Po teroristických útocích v Paříži jsme hodinku – mezi dvěma jeho pacienty – debatovali o tom, co se to vlastně stalo.
Svůj postoj jsem tlumočil s jistým ostychem. Zdálo se mi, že je příliš „ve vlastní věci“. Před chvílí jsem od něj dostal mailem jeho nový blog (http://www.dr-pothe.com/nejsme-jen-charlie/). Cituji v plném znění:
„Nejsme jen Charlie 13/01/2015
Jakkoli soucítím s oběťmi teroristických útoků v Paříži, nesouhlasím s názorem, že se jedná o odlišnou záležitost, než jsou teroristické útoky v jediné demokratické zemi na blízkém východě – v Izraeli. Skutečnost, že francouzský prezident si údajně nepřál přítomnost izraelského premiéra na pietním shromáždění mě naplňuje smutkem nejen proto, že 4 z obětí, byly (ne náhodou!) Židé. Jsem smutný a naštvaný i proto, že takto vysoce postavený politik nechápe souvislost mezi tím, co se děje nyní ve Evropě a co na blízkém východě. Jsem totiž toho názoru, že žádný izraelsko – palestinsky konflikt neexistuje. Existuje válka mezi svobodou a těmi, co nám jí chtějí vzít. Chytáme se však za hlavu až tehdy, když něco stane před našim prahem. Ačkoli díky Bohu aspoň za to, že jsme si zla okolo nás začali více všímat.
Redaktoři z Charlie Hebdo svými provokujícími a leckdy urážlivými postoji hájili základní principy svobody. Hrdinsky brali zodpovědnost za svoje konání. Nepodlehli svému strachu, který od dob výhrůžek denně zažívali. Jsou však i lidé, například děti, hrající si na hřišti, jedoucí do školy, anebo maminky v kavárně, nebo náhodní kolemjdoucí, kteří jsou denně ohrožováni a vraždění jenom proto, že se narodili do jiného národa a náboženství jako jejich vrahové. Tito zločinci jsou stejní, jako ti, co vraždili v Paříži – zakomplexovaní, psychopatičtí chudáci, kteří si vzali Mohameda za rukojmího své nenávisti. Podobně jako si nacisté vzali za záminku genocidy falešnou ideu velkého německého národa.
Světová solidarita s oběťmi v Paříži je samozřejmě na místě. Ale jezdí někdo z evropských politiků na pohřby obětí terorizmu v Izraeli? Organizují evropské státy vojenskou či materiální pomoc na jejich obranu? Samozřejmě nikoli. Po útocích ve Francii dnes politici namyšleně prohlašují, že frontová linie mezi životem ve svobodě a životem v strachu je někde v Paříži.
Politická realita, stejně jako bible, však říká něco zcela jiného. „
Žijeme dobu, kdy se budeme muset naučit žít v permanentním ohrožení, aniž bychom přestali být sami sebou v kulturním významu tohoto slova. Zemřít jednou musíme všichni, ale bez zakotvení do hodnot, které jsou tmelem naší identity, jsme už teď mrtví evropané, američané... lidé.
„Nejsme jen Charlie 13/01/2015
Jakkoli soucítím s oběťmi teroristických útoků v Paříži, nesouhlasím s názorem, že se jedná o odlišnou záležitost, než jsou teroristické útoky v jediné demokratické zemi na blízkém východě – v Izraeli. Skutečnost, že francouzský prezident si údajně nepřál přítomnost izraelského premiéra na pietním shromáždění mě naplňuje smutkem nejen proto, že 4 z obětí, byly (ne náhodou!) Židé. Jsem smutný a naštvaný i proto, že takto vysoce postavený politik nechápe souvislost mezi tím, co se děje nyní ve Evropě a co na blízkém východě. Jsem totiž toho názoru, že žádný izraelsko – palestinsky konflikt neexistuje. Existuje válka mezi svobodou a těmi, co nám jí chtějí vzít. Chytáme se však za hlavu až tehdy, když něco stane před našim prahem. Ačkoli díky Bohu aspoň za to, že jsme si zla okolo nás začali více všímat.
Redaktoři z Charlie Hebdo svými provokujícími a leckdy urážlivými postoji hájili základní principy svobody. Hrdinsky brali zodpovědnost za svoje konání. Nepodlehli svému strachu, který od dob výhrůžek denně zažívali. Jsou však i lidé, například děti, hrající si na hřišti, jedoucí do školy, anebo maminky v kavárně, nebo náhodní kolemjdoucí, kteří jsou denně ohrožováni a vraždění jenom proto, že se narodili do jiného národa a náboženství jako jejich vrahové. Tito zločinci jsou stejní, jako ti, co vraždili v Paříži – zakomplexovaní, psychopatičtí chudáci, kteří si vzali Mohameda za rukojmího své nenávisti. Podobně jako si nacisté vzali za záminku genocidy falešnou ideu velkého německého národa.
Světová solidarita s oběťmi v Paříži je samozřejmě na místě. Ale jezdí někdo z evropských politiků na pohřby obětí terorizmu v Izraeli? Organizují evropské státy vojenskou či materiální pomoc na jejich obranu? Samozřejmě nikoli. Po útocích ve Francii dnes politici namyšleně prohlašují, že frontová linie mezi životem ve svobodě a životem v strachu je někde v Paříži.
Politická realita, stejně jako bible, však říká něco zcela jiného. „
Žijeme dobu, kdy se budeme muset naučit žít v permanentním ohrožení, aniž bychom přestali být sami sebou v kulturním významu tohoto slova. Zemřít jednou musíme všichni, ale bez zakotvení do hodnot, které jsou tmelem naší identity, jsme už teď mrtví evropané, američané... lidé.