na potulky po knihkupectvích, různých schůzkách a hospodách.
Na Kaprově ulici prodával mladý člověk Nový Prostor. Měl jsem jenom stovku, tak jsem mu řekl, aby mi vrátil půlku. Promluvil o dětech, které nemají co jíst. Nechal jsem mu tedy stovku. Po třech krocích mě doběhl a řekl, jestli nebudu tak laskav a nemohu ten časopis vrátit. Vrátil jsem tedy a šel po svých. Cestou jsem meditoval o tom, že mí gádžovští bližní mě v životě připravili o řádově větší sumy a ani se neptali, jestli budu tak laskav.
Z jednoho nakladatelství jsem vyzvedl rukopis knihy své manželky. Hezká kniha, ale odmítli jsme zaplatit balík peněz za její vydání. Poté jsem pokračoval do DTP studia svého známého, kde mi nahrávali na CD soubory textů, videí a fotek. Aniž je nahráli, zaplatit si nechali. Na poslední chvíli jsem dorazil na schůzku s přítelem, který se rozvádí a jeho bývalá partnerka se rozhodla, že ho existenčně zničí. Cestou jsem koupil knihu od Thilo Sarrazina o tom, jak Německo páchá sebevraždu příliš štědrou a neuváženou sociální a imigrační politikou. A taky knihu Tonyho Judta (Zle se vede zemi) o tom, že sociální stát západního střihu nemá alternativu. Doma mě čekali zprávy o jednáních předsedů všech vlád Evropské Unie v Bruselu (evropští daňoví poplatníci a banky, což je v mé laické hlavě téměř totéž, zaplatí Řecku jeho statistické podvody a spotřební mejdan, plus vytvoří „val“ pro úhradu podobných deliktů zadluženým ekonomikám dalších bohatých evropských zemí). V elektronické poště byl, kromě jiného, rukopis studie o psychologických důvodech sociálního vyloučení Romů od Kláry Samkové. Vyvrátila mé přesvědčení, že o tomto tématu lecos vím. Napsal jsem ji obratem, že dávám před ní klobouk dolů. Odepsala, že když se ji povede příští rok našetřit na vydání textu, určitě to udělá.
Pak jsem zauvažoval o tom, proč mi z novin, kde pravidelně na požádání posílám glosy, neposílají honoráře, proč mi partner, který slíbil zařídit distribuci mého filmu, za což mu platím, nedistribuuje. Atakdále. Večer před spaním jsem si nalil domácí hruškovici z východního Slovenska (54,9%), začetl se do textu Georga Scherera o filozofických problémech smrti a přemýšlel, opakovaně, nad tím, proč já vlastně ty knihy kupuji, čtu a navíc také píšu, když ono je to: 1) všechno jinak, 2) a i kdyby nebylo, každej na to sere.
A poučení? Vše se, vypadá to tak, kroutí kolem peněz. Nicméně, bez vzájemné důvěry, slušnosti a respektovaných pravidel, je to tanec na hřbitově nadějí – včetně té o svobodě a solidaritě.
Z jednoho nakladatelství jsem vyzvedl rukopis knihy své manželky. Hezká kniha, ale odmítli jsme zaplatit balík peněz za její vydání. Poté jsem pokračoval do DTP studia svého známého, kde mi nahrávali na CD soubory textů, videí a fotek. Aniž je nahráli, zaplatit si nechali. Na poslední chvíli jsem dorazil na schůzku s přítelem, který se rozvádí a jeho bývalá partnerka se rozhodla, že ho existenčně zničí. Cestou jsem koupil knihu od Thilo Sarrazina o tom, jak Německo páchá sebevraždu příliš štědrou a neuváženou sociální a imigrační politikou. A taky knihu Tonyho Judta (Zle se vede zemi) o tom, že sociální stát západního střihu nemá alternativu. Doma mě čekali zprávy o jednáních předsedů všech vlád Evropské Unie v Bruselu (evropští daňoví poplatníci a banky, což je v mé laické hlavě téměř totéž, zaplatí Řecku jeho statistické podvody a spotřební mejdan, plus vytvoří „val“ pro úhradu podobných deliktů zadluženým ekonomikám dalších bohatých evropských zemí). V elektronické poště byl, kromě jiného, rukopis studie o psychologických důvodech sociálního vyloučení Romů od Kláry Samkové. Vyvrátila mé přesvědčení, že o tomto tématu lecos vím. Napsal jsem ji obratem, že dávám před ní klobouk dolů. Odepsala, že když se ji povede příští rok našetřit na vydání textu, určitě to udělá.
Pak jsem zauvažoval o tom, proč mi z novin, kde pravidelně na požádání posílám glosy, neposílají honoráře, proč mi partner, který slíbil zařídit distribuci mého filmu, za což mu platím, nedistribuuje. Atakdále. Večer před spaním jsem si nalil domácí hruškovici z východního Slovenska (54,9%), začetl se do textu Georga Scherera o filozofických problémech smrti a přemýšlel, opakovaně, nad tím, proč já vlastně ty knihy kupuji, čtu a navíc také píšu, když ono je to: 1) všechno jinak, 2) a i kdyby nebylo, každej na to sere.
A poučení? Vše se, vypadá to tak, kroutí kolem peněz. Nicméně, bez vzájemné důvěry, slušnosti a respektovaných pravidel, je to tanec na hřbitově nadějí – včetně té o svobodě a solidaritě.