Dve generácie po tej vojnovej. Tá prvá odpovedala – isto, nie korporatívne – na kolaps ilúzie o národnom socializme ilúziou o socializme intenacionálnom. Generácia 89 sa pokúsila vymeniť „klasickú“ revolučnú vášeň za zamat. Nastupuje generácia tretia.
Predstava, že sa poučila z príbehov starých rodičov a rodičov je – ako si myslím - iluzórna. Potrebuje vlastné omyly, túru po vlastných slepých uličkách, vlastné vzostupy a pády. Akurát to prostredie je iné. Nevadí, aj čínština je zaujímavý jazyk, východná spiritualita má tiež čosi do seba a umelá inteligencia netrpí neduhmi ľudí. Nové a nové migračné vlny z vojnových oblastí, oblastí strádajúcich na nedostatok vody a obživy, prispejú k „omladeniu“ genofondu našej prestarnutej populácie. Akurát ten zmysel života bude problém. Nedá sa importovať, nedá sa naordinovať, nedá sa kúpiť... a hmotný životný štandard sám o sebe otvára skôr priestor pre strádanie na nedostatok zmyslu, ako pre jeho naplňovanie.
Vyhrabávam prostredníctvom guglu z hlbín pamäti spomienku na Slávka Hubálka, českého psychológa. Nakukol do českej duše. Schválne hovorím českej, aby som trochu stíšil štekot duše slovenskej, aj keď je od tej českej na nerozoznanie. Citujem z rozhovoru, ktorý S. H. poskytol pri dvadsiatom výročí udalostí z Novembra 89.: http://zpravy.idnes.cz/psycholog-hubalek-nedivte-se-nicemu-tretinu-naroda-tvori-pitomci-p93-/domaci.aspx?c=A091120_152459_domaci_lpo
Proč ale ta skepse i ve dnech, kdy je důvod slavit?
Řekl bych jak u kterých. Ti, kteří milují svobodu, rádi cestují a umějí cizí jazyk, u těch přetrvává nadšení, že jsme konečně svobodní. Ale ve společnosti jsou vždy lidi, kterým to nic neříká, kteří se jinde nedomluví… Těm svoboda skoro nic neříká.
Nejste na podobné lidi moc příkrý?
Skutečně existuje kategorie lidí, kteří k životu svobodu moc nepotřebují. Výzkumy ukazují, že je to kolem pětiny lidí. Ti na bývalém režimu oceňovali sociální jistoty, jistotu pracovního místa či větší bezpečnost na ulicích. To je dost velká skupina občanů.
Existuje pro to nějaká psychologická či jiná danost?
Stačí se podívat na takzvanou distribuci inteligence. Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.
Milý Slávek, posielam ti fiktívny odkaz do večnosti: demokracia je fajn, desí ma iba možnosť, že sa tá tretina spoločnosti o ktorej hovoříš, zhlukne pod zástavou jednej politickej strany. To by bolo fakt v riti. Na víťazstvo v slobodných a demokratických voľbách to totiž stačí.
Vyhrabávam prostredníctvom guglu z hlbín pamäti spomienku na Slávka Hubálka, českého psychológa. Nakukol do českej duše. Schválne hovorím českej, aby som trochu stíšil štekot duše slovenskej, aj keď je od tej českej na nerozoznanie. Citujem z rozhovoru, ktorý S. H. poskytol pri dvadsiatom výročí udalostí z Novembra 89.: http://zpravy.idnes.cz/psycholog-hubalek-nedivte-se-nicemu-tretinu-naroda-tvori-pitomci-p93-/domaci.aspx?c=A091120_152459_domaci_lpo
Proč ale ta skepse i ve dnech, kdy je důvod slavit?
Řekl bych jak u kterých. Ti, kteří milují svobodu, rádi cestují a umějí cizí jazyk, u těch přetrvává nadšení, že jsme konečně svobodní. Ale ve společnosti jsou vždy lidi, kterým to nic neříká, kteří se jinde nedomluví… Těm svoboda skoro nic neříká.
Nejste na podobné lidi moc příkrý?
Skutečně existuje kategorie lidí, kteří k životu svobodu moc nepotřebují. Výzkumy ukazují, že je to kolem pětiny lidí. Ti na bývalém režimu oceňovali sociální jistoty, jistotu pracovního místa či větší bezpečnost na ulicích. To je dost velká skupina občanů.
Existuje pro to nějaká psychologická či jiná danost?
Stačí se podívat na takzvanou distribuci inteligence. Ve společnosti je třetina lidí, kteří jsou prostě pitomí. Jsou hloupí.
Milý Slávek, posielam ti fiktívny odkaz do večnosti: demokracia je fajn, desí ma iba možnosť, že sa tá tretina spoločnosti o ktorej hovoříš, zhlukne pod zástavou jednej politickej strany. To by bolo fakt v riti. Na víťazstvo v slobodných a demokratických voľbách to totiž stačí.