S ní i teze o takzvané mlčící většině. Ten mýtus obnášel hypotézu, že všichni bojovali s komunizmem, jenom jaksi potichu, nenápadně.
Několik týdnů po listopadu 1989 jsem byl konfrontován s lidmi, kteří se vynořili z temnot se zarputilou „odvahou“. Potkával jsem je na ulici, tykali mi a byli plni nenávisti. To VY jste příčinou našich trablů a frustrací! To VY! S politikou jsem se mentálně rozloučil při prvním výročí revoluce. To už jsem, jako předseda Verejnosti proti násiliu, měl ochranku a na tribuně jsem nemohl proslovit ani větu. Kolem stál řvoucí dav. Když jsem odcházel do své kanceláře z onoho náměstí, kde desetitisíce lidí ještě před pár dny provolávali hesla o pravdě a lásce, řekl mi můj bodyguard, ať se utřu. Na tváři jsem měl mohutný plivanec. Vzpomněl jsem si na tuto epizodu dnes ráno, když jsem na internetu četl zpravodajství ze včerejší pražské demonstrace odborářů a iniciativy „Stop vládě“. Cituji z portálu idnes.cz:
7. června 2012 14:51, aktualizováno 16:03
Ránu do hlavy a plivance schytal ministr financí Miroslav Kalousek, když chtěl před svým úřadem diskutovat s asi třemi stovkami demonstrantů proti vládě. Dav ho ani nechtěl nechat promluvit a jeho slova zanikala ve volání "Demisi!" a "Do vazby!". Když Kalousek odcházel z demonstrace vedené odboráři, dostal úder zezadu a další paní mu chtěla dát facku. Zdroj: http://video.idnes.cz/?c=A120607_150104_domaci_mku&idVideo=V120607_160218_domaci_nov.
Politolog Doležel v Českém rádiu správně odtušil, že za komunizmu bylo takových „hrdinů“ podstatně méně.
Po posledních volbách, kdy se dostala k moci reformní pravice, jsem měl dobrý pocit. Bude to sice bolet, ale kdy, když ne teď. Ministr financí Kalousek prokázal odvahu i patřičnou razantnost. Ministr vnitra Kubice má v mých očích dizajn správného muže na svém místě. Šéf odborů Zavadil je symbolem onoho plivajícího davu. A odbory, které se stali dalším levicovým politickým uskupením, mě utvrdily v názoru, že tudy cesta nevede. Anebo vede ke konfliktům a pouličnímu násilí. Už vidím vítěze – radikály na obou pólech politického spektra. Přesněji: radikály – protože ty dva póly se setkávají ve stejném bodě tam, kde se kruh uzavírá. Nacionální socialisté a komunisté jsou jednovaječná dvojčata.
7. června 2012 14:51, aktualizováno 16:03
Ránu do hlavy a plivance schytal ministr financí Miroslav Kalousek, když chtěl před svým úřadem diskutovat s asi třemi stovkami demonstrantů proti vládě. Dav ho ani nechtěl nechat promluvit a jeho slova zanikala ve volání "Demisi!" a "Do vazby!". Když Kalousek odcházel z demonstrace vedené odboráři, dostal úder zezadu a další paní mu chtěla dát facku. Zdroj: http://video.idnes.cz/?c=A120607_150104_domaci_mku&idVideo=V120607_160218_domaci_nov.
Politolog Doležel v Českém rádiu správně odtušil, že za komunizmu bylo takových „hrdinů“ podstatně méně.
Po posledních volbách, kdy se dostala k moci reformní pravice, jsem měl dobrý pocit. Bude to sice bolet, ale kdy, když ne teď. Ministr financí Kalousek prokázal odvahu i patřičnou razantnost. Ministr vnitra Kubice má v mých očích dizajn správného muže na svém místě. Šéf odborů Zavadil je symbolem onoho plivajícího davu. A odbory, které se stali dalším levicovým politickým uskupením, mě utvrdily v názoru, že tudy cesta nevede. Anebo vede ke konfliktům a pouličnímu násilí. Už vidím vítěze – radikály na obou pólech politického spektra. Přesněji: radikály – protože ty dva póly se setkávají ve stejném bodě tam, kde se kruh uzavírá. Nacionální socialisté a komunisté jsou jednovaječná dvojčata.