Kdo jsem já? Která cesta je správná? Jak se pozná pravda? Opat Lin–Ťi při svých ranních rozhovorech ve svém klášteře na břehu řeky Chu–tchuo tato témata osvětlil svým věrným mnichům opravdu polopatě. Zde je má parafráze:

Já jsem ten, kdo dnes ráno vstal z postele a když dostal hlad, jedl. Poté si uvařil kafé a při cigaretce proběhl na internetu došlou poštu a několik zpravodajských linků. Pak jsem vlezl do vany, oblíkl se, nastartoval auto a vyrazil za prací. Atakdále až do tmy, kdy jsem se uvelebil v křesle s knihou v ruce. Asi po hodině se mi zachtělo spát, vlezl jsem do postele a usnul.

Jo, ale jak se pozná jestli jsem kráčel správnou cestou? No, pozná se to tak, že když jsem jedl, fakt jsem jedl a ne jenom cpal do sebe kalorie a vitaminy. A když jsem cokoliv dělal, opravdu jsem dělal právě tohle, plně koncentrován. Atakdále, atakpodobně až do chvíle, kdy jsem usnul. To jsem pak opravdu spal a má mysl nebyla zaneřáděna blbostmi.

A jakpak je to s pravdou? Například pravdou o tom, že já jsem opravdu tenhle tu a cesta, po které kráčím od rána do večera včera, dnes a zítra, je opravdu správná? Mistr Lin–Ťi tuto otázku neměl rád. Byl přesvědčen, že jedna jediná pravda neexistuje, a že je to tak dobře. Důležité je zdržet se soudů a vyhýbat se svárům.

„Anebo zkuste na to jít i jinak! Protože kdoví, zda je moje rada k něčemu dobrá. Svět je totiž mnohem složitější – řekl nakonec opat, ve svém klášteře na břehu řeky Chu–tchuo.“ Alespoň tak to zaznamenal jeho oddaný žák Šu–La–Ce (Malvern 2005). Když jsem tu útlou knížečku na nový rok dočetl, zdálo se mi, že letos jsem dostal z hlubin devátého století moc hezké peefko.