Úplne prvýkrát som držal v rukách kanonické dielo taoizmu za hlbokého komunizmu v preklade z ruštiny do češtiny od Emy Bayerleovej (1954). Paragraf tretí:
„Kdyby nebyli uctíváni mudrci, nebyly by rozepře mezi lidem. Kdyby si lidé necenili vzácné předměty, nebyli by mezi nimi zloději. Kdyby zrak lidí nebyl poután žádoucími předměty, srdce lidí by se nejitřila. Proto vláda moudrého člověka vyprázdňuje jejich srdce a naplňuje jejich žaludky. Oslabuje jejich vůli a zpevňuje jejich kosti. Stále se snaží, aby lid neměl vědomosti a vášně a aby ten, kdo má vědomosti, nesměl zasahovat. Uskutočněje-li (mudrc) nečinnost, přináší to vždy pokoj.“
Odvtedy vyšlo minimálne osem českých a slovenských prekladov diela Lao C´ s názvom Tao te ťing (O ceste a cnosti). Každý je trochu iný. Napríklad Marína Čarnogurská a Egon Bondy (2005) nehovoria o vyprázdňovaní sŕdc, ale o čírych srdciach. Václav Cílek (2005) v komentári píše, že stará čínština nerozlišuje medzi mysľou a srdcom – vytvárajú jeden celok. Berta Krebsová (1971) hovorí, že: „Podle čínského pojetí je sídlem tužeb a žádostí srdce, kdežto sídlem mentálních schopností je břicho.“ Preto v jej preklade sa píše: „Vyprázdňuje srdce lidí a naplňuje jejich mysl.“ Uvádza do zrozumiteľnej podoby i ono „zpevňuje jejich kosti“ – ide o pevnosť a nezlomnosť charakterov. Aj výstraha pred vedomosťami je dobová parafráza na mudrlanstvo. Cílek rovno hovorí, že „Moudrý... nenechává vládnout intelektuály...“. A všetci záverečné vety prekladajú tak, aby bolo jasné, že „Protože sám od sebe nic nečiní, tak se věci řídí samy!“ (Cílek), „Působí, aniž činí – a vše je v pořádku“ (Navrátil), „...kde sa koná nezasahovaním, tam nemôžu nevládnuť správne pomery!“ (Čarnogurská, Bondy), „Uskutečňuje-li (mudrc) nečinnost, přináší to vždy pokoj“ (Bayerleová), „Jednáme-li, aniž zasahujeme, nic není bez vlády“ (Krebsová‘).
Lao C´ spísal svoje dielo, ak ho spísal, pred dvadsiatimi piatimi storočiami (žil vraj medzi rokmi 570 – 490 p. n. l.). Bola to doba chaosu, vojen, rozvratu. Jeho súčasníkom a názorovým oponentom bol Konfucius – vyznávač úcty k hierarchiám a k tradícii. Z názorového konfliktu taoizmu a konfuciánstva sa v zakladajúcich spisoch čínskej historiografie, starých dve tisícročia, zachoval tento názor: „Nemají li lidé stejné zásady, neshodnou se na stejných plánech.“ (S´- ma Čchien: Kniha vrchních písařů. Česky 2013).
Tao te ťing siaha do hlbín ľudskej mýtopoézie a mieri ďaleko za horizont žitej skutočnosti. Vo veci dobrého vládnutia ponúka víziu autority – múdreho, ktorý nelipne na moci a má ju, nevystrkuje sa na oči ľudí a predsa ho vidieť, je mocný bez toho, aby musel udrieť... a ľudia majú pocit, že si vládnu sami. Aj my, ľudia demokratického sveta, máme dnes pocit, že chaos a rozvrat dokráčal až k prahu našich domov. Mnohí to cítia tak, že nám chýba autorita, ktorá by nám umožnila zjednotiť sa okolo rovnakých zásad. Akurát rovnaké zásady nebudeme mať – pánboh zaplať – nikdy. Večná túžba, večný zápas, cesta bez konca.
Písané pre www.tyzden.sk
Odvtedy vyšlo minimálne osem českých a slovenských prekladov diela Lao C´ s názvom Tao te ťing (O ceste a cnosti). Každý je trochu iný. Napríklad Marína Čarnogurská a Egon Bondy (2005) nehovoria o vyprázdňovaní sŕdc, ale o čírych srdciach. Václav Cílek (2005) v komentári píše, že stará čínština nerozlišuje medzi mysľou a srdcom – vytvárajú jeden celok. Berta Krebsová (1971) hovorí, že: „Podle čínského pojetí je sídlem tužeb a žádostí srdce, kdežto sídlem mentálních schopností je břicho.“ Preto v jej preklade sa píše: „Vyprázdňuje srdce lidí a naplňuje jejich mysl.“ Uvádza do zrozumiteľnej podoby i ono „zpevňuje jejich kosti“ – ide o pevnosť a nezlomnosť charakterov. Aj výstraha pred vedomosťami je dobová parafráza na mudrlanstvo. Cílek rovno hovorí, že „Moudrý... nenechává vládnout intelektuály...“. A všetci záverečné vety prekladajú tak, aby bolo jasné, že „Protože sám od sebe nic nečiní, tak se věci řídí samy!“ (Cílek), „Působí, aniž činí – a vše je v pořádku“ (Navrátil), „...kde sa koná nezasahovaním, tam nemôžu nevládnuť správne pomery!“ (Čarnogurská, Bondy), „Uskutečňuje-li (mudrc) nečinnost, přináší to vždy pokoj“ (Bayerleová), „Jednáme-li, aniž zasahujeme, nic není bez vlády“ (Krebsová‘).
Lao C´ spísal svoje dielo, ak ho spísal, pred dvadsiatimi piatimi storočiami (žil vraj medzi rokmi 570 – 490 p. n. l.). Bola to doba chaosu, vojen, rozvratu. Jeho súčasníkom a názorovým oponentom bol Konfucius – vyznávač úcty k hierarchiám a k tradícii. Z názorového konfliktu taoizmu a konfuciánstva sa v zakladajúcich spisoch čínskej historiografie, starých dve tisícročia, zachoval tento názor: „Nemají li lidé stejné zásady, neshodnou se na stejných plánech.“ (S´- ma Čchien: Kniha vrchních písařů. Česky 2013).
Tao te ťing siaha do hlbín ľudskej mýtopoézie a mieri ďaleko za horizont žitej skutočnosti. Vo veci dobrého vládnutia ponúka víziu autority – múdreho, ktorý nelipne na moci a má ju, nevystrkuje sa na oči ľudí a predsa ho vidieť, je mocný bez toho, aby musel udrieť... a ľudia majú pocit, že si vládnu sami. Aj my, ľudia demokratického sveta, máme dnes pocit, že chaos a rozvrat dokráčal až k prahu našich domov. Mnohí to cítia tak, že nám chýba autorita, ktorá by nám umožnila zjednotiť sa okolo rovnakých zásad. Akurát rovnaké zásady nebudeme mať – pánboh zaplať – nikdy. Večná túžba, večný zápas, cesta bez konca.
Písané pre www.tyzden.sk