Jsem také proslovenský, promaďarský, propolský, pročeský, proamerický… Cítím spolupatřičnost k lidem, ať jsou odkudkoliv. Jsem však současně protiputinovský, protiorbánovský, protificovský, protizemanovský, protitrumpovský… protože reprezentují odvrácenou stranu toho, co si představuji pod lidstvím – lidskou sounáležitostí. Žijí z rozdělování, vylučování, animozit. A jelikož žiji na omezeném kousku této planety a mám omezené možnosti, myslím a konám „lokálne“. Momentálně jsou, například, tématem mé angažovanosti lidé, které považuji za ničitele lidské soudržnosti, lidé šířící negativní emoce jedněch proti druhým pod hesly o vlastenectví, národních zájmech, suverenitě, svébytnosti... Jsou to devianti. V zemi, kde žiji, je takovým například prezident Zeman. A je mi celkem jedno, jestli zdroji jejich deviace je postupující demence, přirozený povahový sklon, touha po uznání, moci, penězích… Problémem je, samozřejmě, jak dát své „ne“ nahlas najevo. Vzhledem k věku, naturelu, společenské pozici a role mám k dispozici především slova. Slova na svých veřejných vystoupeních, ve svých textech. Zdráhám se dělat odpočet konkrétních výsledků. Jsou vzhledem k aktuálními dění nepatrné. Nicméně, současně jsou úplně zásadní, protože jde o můj individuální život, vztahy, hodnoty, normy, cíle, potřeby. Jsou však takoví, jejichž společenská pozice a role je „robustnější“ jako ta moje. Jděte do toho, poslanci, senátoři, zastupitelé, aktivisté a aktivní občané. Opět jde o hodně!

Ivan Gabal mluví o potřebě synergizace (součinnosti, kooperace) všech, kteří chtějí zabránit rozvratu základů naší civilizační příslušnosti. Součástí tohoto úsilí je také „rojnice“ permanentních akcí – od ústavní stížnosti na vlastizrádné konání prezidenta, přes zájem o vstup do aktivní politiky, zakládání nevládních organizací, diskusních klubů… až po demonstrace za slušnější Česko, mám-li použít parafráze na aktuální dění u slovenských sousedů. A pro milovníky symbolů je fajn připomenout, že napřesrok bude kulaté výročí posledního masového vzepětí „lidu“. Ať je co slavit. Zůstat sedět na zadku znamená zatleskat současné erozi liberální demokracie a partnerských vztahů v EÚ a v NATO. Začít je nutno teď!