I ta koronavirová krize je šancí. Doopravdy. Z mého hlediska například nabízí: 1) vzít na vědomí, že Evropa není a nikdy nebude pevnost (jsme součástí světa, který je jeden pro všechny), 2) koronavirus není náš nepřítel, tím jsme my samotní – nepřipraveni na nestandardní situace, včetně pandemií, 3) nestandardní situace v globalizovaném světe vyžadují spolupráci všech, včetně těch, s kterými nesouhlasíme, nemáme je rádi, případně jsou nepřáteli, 4) až tato krize odezní, přijdou další – učme se je předjímat, hlavně však učme naše děti žít v nestabilním světě, protože on takový jednoduše je, 5) sdílejme své omyly – jsou poučné propříště, 6) hlavně se naučme, že smrt patří k životu, 7) podstatné je, jak žijeme „tady a teď“, 8) hodnotou nejvyšší je život sám, nicméně život důstojný a svobodný, 9) důstojnost a svobodu nám „mocní“ nedarují, musíme si je vydupat, 10) to, o co momentálně jde, je udržitelnost liberální demokracie – její nepřátelé nás ohrožují víc, než koronavirus.

Hlavně si nenechme vzít radost z přítomné chvíle. Dá to sice zabrat, když jsou restaurace, kavárny a hospody zavřeny, nicméně, známe naši národní moudrost: „Pokud nejde o život, jde o …..“. K tomu viz ad. 8) až 10).