Jiddu Krishnamurti pronesl v roce 1967 (Vnitřní revoluce. Dharma Gaia, Praha 2002) toto:
Mysl podmíněna jakoukoliv (národní, etnickou, ideologickou, náboženskou …) příslušností vede k rozdělování lidí a v konečném důsledku ke neporozumění, konfliktům a násilí. Nanic jsou autority, vůdcové, kněží, knihy, metody, cvičení … které říkají „následuj mě“. Odlož je.
Následuj sebe, říká Krishnamurti. Mysl bude překážkou na této cestě. Podobně ego. Všechny ty strachy (ze smrti, o zaměstnání, o potravu, o život, ze samoty, z neúspěchu …), které nás zbavují svobody, jsou produkty mysli. Vyprázdni svou mysl, říká Krishnamurti. Vyprázdni ji soustředěnou a plnou pozorností. Pozorností, která překračuje já, pozorností, kde se já a svět stávají jedním.
Vyznáváme řád, nicméně, existující řády stavějí náboženství proti náboženství, národ proti národu, režim proti režimu, stát proti státu, ideologii proti ideologii, teorii proti teorii. Všechny jsou produktem mysli a tato podmíněnost je naší závislostí. Umocňuje ji navíc prostředí, ve kterém žijeme, kultura, kterou jsme odchováni, styl našich životů. Dokonce i strava, kterou jíme. Vždyť i samotná mysl je produktem myšlení. Zbavit se této podmíněnosti, ergo nesvobody, je nutno tak, že se podíváme na svět bez predestinace schématy, modely, předsudky, teoriemi … „Nevinně“, jakoby poprvé.
Slovy nikdo nikdy žádný problém nevyřešil. Ani ten nejhlavnější – utrpení. Vlastně i hledání léku na utrpení a cesty ke štěstí je jenom vytváření napětí v mysli. Nehledejte, neporovnávejte, žijte. Žijte soustředěně. Uvědomujte si každý okamih svého žití. A zaplňte prostor svého žití láskou.
Zaujalo mě také, co o těchto věcech píše Chalíl Džibrán ve své malé (velké) knize Prorok:
„Je-li (učitel) opravdu moudrý, nevyzývá vás, abyste vstoupili do příbytku jeho moudrosti, ale spíše vás vede k prahu vašeho vlastního myšlení… Neboť vize jednoho člověka nepropůjčí křídla jinému člověku.“
Takový guru inspiruje. A čím větší má vliv, tím lépe pro lidi. Veškeré úsilí však končí v konfrontaci kázání a všedního života. Odkdy jsme okusili ze stromu poznání dobra a zla, Bůh i ďábel koukají, jak člověk se svou svobodou naloží.
Mysl podmíněna jakoukoliv (národní, etnickou, ideologickou, náboženskou …) příslušností vede k rozdělování lidí a v konečném důsledku ke neporozumění, konfliktům a násilí. Nanic jsou autority, vůdcové, kněží, knihy, metody, cvičení … které říkají „následuj mě“. Odlož je.
Následuj sebe, říká Krishnamurti. Mysl bude překážkou na této cestě. Podobně ego. Všechny ty strachy (ze smrti, o zaměstnání, o potravu, o život, ze samoty, z neúspěchu …), které nás zbavují svobody, jsou produkty mysli. Vyprázdni svou mysl, říká Krishnamurti. Vyprázdni ji soustředěnou a plnou pozorností. Pozorností, která překračuje já, pozorností, kde se já a svět stávají jedním.
Vyznáváme řád, nicméně, existující řády stavějí náboženství proti náboženství, národ proti národu, režim proti režimu, stát proti státu, ideologii proti ideologii, teorii proti teorii. Všechny jsou produktem mysli a tato podmíněnost je naší závislostí. Umocňuje ji navíc prostředí, ve kterém žijeme, kultura, kterou jsme odchováni, styl našich životů. Dokonce i strava, kterou jíme. Vždyť i samotná mysl je produktem myšlení. Zbavit se této podmíněnosti, ergo nesvobody, je nutno tak, že se podíváme na svět bez predestinace schématy, modely, předsudky, teoriemi … „Nevinně“, jakoby poprvé.
Slovy nikdo nikdy žádný problém nevyřešil. Ani ten nejhlavnější – utrpení. Vlastně i hledání léku na utrpení a cesty ke štěstí je jenom vytváření napětí v mysli. Nehledejte, neporovnávejte, žijte. Žijte soustředěně. Uvědomujte si každý okamih svého žití. A zaplňte prostor svého žití láskou.
Zaujalo mě také, co o těchto věcech píše Chalíl Džibrán ve své malé (velké) knize Prorok:
„Je-li (učitel) opravdu moudrý, nevyzývá vás, abyste vstoupili do příbytku jeho moudrosti, ale spíše vás vede k prahu vašeho vlastního myšlení… Neboť vize jednoho člověka nepropůjčí křídla jinému člověku.“
Takový guru inspiruje. A čím větší má vliv, tím lépe pro lidi. Veškeré úsilí však končí v konfrontaci kázání a všedního života. Odkdy jsme okusili ze stromu poznání dobra a zla, Bůh i ďábel koukají, jak člověk se svou svobodou naloží.