S jedinou výjimkou, které hluboce lituji, volím od té doby ODS. Totéž udělám také letos. Necítím potřebu měnit ve zralém věku politické přesvědčení.
Ta jediná výjimka se jmenovala Strana zelených. Myslel jsem si tehdy, že jde o partu, které nejde o osobní věci a ona ta Zubová vypadala na bilboardech docela dobře. Rozhádali se rychle a položili vládu, která měla šanci být užitečná.
Politické přesvědčení, u lidí mé generace a mého naturelu, je zakotveno do hluboké averze k řečem o sociální spravedlnosti, kterou přináší strana a stát. Když slyším politické vůdce hřímat o službě národu a lidu, běhá mi mráz po zádech. Stejně tak, když slyším, jak „vymeteme politické dinosaury“, „zatočíme s korupcí“, „vyřešíme romský problém“, „zavedeme přímou demokracii“… Docela mi stačí vědomí kontinuity na události z listopadu 1989. Vše ostatní je osobní volba a osobní odpovědnost.
Jasně, veřejný prostor je narvaný emocemi a ruku s volebním lístkem před urnou vede spíše víra a emocionální nastavení. Moje emocionální nastavení a má víra mi říkají: nevěř Sobotkovi, Škromachovi, Haškovi a spol. Spojí se s komunisty. Nevěř Zemanovi, mluví z něj ego a ta jeho parta je jenom jeho přívěskem. Nevěř novým politickým stranám (Okamurovi, Babišovi…), budou na jedno použití a jenom bůh ví pro jaké. Nevěř politikům, kteří se zaštiťují dělníky, náboženstvím, národem. Máš přece paměť a není to tak dávno, cos je viděl v akci. Současně však nepropadni pocitu marnosti. Žijeme dobré časy a ať vyhraje ten či tamten, můžeš se svým životem naložit svobodně. A i kdybys se rozhodl pro emigraci, nepolezeš přes ostnaté dráty a pod palbou.
Přišel jsem do Čech žít před dvaceti lety a nelituji. Praha je skvělé město, práce mě baví, děti a vnoučata se toulají světem…, jsem obklopen lidmi dle vlastního výběru a největší klacky si házím pod nohy sám. A nebude to jinak ani po těchto volbách.
P.S.
Psáno pro Babylon, téměř poslední printové medium v ČR, které držím v úctě.
Ta jediná výjimka se jmenovala Strana zelených. Myslel jsem si tehdy, že jde o partu, které nejde o osobní věci a ona ta Zubová vypadala na bilboardech docela dobře. Rozhádali se rychle a položili vládu, která měla šanci být užitečná.
Politické přesvědčení, u lidí mé generace a mého naturelu, je zakotveno do hluboké averze k řečem o sociální spravedlnosti, kterou přináší strana a stát. Když slyším politické vůdce hřímat o službě národu a lidu, běhá mi mráz po zádech. Stejně tak, když slyším, jak „vymeteme politické dinosaury“, „zatočíme s korupcí“, „vyřešíme romský problém“, „zavedeme přímou demokracii“… Docela mi stačí vědomí kontinuity na události z listopadu 1989. Vše ostatní je osobní volba a osobní odpovědnost.
Jasně, veřejný prostor je narvaný emocemi a ruku s volebním lístkem před urnou vede spíše víra a emocionální nastavení. Moje emocionální nastavení a má víra mi říkají: nevěř Sobotkovi, Škromachovi, Haškovi a spol. Spojí se s komunisty. Nevěř Zemanovi, mluví z něj ego a ta jeho parta je jenom jeho přívěskem. Nevěř novým politickým stranám (Okamurovi, Babišovi…), budou na jedno použití a jenom bůh ví pro jaké. Nevěř politikům, kteří se zaštiťují dělníky, náboženstvím, národem. Máš přece paměť a není to tak dávno, cos je viděl v akci. Současně však nepropadni pocitu marnosti. Žijeme dobré časy a ať vyhraje ten či tamten, můžeš se svým životem naložit svobodně. A i kdybys se rozhodl pro emigraci, nepolezeš přes ostnaté dráty a pod palbou.
Přišel jsem do Čech žít před dvaceti lety a nelituji. Praha je skvělé město, práce mě baví, děti a vnoučata se toulají světem…, jsem obklopen lidmi dle vlastního výběru a největší klacky si házím pod nohy sám. A nebude to jinak ani po těchto volbách.
P.S.
Psáno pro Babylon, téměř poslední printové medium v ČR, které držím v úctě.