jsou oblíbená lidová zábava. Uplatňují se jako vysvětlení všeho, co překračuje všednodenní rozum. Je to také obvyklá náplň hospodských řečí, náplast na vlastní selhání, frustrace. V naší postmoderní době jsou konspirační teorie také jakýmsi pokračováním televizních seriálů, sklonu lidí věřit mýtům a strachu z toho, že nám někdo "zlý v pozadí" sáhne na jistoty plného talíře. Za toho zlého v pozadí si můžete dosadit politiky, židy, cikány, svobodné zednáře, imigranty, podnikatele, nadnárodní korporace, Američany, Rusy... koho chcete a kdy chcete. Nedávno jsem byl pozván na diskusi o prognostice. A jak už to býva, když se někde objevím, diskuse nezadržitelně sklouzávala k listopadu 1989. Dotazy typu, jak to bylo domluveno na Jaltě, mezi disentem a komunisty... jak byl ten obyčejný člověk odrbán,oklamán, podveden, zmanipulován, mě opravdu vytočily. Lidé s konspirativním viděním světa jsou jako náboženští fanatikové. Můžete jim vyprávět co chcete, jak chcete, jenom se potutelně usmívají a myslí si své. A jelikož máme právě listopad, našel jsem na internetu fragment svého rozhovoru z loňského listopadu ve slovenském Rádiu FM. Je o jediné konspiraci, ze které mám skutečný strach - o konspiraci karieristů a tupců pod zástavou demokracie.



V predvečer výročia novembra (14. novembra 2008) 1989 som našiel na www.sme.sk aj takéto informácie:
1) Stranu Smer by v novembri volilo 46,3 percenta opýtaných.
2) A zhruba rovnaké percento Slovákov tvrdí, že žije po Nežnej revolúcii horšie, ako predtým.
Nemám dôvod neveriť týmto číslam, mám však istú obavu o krajinu, kde takmer polovica ľudí sníva o časoch, keď sa mohlo iba to, čo komunisti dovolili a v slobodných voľbách sú pripravení dať svoj hlas politickej strane, ktorá tento sen symbolizuje.