Začínají manévry spojené s přípravou na poslední decénium života.
Kromě jiného obnášejí také stěhování z baráku do bytu, a tedy i radikální redukci počtu knih. Vyměnil jsem si s kamarádem k tématu několik mailů (kráceno a bez diakritiky):
Ahoj Peter,
triedim knihy pred stahovanim - ponecham si asi 10 percent, a aj to zbytocne. Prehliadka marnosti.
Fedor
… to je smutna sprava. Ja som zacal citat ako sestrocny, potom som chodil dlho do Mestskej kniznice pre deti… Pisal som si dokonca zapisnik, kde som si viedol knihy, ktore som precital, najviac som vtedy precital Jula Verna, mayovky boli zakazane. Potom som kupoval knihy v sestdesiatych rokoch, lebo mi pripadali zaujimave, orientoval som sa v podstate podla ceskej Svetovky. V antikvariate som sice cele noci nestaval, ale vymienal som knihy s tymi, co tam stavali, ako vymienal Tom Sawyer listky do nedelnej skoly za cest natierat plot tety Polly. Cele sedemdesiate a osemdesiate roky mi posielali knihy ako dar z nemeckej Inter Nationes, najpr cez nasu postu, ked neskor zacala posta knihy cenzurovat a habat, tak cez tetu P.S. v Györi. Po osemdesiatom deviatom som kupoval knihy ako besny v Artfore. Kupujem knihy, hoci viem, ze ich uz vsetky do konca zivota neprecitam. Takze iste uznas, ze sa 90 % knih vzdat nemozem, hoci obsadzujem vsetky zakutia nasho pribytku. Su proste sucastou mojho zivota.
Cau
Peter
… knihy su sucastou aj mojho zivota. Stahoval som sa styri razy a vzdy som pri tom selektoval kniznicu. Da sa povedat, ze dnes je kazda kniha v mojej kniznici skvela, akurat sa mi nezmestia do bytu. A keby sa aj zmestili, tak co s nimi? Pytal som sa syna, co mam odlozit pre deti. Povedal, ze budu mat vlastny vkus, ine zaujmy, budu citat v inych jazykoch, ine preklady..., ale ze mozem vybrat najlepsie a on si ich este preberie kus po kuse. Prave to robim. Dalsiu varku chystam pre A., ktory ma na nete antikvariat. Dalsiu pre nejaké skoly, starobince… Nejake specialitky dam mozno do antikvariatu v K. Cosi podobne ma este caka s obrazmi, muzikou a filmami.
F.
Ved ja ti rozumiem, ale aj tak by mi to bolo luto. Napriklad A. dost rozobrala detsku kniznicu, porozdavala to hadam detom, ale mne teraz tie detske knihy chybaju, napriklad stare vydania Toma Sawyera a Huckleberryho Finna so starymi ilustraciami. Ale samozrejme ti drzim palce.
P.
Pocul som, ze Rudo Sloboda, ked odchadzal, mal v byte dve knihy - Bibliu a Kanta. Mal som znameho, ktory zbieral rucne ilustrovane knihy. Ked umrel, prisli chlapici z antikvariatu a hadzali cele regale do krabic. Inemu, ked umrel svokor, vedec, prisli z akademie a chceli odniest iba korespondenciu. Knihy sli do zberu. Jeden moj kamarát si zavzpomínal: „U nás bol knihomol dedo. Keď umrel, sli knihy na pojd a tam ich zozrali mysi.
F.
Až když bylo nabaleno, jsem si uvědomil, že intuitivně vybírám speciální literaturu – povýtce spirituální, mystickou, filozofickou, literaturu o nacizmu a holocaustu a „ikonickou“ literaturu, tedy knihy, které mnou zamávali před mnoha lety. A vzpomněl jsem si také na svůj starší text k tématu (http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=48), který dává mému obsesivnímu knihomolství vůni žitého života.
Ahoj Peter,
triedim knihy pred stahovanim - ponecham si asi 10 percent, a aj to zbytocne. Prehliadka marnosti.
Fedor
… to je smutna sprava. Ja som zacal citat ako sestrocny, potom som chodil dlho do Mestskej kniznice pre deti… Pisal som si dokonca zapisnik, kde som si viedol knihy, ktore som precital, najviac som vtedy precital Jula Verna, mayovky boli zakazane. Potom som kupoval knihy v sestdesiatych rokoch, lebo mi pripadali zaujimave, orientoval som sa v podstate podla ceskej Svetovky. V antikvariate som sice cele noci nestaval, ale vymienal som knihy s tymi, co tam stavali, ako vymienal Tom Sawyer listky do nedelnej skoly za cest natierat plot tety Polly. Cele sedemdesiate a osemdesiate roky mi posielali knihy ako dar z nemeckej Inter Nationes, najpr cez nasu postu, ked neskor zacala posta knihy cenzurovat a habat, tak cez tetu P.S. v Györi. Po osemdesiatom deviatom som kupoval knihy ako besny v Artfore. Kupujem knihy, hoci viem, ze ich uz vsetky do konca zivota neprecitam. Takze iste uznas, ze sa 90 % knih vzdat nemozem, hoci obsadzujem vsetky zakutia nasho pribytku. Su proste sucastou mojho zivota.
Cau
Peter
… knihy su sucastou aj mojho zivota. Stahoval som sa styri razy a vzdy som pri tom selektoval kniznicu. Da sa povedat, ze dnes je kazda kniha v mojej kniznici skvela, akurat sa mi nezmestia do bytu. A keby sa aj zmestili, tak co s nimi? Pytal som sa syna, co mam odlozit pre deti. Povedal, ze budu mat vlastny vkus, ine zaujmy, budu citat v inych jazykoch, ine preklady..., ale ze mozem vybrat najlepsie a on si ich este preberie kus po kuse. Prave to robim. Dalsiu varku chystam pre A., ktory ma na nete antikvariat. Dalsiu pre nejaké skoly, starobince… Nejake specialitky dam mozno do antikvariatu v K. Cosi podobne ma este caka s obrazmi, muzikou a filmami.
F.
Ved ja ti rozumiem, ale aj tak by mi to bolo luto. Napriklad A. dost rozobrala detsku kniznicu, porozdavala to hadam detom, ale mne teraz tie detske knihy chybaju, napriklad stare vydania Toma Sawyera a Huckleberryho Finna so starymi ilustraciami. Ale samozrejme ti drzim palce.
P.
Pocul som, ze Rudo Sloboda, ked odchadzal, mal v byte dve knihy - Bibliu a Kanta. Mal som znameho, ktory zbieral rucne ilustrovane knihy. Ked umrel, prisli chlapici z antikvariatu a hadzali cele regale do krabic. Inemu, ked umrel svokor, vedec, prisli z akademie a chceli odniest iba korespondenciu. Knihy sli do zberu. Jeden moj kamarát si zavzpomínal: „U nás bol knihomol dedo. Keď umrel, sli knihy na pojd a tam ich zozrali mysi.
F.
Až když bylo nabaleno, jsem si uvědomil, že intuitivně vybírám speciální literaturu – povýtce spirituální, mystickou, filozofickou, literaturu o nacizmu a holocaustu a „ikonickou“ literaturu, tedy knihy, které mnou zamávali před mnoha lety. A vzpomněl jsem si také na svůj starší text k tématu (http://www.fedorgal.cz/blog/index.php?itemid=48), který dává mému obsesivnímu knihomolství vůni žitého života.