Listujem knihou Miroslava Petříčka (Filosofie en noair. Karolinum 2018). Niekoľko citácií:

„Křik. To nejvíce lidské, kterým se člověk vymyká identifikaci.“ (s. 194)

„Z odstupu let můžeme dnes s konečnou platností tvrdit, že dějiny lágrů napsali téměř výlučně ti, kteří stejně jako já nedohlédli až k jejich samotnému dnu.“ (Primo Levi, s. 197).

Dori Laub, spoluzakladatel video-archivu svědectví o holocaustu v Yale University: „událost holocaustu byla singulární (jedinečná) v neposlední řadě právě proto, že „nestvořila své svědky“. (s. 198).

„Osvětim nelze ani vysvětlit, ani zobrazit“ (Elie Wiesel), „snaha porozumět této události je obscénní“ (Claude Lanzmann s. 200).

„Díky mnohému, čemu jsme nedostáli, či díky obratnosti, nebo štěstí, jsme se nedotkli dna. Kdo se ho dotkl, kdo spatřil Gorgónu, se nevrátil, aby vyprávěl, anebo se vrátil němý.“ (Shlomo Venezia, přeživší člen osvětimského sonderkomanda. s. 265)

***

Krik a ticho je matafora na plynové komory. Plynové komory sú symbol holocaustu. Holocaust je obraz masového vražďenia nevinných vo veku modernity. "Vrchol" evolúcie neľudskosti ľudi? A čo je asi vrchol evolúcie ľudskosti ľudi? Pravda a láska? Slušnosť? A existujú dve evolúcie – biologická a kultúrna – vedľa seba?

***

„Pokud bychom o Osvětimi mlčeli, její oběti pak usmrtíme podruhé.“ (Giergio Agamben, s. 277)