Jasně, demokracie může být liberální, neliberální, anebo bez přívlastků. Tu, zřejmě, obhajuje Václav Klaus (https://echo24.cz/a/SmJhY/obrana-demokracie-pred-liberalni-demokracii). Ten text ovšem není obhajobou, ale ideologickým prohlášením.
Nemá smysl opakovat známá fakta (velice neúplný výčet je například zde: http://forum24.cz/klausuv-institut-zas-vydal-manifest-jako-remen-jsme-zachraneni-z-temnot/). A možná ani nemá smysl opakovat výsledky investigace dalších autorů, například Petra Havlíka, který pozadí Klausových konspirací proti vlastnímu státu, včetně pozadí jeho vazeb, mapuje dlouhodobě. Píši tento text z jediného důvodu: tandem Klaus – Zeman (plus třetí do party Andrej Babiš), se mi v předvečer třicátého výročí Listopadu 89 jeví jako zásadní ohrožení demokracie bez přívlastků. Větší, než jsem si kdysi dokázal představit. A je mi fakt lhostejné, jakou má V.K. ke konspiraci proti vlastnímu „lidu“ motivaci.
Pokračuji citací z privátního e-mailu (bez diakritiky a také bez autorova souhlasu): „Klaus, ale podobne to plati aj pre Zemana, a samozrejme, pre mnohych inych, je typicky produkt normalizacie sedemdesiatych a osemdesiatych rokov. To je prenho hlbsia zivotna skusenost ako november 1989, kedy sa prisposobil dobovej zmene. V zasade, a to bez ohladu, ci sluzi Rusku tajne alebo verejne, je v nom ako hrdza usadena hlboka osobna skusenost z porazky v roku 1968 a z vedomia, ze ludska dostojnost neexistuje, nemozeme byt slobodni, zmena nie je mozna a so Sovietskym zvazom/Ruskom sme na vecne casy a nikdy inak. To ostatne su dosledky tohto zakladneho presvedcenia. No ani to mu nepomoze k tomu, po com od roku 1989 tuzi – aby sa nie Havel, ale on vpisal do ceskych dejin dvadsiateho a zaciatku dvadsiataheo prveho storocia. Nemoze sa mu to podarit, ako sa to nepodarilo ani Meciarovi…“.
V jednom se však V.K. nemýlí. Demokracii opravdu ohrožují elity, které nenašli způsob komunikace s veřejností. Způsob nezneužívající negativních emocí v marketování kampaní. Komunikaci problémů společnosti, a že jich je, aniž by potřebovali „odklánět“ řešení směrem k fiktivnímu nepříteli.
Shrnuto a podtrženo: V.K. je plodný a kreativní škůdce. Zdá se mi dokonce, že tento názor, díky zhášení světel nad privatizací, nerozlišováním „čistých“ a „špinavých“ peněz, opoziční smlouvě, paktováním s xenofoby a putinofily, pasováním mimovládek do tábora „nepřátel vlasti“, slovníku typu „havlismus“. „kiskismus“, NGOismus, europeismus a ledasčemu dalšímu, začíná sdílet i nemalá část pospolitého lidu.
V.K. a jeho Institut je pouhý derivát jednoho z trendů, který zachvátil náš civilizační okruh. Trendu, který – kromě jiného – nadřazuje politiku nad právní rámec (stát). Mlčet nelze, byť žijeme skutečně až po uši v informačně toxickém prostředí (k tomu jasná slova šéfky „Novinářů bez hranic“: https://www.tyzden.sk/rozhovory/48975/sefka-reporterov-bez-hranic-v-eu-stredoeuropski-populisti-sa-rychlo-ucia-od-trumpa-aj-putina/).
Text neprošel jazykovou redakcí.
Pokračuji citací z privátního e-mailu (bez diakritiky a také bez autorova souhlasu): „Klaus, ale podobne to plati aj pre Zemana, a samozrejme, pre mnohych inych, je typicky produkt normalizacie sedemdesiatych a osemdesiatych rokov. To je prenho hlbsia zivotna skusenost ako november 1989, kedy sa prisposobil dobovej zmene. V zasade, a to bez ohladu, ci sluzi Rusku tajne alebo verejne, je v nom ako hrdza usadena hlboka osobna skusenost z porazky v roku 1968 a z vedomia, ze ludska dostojnost neexistuje, nemozeme byt slobodni, zmena nie je mozna a so Sovietskym zvazom/Ruskom sme na vecne casy a nikdy inak. To ostatne su dosledky tohto zakladneho presvedcenia. No ani to mu nepomoze k tomu, po com od roku 1989 tuzi – aby sa nie Havel, ale on vpisal do ceskych dejin dvadsiateho a zaciatku dvadsiataheo prveho storocia. Nemoze sa mu to podarit, ako sa to nepodarilo ani Meciarovi…“.
V jednom se však V.K. nemýlí. Demokracii opravdu ohrožují elity, které nenašli způsob komunikace s veřejností. Způsob nezneužívající negativních emocí v marketování kampaní. Komunikaci problémů společnosti, a že jich je, aniž by potřebovali „odklánět“ řešení směrem k fiktivnímu nepříteli.
Shrnuto a podtrženo: V.K. je plodný a kreativní škůdce. Zdá se mi dokonce, že tento názor, díky zhášení světel nad privatizací, nerozlišováním „čistých“ a „špinavých“ peněz, opoziční smlouvě, paktováním s xenofoby a putinofily, pasováním mimovládek do tábora „nepřátel vlasti“, slovníku typu „havlismus“. „kiskismus“, NGOismus, europeismus a ledasčemu dalšímu, začíná sdílet i nemalá část pospolitého lidu.
V.K. a jeho Institut je pouhý derivát jednoho z trendů, který zachvátil náš civilizační okruh. Trendu, který – kromě jiného – nadřazuje politiku nad právní rámec (stát). Mlčet nelze, byť žijeme skutečně až po uši v informačně toxickém prostředí (k tomu jasná slova šéfky „Novinářů bez hranic“: https://www.tyzden.sk/rozhovory/48975/sefka-reporterov-bez-hranic-v-eu-stredoeuropski-populisti-sa-rychlo-ucia-od-trumpa-aj-putina/).
Text neprošel jazykovou redakcí.