uplynulo sedmdesát dva let od chvíle, kdy za neuvěřitelných okolností utekli z koncentračního tábora v Osvětimi Slováci Walter Rosenberg (Rudolf Vrba) a Alfréd Wetzler. Do dějin dvacátého století vstoupili Zprávou (Vrba-Wetzler protocols) o tom, co se děje ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau. Se svým sdělením se obrátili na lídry světových mocností ve snaze ukončit hrůzné vraždění nevinných lidí. Měli na paměti především touhu pomoct maďarským Židům, kteří se zatím ještě do mašinerie „konečného řešení“ nedostali. Marně!

A téměř stejně marně byste dnes hledali důstojnou připomínku jejich příběhu, stopu v paměti lidí, především mladých. Toto je důvod, pro který jsme se rozhodli připomenout jejich čin a jeho poselství, nemluvě o tom, že příčiny etnické, náboženské, národní a jiné nenávisti, averzí k jinakosti a netolerance jsou „tady a teď“ pořád přítomny a mnohdy dokonce eskalují, živeny rétorikou vůdcovských elit.

Naší primární motivací je však akce. Pochod lidí, kteří myslí, cítí a nechtějí být jenom pasivními svědky. Myslíme pochod po trase, kterou Vrba a Wetzler absolvovali na svém útěku z Osvětimi do Žiliny, kde byla jejich Zpráva zveřejněna. Po trase budou účastníci cesty diskutovat s pamětníky, obeznamovat se s dobovými dokumenty, číst, rozmlouvat, meditovat a zvažovat své angažmá v zápase se zlem v nás a kolem nás. Vedlejším produktem akce bude film – dokument/reportáž a online aplikace, díky čemuž, jak věříme, vytvoříme ve veřejném prostoru portfolio informací, diskusí, reflexí, ale také konkrétních akcí.

A nakonec, možná především, nám jde o to, abychom na tomto konkrétním příběhu ukázali, že nepostavit se zlu znamená otevřít mu dveře. Osvětim je mementem a lidé jako Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler jsou modely chování lidí v mezních situacích – chování bojovníků, kteří odmítli role pasivních obětí.