se šíří médii, která dobrou zprávu nepovažují za zprávu, populizmus se šíří veřejným míněním, které cpe do jednoho pytle všechny politiky, podnikatele, Romy, imigranty… a populizmus zasahuje masivně také paměť lidí, kteří po necelém čtvrt století demokracie (což jest cesta, a ne stav společnosti) zapomněli na život v nacionálně socialistické a internacionálně socialistické kleci. Mé obavy docela vystihl Peter Zajac, když mi napsal (jména nauvádím, souhlas autora k publikování soukromé korespondence nemám): „…B. hovorí na plné ústa: dnešný demokratický svet je rovnako totalitný (ekonomicky) ako komunistický režim (ideologicky). Mne to naozaj pripadá strašné vo svojej naprostej demobilizácii. Jedni hovoria, že komunizmus nebol až taký totalitný (vrátane P. a P., ktorí dávajú tomuto názoru autoritu disidentov), a druhí, že ten dnešný svet je rovnako totalitný ako komunistický. Tieto dva názory sa kdesi uprostred stretávajú. Pre mňa znamenajú akési zrieknutie sa, či rezignáciu na demokratický svet slobôd a jeho elementárne hodnoty.“


Ján Langoš o paměti (ÚPN Bratislava 2005):