s jistým zahanbením. Ne jemu, ale sobě tím kazím karmu. Co si však mám počít s postoji k člověku: 1) který omlouvá porušení dopravních předpisů tvrzením, že není zhovadilý kapitalista (četl jsem to v Lidových novinách), 2) který ničí motivaci lidí k přepotřebným reformám tvrzením „vždyť se podívejte na ty Slováky“ (z veřejných vystoupení v předvolební kampani 2006), 3) který vyjadřuje podporu a sympatie lidem, jako je Robert Fico, kteří si „nepamatují“, že byl nějaký listopad 1989, 4) který souhlasí s nepriměřeným nasazením policejní síly proti taneční párty mladých lidí (mám na mysli Czek Tek 2005), 5) který si nemyslí, že naše nebetyčné dluhy je zapotřebí splácet (v jednom rozhovoru v ČT), 6) který si myslí, že současný důchodový systém vydrží ještě desetiletí (tamtéž), 7) který šéfovi Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu spílá do lhářů a hnusných lidí, místo toho, aby vyčkal dořešení kauz, na kterých jeho lidé pracují (v reakcích na tzv. Kubiceho zprávu), 8) který svou prohru ve volbách klasifikoval jako nedemokratický puč a přirovnal ji v televizi k únoru 1948, 9) který sedmnáct let po pádu komunizmu otevíral Komunistické straně dveře k znovunabytí moci (tím, že jejich hlasy přidal k hlasům pro sociální demokracii), 10) který mění rétoriku podle okamžitých nálad veřejnosti (půl roku po volbách se přerodil s agresivního útočníka na beránka). Dokonce, jako si myslím, i to všudypřítomné slovo „já“ přestal používat jen proto, že mu to začali vyhazovat na oči i spolustraníci (například Miloš Zeman).

Považuji Jiřího Paroubka za nebezpečného člověka ve vysoké politice ne proto, že by byl svým chováním výjimečný, ale pro jeho vůdcovskou pozici. Co s tím můžu dělat? Budu psát texty jako je tento, budu to říkat všem na potkání a budu zpochybňovat politiku, kterou reprezentuje. A co na to moje karma? No, co už. Namlouvám si, že poukazování na negativní jevy má pozitivní smysl. Vysloveně však zdůrazňuji: Jiří Paroubek „jenom“ nepatří do politiky. Jinak mu přeji štěstí a zdraví.