Zajímám se o východní spiritualitu už desítky let. Zvláště o tibetský buddhismus. Přečetl, anebo prolistoval jsem téměř vše, co napsal současný dalajlama. Poprvé jsme se setkali v roce 2009 při udělování Ceny Jána Langoše. Od té doby už o buddhismu nemluvím. Zrníčko praxe je fakt více než tuny teorie.
Zde video z této události:




Renuka Singh sepsal v roce 1997 z publikací a rozhovorů Dalajlámy knihu Meditace pro všední den (česky: Pragma, Praha 2000). Zde výběr několika z nich:

Je pravděpodobné, že všechny bytosti v tomto vesmíru mají rodinné vztahy.

Jak se jednotlivci a národy stávají na sobě stále více závislé, nemáme jinou volbu než rozvíjet smysl pro univerzální odpovědnost.

Univerzální odpovědnost (a tedy ne jenom odpovědnost k rodině, národu …, ale k lidstvu) je klíčem k přežití. Stojí a padá s jednotlivci, kteří myslí na obecné blaho a způsobují změny. Ti, co mají co nabídnout, musí jít dopředu.

Pokud začnete naplňovat potřeby ostatních, vaše vlastní potřeby se naplní jako vedlejší účinek.

Pomáhání jiným je nejúčinnějším způsobem jak poznat sebe.

Skutečný soucit je bez připoutanosti k té, či oné konkrétní osobě, či situaci. Poskytujeme jej spontánně, úplně, bez naděje, že bychom za to něco dostali.

Pokud bereme v úvahu materiální pokrok, vidíme, že ve výzkumu, který zahájila jedna osoba, může pokračovat druhá. Ale u duchovního pokroku to možné není. Je to něco, co musí dosáhnout jednotlivec.

Při studiu textu musíme vzít v úvahu okolnosti, situaci, čas, společnost a společenství, kde byla kniha původně napsána nebo učení vysloveno.

Zoufalý člověk se radí s bohem.