V paměti mi utkvělo mnohé. A dvě fotografie. Na té první je hinduista v bezdomoví – putující zřejmě zemřít u vod Gangy.
Potkal jsem ho, když jsem procházel neuvěřitelně rušnou magistrálou v Delhi. Odpočíval na ostrůvku uprostřed dvou nekonečných proudů tiráků, nákladních aut, autobusů, osobních aut, krav, velbloudů, tuk–tuků a rikší. Ve tváři měl propastnou únavu. Po zaváhání jsem vybral foťák. Usmál se na mne úsměvem, který znám z Indie, Srí Lanky a od dětí.
Na druhé fotce sedíme s kamarádem v chrámovém komplexu – súfijském kultovním místě. Na něco si hrajeme. Ve tvářích lidí kolem je vidět, že si myslí své. Ten muž vedle nás je ovšem guru a profesor súfí. Člověk moudrý a přátelský.
Je téměř nemožné procítit, co "jiní" považují za zcela přirozené. Slovíčko "téměř" je ovšem veliká výzva.
Na druhé fotce sedíme s kamarádem v chrámovém komplexu – súfijském kultovním místě. Na něco si hrajeme. Ve tvářích lidí kolem je vidět, že si myslí své. Ten muž vedle nás je ovšem guru a profesor súfí. Člověk moudrý a přátelský.
Je téměř nemožné procítit, co "jiní" považují za zcela přirozené. Slovíčko "téměř" je ovšem veliká výzva.