pro jejich údajnou proradnost a nedůvěryhodnost. Nicméně mám pocit, že právě v běžném životě nemá slib, dohoda, smlouva, dané slovo žádnou hodnotu. Setkávám se s tím denně. Například tento týden nedodržel slib můj daňový poradce (nepřipravil podklady k přiznání), kolegyně z nakladatelství (nepředala zásilku), nakladatel (měli jsme diskutovat o projektu mé ženy), kolegové z Bratislavy (neposlali informace, o které jsem je žádal). Minulý týden, měsíc, rok… tomu nebylo jinak.
Některé excesy ovšem přesahují rámec všednodenních prkotin. To když nedodrží slib, dohodu, smlouvu, dané slovo například právník, společník z firmy, kolega. Stalo se a stává se to často. Především když se naskytne možnost něco si urvat do kapsy. A když je to takhle „dole“, proč by tomu mělo být jinak „nahoře“? Demokracie je přece vláda lidu.
S přítelem Ivanem Gabalem jsme dnes při obědě probírali takzvaná „veliká“ témata. Například: čeští europoslanci Železný, Bobošíková a člen vlády Sáša Vondra veřejně napadli německého kolegu, který kritizoval euroskepticismus prezidenta Václava Klause. Vondra docela neslušně. Bobošíková se Železným sice slušně, ale oba patří v Evropském parlamentu k takzvané „mlčící skupině“. Ostatně, jako docela značný počet dalších členů této instituce v tričkách naší republiky. Česká strana sociálně – demokratická si zase udělala z bezpečnosti státu věc politického marketingu. Americký systém protiraketové obrany bude tak či tak a ochrání i nás, bez ohledu na to, bude-li radarová stanice tady nebo jinde. Jenomže sociální demokraté, spolu s komunisty, budou mezitím ukazovat světu švejkovskou stranu naší tváře. Atakdále, atakpodobně.
Tvrdím, že stav politiky a chování politiků jenom odráží situaci mezi takzvanými obyčejnými lidmi, ne naopak, jak si namlouváme. Ptal jsem se Ivana: co s tím? Odpověděl, že je to zhruba na jednu generaci. Kdo však tu novou generaci asi připravuje na život? No přece my.
Děcka, běžte pracovat, studovat a osvojovat si pravidla profesionálního i občanského života ven. Například do USA, na které část naší veřejnosti tak sveřepě, systematicky a nenávistně plije svou malost a zápecnictví.
S přítelem Ivanem Gabalem jsme dnes při obědě probírali takzvaná „veliká“ témata. Například: čeští europoslanci Železný, Bobošíková a člen vlády Sáša Vondra veřejně napadli německého kolegu, který kritizoval euroskepticismus prezidenta Václava Klause. Vondra docela neslušně. Bobošíková se Železným sice slušně, ale oba patří v Evropském parlamentu k takzvané „mlčící skupině“. Ostatně, jako docela značný počet dalších členů této instituce v tričkách naší republiky. Česká strana sociálně – demokratická si zase udělala z bezpečnosti státu věc politického marketingu. Americký systém protiraketové obrany bude tak či tak a ochrání i nás, bez ohledu na to, bude-li radarová stanice tady nebo jinde. Jenomže sociální demokraté, spolu s komunisty, budou mezitím ukazovat světu švejkovskou stranu naší tváře. Atakdále, atakpodobně.
Tvrdím, že stav politiky a chování politiků jenom odráží situaci mezi takzvanými obyčejnými lidmi, ne naopak, jak si namlouváme. Ptal jsem se Ivana: co s tím? Odpověděl, že je to zhruba na jednu generaci. Kdo však tu novou generaci asi připravuje na život? No přece my.
Děcka, běžte pracovat, studovat a osvojovat si pravidla profesionálního i občanského života ven. Například do USA, na které část naší veřejnosti tak sveřepě, systematicky a nenávistně plije svou malost a zápecnictví.