Nejdříve trochu sebezpytování. Docela dlouho jsem Ruda Dzurka považoval za svého romského kamaráda, za romského umělce a sebe za tolerantního gádže. Dnes už vím, že i v mém postoji byl kus takzvaného romského problému. Ve mně – ne v něm.

Po dlouhých letech přátelství vím, že Ruda Dzurko je kamarád a umělec bez přívlastků. Vím také, že jeho umělecký projev, jeho obrazy romství, jeho životní styl a hodnotové zakotvení je stejně tak romské, jako mé, tvé, naše. Romství je fakt lidství.

Tam, kde se romství a gadžovství odchyluje od lidství, tam začínají etnické tenze, rasová nesnášenlivost, konflikty a násilí. Na obou stranách. Fakt, že jedna strana je interpretována méně příznivě, není jenom tím, že interpretátorem je gádžo.

Romové samotní jsou „tady a teď“ v pasti. Jejími symboly jsou ghetta, romské prostitutky, dealerské gangy, ozbrojení výrostkové. Gádžové jsou v pasti také. Symbolů vlastního marazmu máme dost. Od korupce, až po vyprázdněné životy, tupá média a prázdný konzum.

Ruda Dzurko, ale nejenom on, ukazují, že cesta z pasti nevede přes státní programy inkluze, specialní agentury, vládní zmocněnce a podobně. Terapie je velice individuální a těží z jediného zdroje. Klidně mu říkejme kreativita.

Pozitivní kreativita je všednodenní výzva související s obživou, vzděláváním, s výchovou dětí, s podobou domova a sousedských vztahů, se zdravím a s mnoha dalšími věcmi, které utvářejí způsob života, strukturu jeho času.

Dzurkův způsob života je kreativní par excellence. Živí se obrázky a dřevěnými plastikami. Motivy hledá v sobě a ve svém specifickém lidství. Jeho obrázky a sošky dotvářejí domovy mnoha lidí. Vydělané peníze slouží dětem, širší rodině, vztahům.

Způsob jeho života je současně každodenním překračováním stereotypů, nudy, prázdnoty. Jeho život je plný a plnohodnotný. Můžeme být různých věr, etnik, profesí, národností…, kreativita je navigací ke společnému středu.

Ne každý má tento dar a ne každý ho má do takové míry, aby mu vytvořil existenční zázemí. Jistě však uznáte, že existence je snesitelnější bez existenciální tísně. Neznám jiný způsob, jak se s ní vyrovnat, než kreativitu, byť ne rovnou uměleckou.

Také mám někdy pocit, že radikální kreativita může být docela účinnou zbraní proti militantním radikálům. Vítězit, aniž bych musel doopravdy udeřit. Zlaté pravidlo všech vyspělých bojových umění a jejich mistrů.

Psáno pro .tyzden (www.tyzden.sk)