po zahájení německé okupace (16. března 1939) se zástupci všech tehdejších lékařských stavovských organizací vyslovili pro okamžitý zákaz výkonu práce lékařů neárijského původu.
Jeden jediný další den stačil, aby se přání začalo realizovat. Podobně postupovala Česká advokátní komora a další stavovské organizace, instituce veřejné sféry a svobodných povolání“, konstatuje soudce Ústavního soudu České republiky Pavel Holländer v úvodu ke knize Heleny Petrův „Zákonné bezpráví“ s podtitulem Židé v Protektorátu Čechy a Morava (Auditorium, Praha 2011). Následujících 250 stran už jenom krůček po krůčku dokumentuje postupné zbavování občanů židovského původu práce, důstojnosti, majetku a životů. Krůček po krůčku, pečlivě, výnos za výnosem, nařízení za nařízením, zákon za zákonem, směrem ke „konečnému řešení“. Z obálky knihy na mě kouká mladá maminka se synem, jak se v nějakém ateliéru usmívají do kamery. Na prsou mají Davidovu hvězdu s nápisem Jude.
Pavel Holländer nazval svou kratičkou úvodní stať ke knize Ďábel v nás. Jistě nemyslel ono „nás“ specificky česky. Stejný ďábel se ukrýval v lidech na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku… a čekal na svou chvíli. Ta tehdy přišla ruku v ruce s nacionálně socialistickou ideológií, Hitlerem, německou Třetí říší a státem legitimizovaného práva krást a vraždit, respektive arizovat a deportovat.
Stejný ďábel v nás se ozval po válce při komunistickém vyrovnávání se s třídními nepřáteli a skrývá se v nás i dnes. Nevím sice, co by mohla být ona „příhodná chvíle“, ale to se nevědělo ani před osmdesáti lety, kdy na území bývalého Československa kvetla demokracie a průmyslová revoluce.
Ďábel v nás čeká na svou příležitost. Vnější okolnosti už pak budou jenom alibi na vše, čeho se dopustíme, anebo co svou lhostejností a strachem umožníme. Nedávno mi jeden anonymní nacionální socialista napsal: „Cítím ve vzduchu krev!“ No jo, ona byla, je a bude cítit vždy.
Na zadní straně obálky zmíněné knihy je fotografie autorky. Mladá, hezká žena. Válku zná jenom z literatury, archivů a osobních svědectví. Její, a podobná pídění po důvodech bezpráví je důležité, ale neochrání nás. Ani naše děti a jejich děti. Kromě historické paměti je zapotřebí také angažovanost a odvaha. A ani toto nebude stačit, jestli kromě ďábla nebude v nás přebývat také bůh. Židé jsou jenom indikátor obecné situace, obětní beránek, zrcadlo společenských emocí. Podobně jako někteří jiní „jiní“.
Pavel Holländer nazval svou kratičkou úvodní stať ke knize Ďábel v nás. Jistě nemyslel ono „nás“ specificky česky. Stejný ďábel se ukrýval v lidech na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku… a čekal na svou chvíli. Ta tehdy přišla ruku v ruce s nacionálně socialistickou ideológií, Hitlerem, německou Třetí říší a státem legitimizovaného práva krást a vraždit, respektive arizovat a deportovat.
Stejný ďábel v nás se ozval po válce při komunistickém vyrovnávání se s třídními nepřáteli a skrývá se v nás i dnes. Nevím sice, co by mohla být ona „příhodná chvíle“, ale to se nevědělo ani před osmdesáti lety, kdy na území bývalého Československa kvetla demokracie a průmyslová revoluce.
Ďábel v nás čeká na svou příležitost. Vnější okolnosti už pak budou jenom alibi na vše, čeho se dopustíme, anebo co svou lhostejností a strachem umožníme. Nedávno mi jeden anonymní nacionální socialista napsal: „Cítím ve vzduchu krev!“ No jo, ona byla, je a bude cítit vždy.
Na zadní straně obálky zmíněné knihy je fotografie autorky. Mladá, hezká žena. Válku zná jenom z literatury, archivů a osobních svědectví. Její, a podobná pídění po důvodech bezpráví je důležité, ale neochrání nás. Ani naše děti a jejich děti. Kromě historické paměti je zapotřebí také angažovanost a odvaha. A ani toto nebude stačit, jestli kromě ďábla nebude v nás přebývat také bůh. Židé jsou jenom indikátor obecné situace, obětní beránek, zrcadlo společenských emocí. Podobně jako někteří jiní „jiní“.