nebo horší, avšak ta propaganda je dobrá, která vede k úspěchu, a ta je špatná, která nedosáhne kýženého úspěchu, i kdyby při tom byla sebeduchaplnější, neboť úlohou propagandy není být duchaplná, jejím úkolem je dosáhnout úspěchu.“
Trochu dlouhá věta, nicméně, co se týče propagandy, zřejmě racionální. A teď jako kdybych slyšel tvůrce volební kampaně a mediální poradce jedné naší úspěšné politické strany: „Proto nikdo nemůže říci: vaše propaganda je příliš surová, příliš sprostá nebo příliš brutální nebo dost slušná, protože to všechno nejsou charakteristické znaky její různorodosti. Propaganda nemá vůbec být ani slušná, ani něžná, ani měkká, ani pokorná; propaganda má vést k úspěchu.“ A úspěch je uchopení moci.
„V politice neplatí morální právní zásady, nýbrž moc. Když nějaké hnutí získá moc, potom má právo podle svých zásad utvářet stát.“ Ano, tohle a právě tohle je smyslem propagandy – „získávání a verbování lidí pro něco, co uznávám za správné“. Vynikající vůdcovská osobnost se často ocitá v situaci, že musí být současně vším – „propagandistou, organizátorem, řečníkem, spisovatelem. Musí umět zacházet s lidmi, musí umět sehnat peníze, psát články a ještě mnoho jiného.“ Podstatný je ovšem cíl, předmět mobilizace.
„Co se změnilo na starém stavu? Nic, než že vládnoucí mužové mají nové obličeje. Ekonomika běží nadále naprázdno; tato vláda se neodvážila zavést a uskutečnit žádný velký program zvýšení zaměstnanosti... Vláda nám říká: Nemůžeme za ... týdnů napravit to, co se pokazilo za ... let.“ Na to je zapotřebí jasně odpovědět. K dispozici je mocný nástroj – média masové komunikace: „Vůbec nejde o to, abychom vysílali pouze partajní programy. Chceme dát největší prostor zábavě, lehké múze, hře, žertu a hudbě; to všechno by však mělo mít vnitřní vztah k době.“
Právě jste dočetli vybrané citace z projevů ministra nacistické propagandy Josepha Goebbelsa (podle Duffack, J.J.: Dr. Joseph Goebbles. Poznání a propaganda. Naše vojsko, Praha 2009). A nakonec ještě Goeblessův vzkaz českému národu (Joseph Geobbles: Rede des Herrn Reichsminister Dr. Joseph Goebbles an die Tsechischen Kulturschaffenden und Journalisten am 11. September 1940 in Berlin. Cit. kniha str. 55- 63): „V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pořádku, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Podle mého názoru se musí pojem svobody nějakého národa uvést do souladu se skutečnostmi, před kterými stojíme, a s jednoduchými otázkami účelnosti...“ „Jestliže s tímto stavem budete souhlasit, či nebudete, je lhostejné ... nezměníte nic ...když na nějakém stavu nemohu nic změnit a musím stejně brát v úvahu nevýhody tohoto stavu, které tu jistě jsou, pak by bylo pošetilé, kdybych si nezajistil také jeho výhody.“
Zásadní postoj k nacionálně socialistické doktríně nemůže být ani teoretický, ani aktivisticky propagandistický. Postavit se čelem této civilizační hrozbě vyžaduje individuální NE. Obávám se, že v knihách odpověď na způsob jeho realizace nenajdeme, nanejvýš inspiraci pro osobní nasazení.
„V politice neplatí morální právní zásady, nýbrž moc. Když nějaké hnutí získá moc, potom má právo podle svých zásad utvářet stát.“ Ano, tohle a právě tohle je smyslem propagandy – „získávání a verbování lidí pro něco, co uznávám za správné“. Vynikající vůdcovská osobnost se často ocitá v situaci, že musí být současně vším – „propagandistou, organizátorem, řečníkem, spisovatelem. Musí umět zacházet s lidmi, musí umět sehnat peníze, psát články a ještě mnoho jiného.“ Podstatný je ovšem cíl, předmět mobilizace.
„Co se změnilo na starém stavu? Nic, než že vládnoucí mužové mají nové obličeje. Ekonomika běží nadále naprázdno; tato vláda se neodvážila zavést a uskutečnit žádný velký program zvýšení zaměstnanosti... Vláda nám říká: Nemůžeme za ... týdnů napravit to, co se pokazilo za ... let.“ Na to je zapotřebí jasně odpovědět. K dispozici je mocný nástroj – média masové komunikace: „Vůbec nejde o to, abychom vysílali pouze partajní programy. Chceme dát největší prostor zábavě, lehké múze, hře, žertu a hudbě; to všechno by však mělo mít vnitřní vztah k době.“
Právě jste dočetli vybrané citace z projevů ministra nacistické propagandy Josepha Goebbelsa (podle Duffack, J.J.: Dr. Joseph Goebbles. Poznání a propaganda. Naše vojsko, Praha 2009). A nakonec ještě Goeblessův vzkaz českému národu (Joseph Geobbles: Rede des Herrn Reichsminister Dr. Joseph Goebbles an die Tsechischen Kulturschaffenden und Journalisten am 11. September 1940 in Berlin. Cit. kniha str. 55- 63): „V žádném případě si nesmíte myslet, že my, pokud zavádíme v Evropě jistý proces pořádku, to děláme proto, abychom jednotlivým národům zkrátili život. Podle mého názoru se musí pojem svobody nějakého národa uvést do souladu se skutečnostmi, před kterými stojíme, a s jednoduchými otázkami účelnosti...“ „Jestliže s tímto stavem budete souhlasit, či nebudete, je lhostejné ... nezměníte nic ...když na nějakém stavu nemohu nic změnit a musím stejně brát v úvahu nevýhody tohoto stavu, které tu jistě jsou, pak by bylo pošetilé, kdybych si nezajistil také jeho výhody.“
Zásadní postoj k nacionálně socialistické doktríně nemůže být ani teoretický, ani aktivisticky propagandistický. Postavit se čelem této civilizační hrozbě vyžaduje individuální NE. Obávám se, že v knihách odpověď na způsob jeho realizace nenajdeme, nanejvýš inspiraci pro osobní nasazení.