Až do roku 1989 jsem žil v „bezproblémové společnosti“. A když už se nějaký problém sem tam vynořil, na sjezdu Komunistické strany se vyřešil – pokud už hotové řešení nebylo formulováno v dílech klasiků marx - leninizmu. Na Západě, jak nás informovala dobová média, bylo i tehdy problémů plno – od bídy a nezaměstnanosti až po rozklad hodnot, konzumní způsob života a mnoho dalších.
Po roce 1989 se krize přesunuli také do postkomunistických zemí. Alespoň podle toho, co čtu a vidím v televizi to tak vypadá. Témata formulují experti. Dílo jednoho z nich jsem právě dočetl. Jde o knihu Johna Graye „Kacířství. Eseje proti pokroku a jiným iluzím.“ (Dokořán/Argo, Praha 2006). Stručná rekapitulace základních tezí, bez nároku na pořadí podle významnosti:
Věda a technologie se nesporně dynamicky rozvíjí, důsledkem ovšem není šíření „dobra“, ale různé variace na „překrásný nový svět“..
Vize pokroku jsou zakořeněny do iluzí, které mají na svědomí katastrofy moderního věku, včetně genocid a ničivých válek.
Člověku není pomoci. Je to násilnické zvíře. Antropocentristická náboženství, marxizmus a neoliberalizmus jsou mutace téže iluze o člověku jako míře všeho.
Lidé se nevyvražďují kvůli náboženství, ideologiím, etnicitě, ale kvůli území a zdrojům. A těch dramaticky ubývá, co vede k chmurným prognózám.
Státy se hroutí, slova v globální aréně se ujímají mafie, klany, teroristické sítě… bují anarchie. Za úsilí o nastolení pořádku se platí omezováním svobod.
Globalizace je nezvratná a současně narušující globální stabilitu. V konečném důsledku vedou všechna „stabilizační“ opatření k deformacím světového trhu.
Americké impérium je sice vlídnější způsob vlády nad světem jako anarchie. Jeho pilíře se však bortí a americké impérium ztrácí autoritu i sílu.
Iluze o tom, že růst vědomostí bude mít pozitivní dopady na životy lidí, padla. Informační technologie, například, se podílejí na devastaci duchovního světa.
Politicky vyhraněný volič neexistuje. Jeden a tentýž dokáže souběžně preferovat například nižší daně i vyšší čerpání veřejných zdrojů.
Lidé si často pletou politiku se zábavou ve stylu reality show. Média jim to usnadňují, ne-li rovnou vnucují.
Každá jednostrannost je dvousečná: Mobilizuje (ve jménu řešení problémů) a současně demobilizuje (katastrofickými vizemi). Grayova kniha patří spíše do druhé kategorie.
V jednom má ovšem John Gray pravdu: mezi rozvojem vědy a techniky a duchovním rozvojem žádná přímá souvislost není (str.26) . Jeho svátost 14. dalajlama k tomu říká: : Pokud bereme v úvahu materiální pokrok, vidíme, že ve výzkumu, který zahájila jedna osoba, může pokračovat druhá. Ale u duchovního pokroku to možné není. Je to něco, co musí dosáhnout jednotlivec. Zde je tedy „jádro pudla“. Je-li člověk opravdu jenom násilnické zvíře, degradaci světa lidí zastaví až pud sebezáchovy. V opačném případě, duchovně vyzrálý jednotlivci. Z mého hlediska obojí působí paralelně a od úsvitu dějin. Srovnáme-li důležité indikátory kvality života (šance na dožití, zdravotní stav, hmotní životní standard, úroveň vzdělání, rozsah volného času a podobně) pokrok existuje. Osobně také věřím, že existuje „kód“ lásky a soucitu, který je organickou součástí lidství.
Po roce 1989 se krize přesunuli také do postkomunistických zemí. Alespoň podle toho, co čtu a vidím v televizi to tak vypadá. Témata formulují experti. Dílo jednoho z nich jsem právě dočetl. Jde o knihu Johna Graye „Kacířství. Eseje proti pokroku a jiným iluzím.“ (Dokořán/Argo, Praha 2006). Stručná rekapitulace základních tezí, bez nároku na pořadí podle významnosti:
Věda a technologie se nesporně dynamicky rozvíjí, důsledkem ovšem není šíření „dobra“, ale různé variace na „překrásný nový svět“..
Vize pokroku jsou zakořeněny do iluzí, které mají na svědomí katastrofy moderního věku, včetně genocid a ničivých válek.
Člověku není pomoci. Je to násilnické zvíře. Antropocentristická náboženství, marxizmus a neoliberalizmus jsou mutace téže iluze o člověku jako míře všeho.
Lidé se nevyvražďují kvůli náboženství, ideologiím, etnicitě, ale kvůli území a zdrojům. A těch dramaticky ubývá, co vede k chmurným prognózám.
Státy se hroutí, slova v globální aréně se ujímají mafie, klany, teroristické sítě… bují anarchie. Za úsilí o nastolení pořádku se platí omezováním svobod.
Globalizace je nezvratná a současně narušující globální stabilitu. V konečném důsledku vedou všechna „stabilizační“ opatření k deformacím světového trhu.
Americké impérium je sice vlídnější způsob vlády nad světem jako anarchie. Jeho pilíře se však bortí a americké impérium ztrácí autoritu i sílu.
Iluze o tom, že růst vědomostí bude mít pozitivní dopady na životy lidí, padla. Informační technologie, například, se podílejí na devastaci duchovního světa.
Politicky vyhraněný volič neexistuje. Jeden a tentýž dokáže souběžně preferovat například nižší daně i vyšší čerpání veřejných zdrojů.
Lidé si často pletou politiku se zábavou ve stylu reality show. Média jim to usnadňují, ne-li rovnou vnucují.
Každá jednostrannost je dvousečná: Mobilizuje (ve jménu řešení problémů) a současně demobilizuje (katastrofickými vizemi). Grayova kniha patří spíše do druhé kategorie.
V jednom má ovšem John Gray pravdu: mezi rozvojem vědy a techniky a duchovním rozvojem žádná přímá souvislost není (str.26) . Jeho svátost 14. dalajlama k tomu říká: : Pokud bereme v úvahu materiální pokrok, vidíme, že ve výzkumu, který zahájila jedna osoba, může pokračovat druhá. Ale u duchovního pokroku to možné není. Je to něco, co musí dosáhnout jednotlivec. Zde je tedy „jádro pudla“. Je-li člověk opravdu jenom násilnické zvíře, degradaci světa lidí zastaví až pud sebezáchovy. V opačném případě, duchovně vyzrálý jednotlivci. Z mého hlediska obojí působí paralelně a od úsvitu dějin. Srovnáme-li důležité indikátory kvality života (šance na dožití, zdravotní stav, hmotní životní standard, úroveň vzdělání, rozsah volného času a podobně) pokrok existuje. Osobně také věřím, že existuje „kód“ lásky a soucitu, který je organickou součástí lidství.