je výrazná postava soudobé existenciální psychiatrie.
Jeho psané dílo, pomineme li odborné knihy, statě, učebnice, lze charakterizovat jako psychiatrické romány a povídky. Většinou rozehrává kauzy ze své terapeutické praxe. Jednou se věnuje některé ze závažných duševních nemocí, jindy vědomí smrti a podobně. Často se odehrávají na pozadí příběhů významných myslitelů (Nietszcheho, Spinozy a podobně), jejichž život a dílo důkladně zná.
Naposled jsem četl Léčbu Schopenhauerem. Jo to příběh pestré terapeutické skupiny a jejich terapeuta. Ve skupině jsou lidé, kteří se vyrovnávají se svými traumaty (osamělost v dětství, nesoulad v rodině, alkoholizmus, traumatický sexuální zážitek a podobně). Sám terapeut je konfrontován se svou smrtelnou nemocí a řeší problém, jak prožít poslední měsíce svého života. Čtenář z jiného kulturního kontextu, než je ten autorův, se ovšem občas nestačí divit. Ženu středního věku pronásleduje pocit, že v mládí byla za škaredé káčátko, jiná je pronásledována tím, že příliš poutá pozornost mužů. Pak je tam mužský, kterého dlouhá léta pronásledovala posedlost sexem a ve skupině se ocitla také jeho někdejší oběť. Profil skupiny uzavírá lékař, jemuž se rozpadá manželský vztah, a dělník, který je na tom stejně, a navíc je alkoholik. Vše je, samozřejmě, trochu zamotanější. Nicméně, „vaše starosti na mou hlavu“ říká si čtenář, který nemá 60 USD na jedno sezení skupinové terapie, nemůže si vyrazit do indického ášrámu za hledáním vnitřní rovnováhy, anebo mu v koupelně chybí masážní vana, ve sklepě lahvinky vybraných vín případně další peníze na účast ve skupině anonymních alkoholiků, individuální a rodinnou terapii.
V průběhu čtení Yalomova díla jsem byl bombardován novinkami ze všech koutů soudobého reálného i virtuálního světa. Kruté násilí v Sýrii, Iraku a jinde, zadluženost nejbohatších zemí světa, rozmanití teroristé v akci na globálním teritoriu, domácí korupce, protiromské demonstrace, předčasné volby, prezident Zeman mluvící a mluvící… zneužívané děti, osamělí senioři, víc jak půlka všech rodin v rozpadu, nové generace tabletů, mobilů…
Když se hrdina Léčby Schopenhauerem zamýšlí nad tím, jak přežít poslední měsíce svého života, říká si: „Budu žít, jako jsem žil doposud“. Jo, skvělé, říkám si já, jenom ten žaludek, játra, plíce, záda, nohy… „Tím spíše,“ promlouvá Irvin D. Yalom ze svého díla, „kdy jindy, když ne teď, a kdo jiný, když ne ty“. No budiž, pokračuji ve vnitřním monologu, ale co když jsem nežil správně – proseděl léta u televize, pojídal bůčky, kouřil, popíjel, necvičil, málo se věnoval umění, poezii zvláště, a tak dále? „Nejvyšší čas, aby ses smířil s faktem, že tohle jsi ty a jiný už nebudeš. A neběhej s tím za terapeutem - je pozdě, a každá koruna dobrá“, našeptává můj vnitřní hlas, „stačí pár blízkých a práce, která má smysl“.
Naposled jsem četl Léčbu Schopenhauerem. Jo to příběh pestré terapeutické skupiny a jejich terapeuta. Ve skupině jsou lidé, kteří se vyrovnávají se svými traumaty (osamělost v dětství, nesoulad v rodině, alkoholizmus, traumatický sexuální zážitek a podobně). Sám terapeut je konfrontován se svou smrtelnou nemocí a řeší problém, jak prožít poslední měsíce svého života. Čtenář z jiného kulturního kontextu, než je ten autorův, se ovšem občas nestačí divit. Ženu středního věku pronásleduje pocit, že v mládí byla za škaredé káčátko, jiná je pronásledována tím, že příliš poutá pozornost mužů. Pak je tam mužský, kterého dlouhá léta pronásledovala posedlost sexem a ve skupině se ocitla také jeho někdejší oběť. Profil skupiny uzavírá lékař, jemuž se rozpadá manželský vztah, a dělník, který je na tom stejně, a navíc je alkoholik. Vše je, samozřejmě, trochu zamotanější. Nicméně, „vaše starosti na mou hlavu“ říká si čtenář, který nemá 60 USD na jedno sezení skupinové terapie, nemůže si vyrazit do indického ášrámu za hledáním vnitřní rovnováhy, anebo mu v koupelně chybí masážní vana, ve sklepě lahvinky vybraných vín případně další peníze na účast ve skupině anonymních alkoholiků, individuální a rodinnou terapii.
V průběhu čtení Yalomova díla jsem byl bombardován novinkami ze všech koutů soudobého reálného i virtuálního světa. Kruté násilí v Sýrii, Iraku a jinde, zadluženost nejbohatších zemí světa, rozmanití teroristé v akci na globálním teritoriu, domácí korupce, protiromské demonstrace, předčasné volby, prezident Zeman mluvící a mluvící… zneužívané děti, osamělí senioři, víc jak půlka všech rodin v rozpadu, nové generace tabletů, mobilů…
Když se hrdina Léčby Schopenhauerem zamýšlí nad tím, jak přežít poslední měsíce svého života, říká si: „Budu žít, jako jsem žil doposud“. Jo, skvělé, říkám si já, jenom ten žaludek, játra, plíce, záda, nohy… „Tím spíše,“ promlouvá Irvin D. Yalom ze svého díla, „kdy jindy, když ne teď, a kdo jiný, když ne ty“. No budiž, pokračuji ve vnitřním monologu, ale co když jsem nežil správně – proseděl léta u televize, pojídal bůčky, kouřil, popíjel, necvičil, málo se věnoval umění, poezii zvláště, a tak dále? „Nejvyšší čas, aby ses smířil s faktem, že tohle jsi ty a jiný už nebudeš. A neběhej s tím za terapeutem - je pozdě, a každá koruna dobrá“, našeptává můj vnitřní hlas, „stačí pár blízkých a práce, která má smysl“.