodárstvu, od uzavretej spoločnosti k otvorenej a tak podobne. Sociologické prieskumy hovoria o úspešnom období. Verejný diskurz naznačuje, že pod povrchom „bublajú“ negatívne emócie, neriešené problémy, nové výzvy. Jasné je jediné: sloboda je fajn a súčasne bremeno. Zodpovednosť za vlastný život je iná káva, ako keď o podstatnom rozhoduje ktosi „na nebesiach“ – veľký ON. Alebo keď aspoň môžeme ukázať prstom na kohosi, kto nám „kradne“, čo sme sami hodili do odpadkov.
Navyše, agenda Novembra 89 je vyčerpaná. Vo vzduchu je cítiť príchod novej paradigmy, alebo „duchovna“, ak chcete. Rodí sa z trablov súčasnosti. Jej minimum vyslovil kresťanský teológ a priekopník medzináboženského dialógu Hans Küng: kultúra nenásilia. Predpokladá vieru v to, že férové spolužitie, a priestor pre tolerantnú nezhodu, existuje. Na neférovosť, keď prekročí hranice, sa odpovedá silou, dodávam ja. Nemyslím ani tak štát, ktorý by tak mal činiť z povahy svojej funkcie, ale na jednotlivcov, komunity, pospolitosti, spoločnosť, ktorej významná časť má strkanie hlavy do piesku v prirodzenosti.
Napokon, máme historickú skúsenosť – v auguste ´68 sme boli „znormalizovaní" za niekoľko dní. Premýšľam o historických paralelách. A do toho ranný e-mail:
Dobrý večer Fedore,
rozhodli jsme se uspořádat shromáždění v předvečer invaze a to před ruskou ambasádou. Byli bychom potěšeni, kdybyste přijal pozvání mezi řečníky a na tomto shromážděn promluvil. Pořádáme to my - Společně to dáme a dále Pulse of Europe, Společně to dáme - Zlínský kraj, Kaputin - Demokraté, Zastavme Putina a Milion chvilek pro demokracii.
Link na událost je zde: https://www.facebook.com/events/285213185578171/. Promluvit by měli především lidé, kteří k tématu mají hodně co říci, jejich seznam zatím dáváme dohromady. Nemělo by to být dlouhé, ale takových 10-15 lidí by mělo promluvit. Děkuji Vám, že to zvážíte.
Budu čekat na odpověď.
Srdečně
Veronika Vendlová
Odpísal som:
Milá Veroniko,
děláte skvělou věc.
Mezi řečníky tentokráte nebudu. Nicméně, 10 - 15 řečníků je, myslím si, hodně.
Kdybych tam byl, řeknu: 1) Oleg Sencov, umíra v base i za nás, 2) současnou hybridní válku, po Putinově boku, vedou proti vlastním lidem a vlastnímu státu také domácí kolaboranti (včetně exprezidenta Klause, prezidenta Zemana, některých ústavních činitelů), 3) pomáhají jim při tom propagandistická média - tehdy to bylo například Rudé Právo a dnes například Paramentní listy.
Jsme občanská opozice a své politické angažmá nemíníme osekat na pouhé házení volebních lístků do uren. Budeme v ulicích připomínat témata, která nás tíží a budeme intenzivně bušit na dveře standardní politiky. Nastal čas rozdat si to s nepřáteli liberální demokracie, evropské integrace a globální odpovědnosti v přímé akci.
Pozdravuji.
Fedor Gál
P.S.
Bušením na dvere štandardnej politiky myslím potrebu osobného angažmá v mocenských štruktúrach zdola až kam to pôjde.