V mém mnohaletém dialogu s Matějem (Fedor Gál a Matej „Přes ploty“, Větrné mlýny, Brno 2017) se opakovaně objevovala dvě témata. Jedno otevřeně („Za co by byl Evropan ochoten obětovat život?!“) a jedno skrytě („Jdu těžce fyzicky pracovat!“).
Obojí většinou ve vztahu k židovství a liberalizmu, což Matěj také považuje především za židovský výmysl. První tema naznačuje absenci takových hodnot, jako je posvátnost půdy a krve (Židé nemají vlast) a druhé jakési příživnictví – přiživování se na těžké práci jiných.
Odpovídal jsem většinou stereotypně: za své děti, vnoučata, nejbližší, jsem připraven obětovat život, a to s tou prací je blbost. Chudoba nezná etnicitu, národní příslušnost, náboženství… To, že židům v našem civilizačním okruhu kdysi vymezili oblasti, kde si můžou, a kde nesmí, vydělávat na živobytí, je historický fakt. Nechme teď bokem kontext – například proměny práce samotné. Vždyť když jsem sám byl dělníkem ve fabrice, obskakoval jsem v provozu především přístroje a potrubí. Moc jsem se u toho nezapotil.
Nedávno jsem četl krátkou esej izraelského mírového aktivisty a spisovatele Amose Oze „Jak vyléčit fanatika“ (Paseka, Praha 2006). Jako člověk, který se narodil v epicentru nesmířitelného konfliktu mezi Palestinci (Araby) a Izraelci (židy) potvrdil, co já jsem cítil: „Jsem odhodlán bojovat pouze tehdy, budu-li věřit, že jde o věc života a smrti, nebo že mě samotnému, či mým bližním, hrozí zotročení.“ (cit. kniha str. 14).
Odvěkou příčinou ohrožení těchto dvou základních věcí (života a svobody) jsou majetek (včetně teritorií) a moc, což jsou spojité nádoby. O výsledcích rozhodují faktory povýtce racionální – vojenská, ekonomická… síla, umění diplomacie a podobně. Jiné kafe ovšem je, když máme do činění s fanatizmem. Ten se rodí z nezlomné víry ve vlastní pravdu. Jde mu o to, aby jste ji také vzali za svou, a to bezvýhradně „Podvolte se, anebo jděte z cesty!“, tak zní jejich strategie.
Vynechme rozdíly mezi mnoha typy současného fanatizmu. Ty opravdu nebezpečné – především nacionální a náboženský – jsou přímou výzvou k nasazení života.
Zpět k Matějově otázce: „Za co by byl Evropan ochoten obětovat život?!“ Kmenoví, klanové, komunitní… národní… mytologie mají jasno: Vol raději nebýt, jako být otrokem! Jasná jsou, žel, i dějiny otroctví a nesvobody. Historie je plna důkazů, že lidé jsou v hraničních situacích – až na výjimky – ochotni obětovat svobodu, aby ochránili své životy. Fanatici to považují za přirozené, Vůdcové s tím kalkulují.
Psáno pro Denník N
Odpovídal jsem většinou stereotypně: za své děti, vnoučata, nejbližší, jsem připraven obětovat život, a to s tou prací je blbost. Chudoba nezná etnicitu, národní příslušnost, náboženství… To, že židům v našem civilizačním okruhu kdysi vymezili oblasti, kde si můžou, a kde nesmí, vydělávat na živobytí, je historický fakt. Nechme teď bokem kontext – například proměny práce samotné. Vždyť když jsem sám byl dělníkem ve fabrice, obskakoval jsem v provozu především přístroje a potrubí. Moc jsem se u toho nezapotil.
Nedávno jsem četl krátkou esej izraelského mírového aktivisty a spisovatele Amose Oze „Jak vyléčit fanatika“ (Paseka, Praha 2006). Jako člověk, který se narodil v epicentru nesmířitelného konfliktu mezi Palestinci (Araby) a Izraelci (židy) potvrdil, co já jsem cítil: „Jsem odhodlán bojovat pouze tehdy, budu-li věřit, že jde o věc života a smrti, nebo že mě samotnému, či mým bližním, hrozí zotročení.“ (cit. kniha str. 14).
Odvěkou příčinou ohrožení těchto dvou základních věcí (života a svobody) jsou majetek (včetně teritorií) a moc, což jsou spojité nádoby. O výsledcích rozhodují faktory povýtce racionální – vojenská, ekonomická… síla, umění diplomacie a podobně. Jiné kafe ovšem je, když máme do činění s fanatizmem. Ten se rodí z nezlomné víry ve vlastní pravdu. Jde mu o to, aby jste ji také vzali za svou, a to bezvýhradně „Podvolte se, anebo jděte z cesty!“, tak zní jejich strategie.
Vynechme rozdíly mezi mnoha typy současného fanatizmu. Ty opravdu nebezpečné – především nacionální a náboženský – jsou přímou výzvou k nasazení života.
Zpět k Matějově otázce: „Za co by byl Evropan ochoten obětovat život?!“ Kmenoví, klanové, komunitní… národní… mytologie mají jasno: Vol raději nebýt, jako být otrokem! Jasná jsou, žel, i dějiny otroctví a nesvobody. Historie je plna důkazů, že lidé jsou v hraničních situacích – až na výjimky – ochotni obětovat svobodu, aby ochránili své životy. Fanatici to považují za přirozené, Vůdcové s tím kalkulují.
Psáno pro Denník N