Jsou dny, kdy to stojí za prd. Kompletně.
Pohlazení duše přichází nečekaně a má různé podoby. Dokonce i podobu mytopoetického trialogu. V mém případě v podání trojice Ralph Abraham, Terence McKenna a Rupert Sheldrake (Trialogy na hranicích Západu, Dharma Gaia, Praha 2008) – všichni renomovaní vědci.
Zkouším uvěřit tomu, co říkají – že nikdo a nic nemizí beze stopy. Budiž za to díky hypotéze o morfogenetickém poli – představě, že VŠE je jedno. V JEHO nekonečných prostorách zanechávají i ty nejnitěrnější události otisky na věky věků. Klidně přijmu i hypotézu o původnímu CHAOSU, který je zdrojem všech energií a forem. A jasnému SVĚTLU, které dává dění smysl a směr.
Ti tři chlapíci také nespadli z nebe jen tak. Jejich předchůdci uvažovali podobně několik tisíciletí pozpátku. Používali sice jiná slova, jazyky…, opírali so o jiné argumenty. Ta příbuznost je ale do očí bijící. Tajemno počátků a konců, permanentní vznikání a zanikání, stopy událostí, skutků, příběhů… po spirále vývoje Všehomíru. Třeba rovnou pod patronátem Kosmické Mysli.
Kolektivní paměť, kolektivní nevědomí, atraktory, bifurkace, pořádek prostřednictvím chaosu... jsou už jenom slova, prostřednictvím kterých se snažíme uchopit neuchopitelné, pochopit nepochopitelné. My lidské bytosti. Nevíme dokonce ani tolik, jestli tento úkol reflektujeme a vláčíme na zádech sami. Nicméně, zrníčka veškerenstva snaživě podrobujeme zkoumání.
Vlastně i ta jména – například od Mojžíše, starozákonních proroků, Buddhu, Lao ć, Konfucia, Sokrata, Platona, Aristotela, Ježíše… až po Freuda, Junga a pilíře soudobé vědy, včetně průkopníků astrofyziky a evoluční biologie – jsou jenom prach v nekonečnu. Tváří v tvář tajemstvím, která nás obklopují svádíme „v potu tváře“ zápas o zdejší bytí – krátké a všelijaké. A přitom jsme zvídaví a tvůrčí.
Ano, KREATIVITA si zaslouží označení „to božské v nás“. Vlastně i ta destruktivita je jenom jedna z její tváří. Její matkou je chaos, navigací světlo, cesta klikatá – lemovaná nekonečnem příběhů poháněných a přitahovaných vůlí, která – jak individuální, tak kolektivní – utváří také to, čemu říkáme pravda, svoboda, krása, anebo třeba Bůh.
P.S.
A teď jsem schopen ještě jednou se podívat na včerejší „přijetí“ demise premiéra Bohuslava Sobotky na Pražském hradě a následné „rozhovory“ se stávajícím vicepremiérem a ministrem financí české vlády Andrejem Babišem.
Čtenářům se omluvám. Text tentokrát nezredigovala moje manželka Irena. Nemá čas – čeká na řemeslníka, který má (s půlročním zpožděním) dodělat náš byt.
Zkouším uvěřit tomu, co říkají – že nikdo a nic nemizí beze stopy. Budiž za to díky hypotéze o morfogenetickém poli – představě, že VŠE je jedno. V JEHO nekonečných prostorách zanechávají i ty nejnitěrnější události otisky na věky věků. Klidně přijmu i hypotézu o původnímu CHAOSU, který je zdrojem všech energií a forem. A jasnému SVĚTLU, které dává dění smysl a směr.
Ti tři chlapíci také nespadli z nebe jen tak. Jejich předchůdci uvažovali podobně několik tisíciletí pozpátku. Používali sice jiná slova, jazyky…, opírali so o jiné argumenty. Ta příbuznost je ale do očí bijící. Tajemno počátků a konců, permanentní vznikání a zanikání, stopy událostí, skutků, příběhů… po spirále vývoje Všehomíru. Třeba rovnou pod patronátem Kosmické Mysli.
Kolektivní paměť, kolektivní nevědomí, atraktory, bifurkace, pořádek prostřednictvím chaosu... jsou už jenom slova, prostřednictvím kterých se snažíme uchopit neuchopitelné, pochopit nepochopitelné. My lidské bytosti. Nevíme dokonce ani tolik, jestli tento úkol reflektujeme a vláčíme na zádech sami. Nicméně, zrníčka veškerenstva snaživě podrobujeme zkoumání.
Vlastně i ta jména – například od Mojžíše, starozákonních proroků, Buddhu, Lao ć, Konfucia, Sokrata, Platona, Aristotela, Ježíše… až po Freuda, Junga a pilíře soudobé vědy, včetně průkopníků astrofyziky a evoluční biologie – jsou jenom prach v nekonečnu. Tváří v tvář tajemstvím, která nás obklopují svádíme „v potu tváře“ zápas o zdejší bytí – krátké a všelijaké. A přitom jsme zvídaví a tvůrčí.
Ano, KREATIVITA si zaslouží označení „to božské v nás“. Vlastně i ta destruktivita je jenom jedna z její tváří. Její matkou je chaos, navigací světlo, cesta klikatá – lemovaná nekonečnem příběhů poháněných a přitahovaných vůlí, která – jak individuální, tak kolektivní – utváří také to, čemu říkáme pravda, svoboda, krása, anebo třeba Bůh.
P.S.
A teď jsem schopen ještě jednou se podívat na včerejší „přijetí“ demise premiéra Bohuslava Sobotky na Pražském hradě a následné „rozhovory“ se stávajícím vicepremiérem a ministrem financí české vlády Andrejem Babišem.
Čtenářům se omluvám. Text tentokrát nezredigovala moje manželka Irena. Nemá čas – čeká na řemeslníka, který má (s půlročním zpožděním) dodělat náš byt.