Fedor Gál > Blog

Není nic jednoduššího než trávit dny mezi redakčním stolem, brouzdáním internetem a hospodou.
pokračování >

Prezident Václav Havel použil vo svojom spomienkovom prejave k 21. augustu 1968 z balkóna Občianskeho fóra na Václavskom námestí takéto formulácie:
pokračování >

V druhej polovici januára som dostal list od svojej sesternice. Píše v ňom:
pokračování >

Jestvujú vcelku "tvrdé" údaje o účinkoch amnestie nárast kriminality.
pokračování >

Penológia nie je mojím odborom a väzenské prostredie mi až po tie dramatické predsviatočné dni bolo cudzie. Stačila mi však prvá návšteva v Želiezovciach, aby som si uvedomil niekoľko faktov.

pokračování >

Dom, v, ktorom sídlilo politické centrum hnutia Verejnosť proti násiliu bol zvláštnym teritóriom. Od skorého rána do neskorej noci ho obliehali doslova davy ľudí, ktorí sa prebudili z dlhého zlého sna a v zástupoch prúdili na Jiráskovu č. 10, aby ponúkli svoje služby, vyžalovali sa zo svojich starostí, žiadali pomoc, nápravu, zásah.
pokračování >

Už som spomenul - a cítim potrebu to ešte raz pripomenúť - že práve v marci 1990 som mal možnosť po prvýkrát v živote vidieť, ako vyzerá vypätý nacionalizmus na ulici.

pokračování >

Republika sa otvárala svetu rozmanitými spôsobmi. Napríklad aj takými, ktoré by iste pred niekoľkými týždňami boli trestané väzením.

pokračování >

Vráťme sa k novembrovým dňom roku 1989-ho. Oficiálna moc ešte vždy nepochopila, čo sa vlastne deje. Jej postoj je však našťastie nie len nechápavý, ale aj defenzívny.
pokračování >

Podstatnú úlohu pri formovaní hnutia Verejnosť proti násiliu (ďalej VPN) zohralo hnutie dobrovoľných ochrancov prírody a krajiny (slovenskej verzie "zelených"), najmä však autori diela Bratislava/nahlas, ktorí tvorili personálny základ formujúceho sa bratislavského centra hnutia.

pokračování >

Pre mňa sa začala revolúcia 18. novembra 1989 večer. Sedeli sme v byte u Soni Szomolányiovej - sociologičky z Bratislavskej univerzity - na jednej z tých mnohých súkromných diskusií, kde sa v tých časoch v Bratislave – ale aj v Prahe, Brne a inde – šírila kultúra, či veda a diskutovali sme o politike.
pokračování >

Od septembra do konca decembra 1990 som trávil čas striedavo v roly predsedu Verejnosti proti násiliu a za stolom riaditeľa Ústavu pre analýzu sociálnych problémov Univerzity J. A. Komenského v Bratislave. Sám tento fakt je svedectvom o mojej vtedajšej rozháranosti – bol som politik na úteku pred politikou.
pokračování >

Napísal som tento text v roku 1994, päť rokov po novembrových udalostiach a niekoľko dní po druhých slobodných voľbách, pre dnes už neexistujúce periodiká Domino - Efekt a Slovenské listy. Od apríla začnem na svojom blogu a v slovenskom Týždni postupne zverejňovať svoje zápisky zo septembra až decembra 1990. Sám dnes pri ich čítaní žasnem, ako sa vtedy veci mali a ako som ich vnímal. Ľudská pamäť je naozaj zvláštne selektívna.
pokračování >

ze 60tych let jsou relikvií v mé knihovně. Symbolizují první duchovní vzepětí, které jsem zažil. Skvělí autoři, skvělé texty. Opravdové kulturně – politické periodikum, první, které má generace měla v rukou. Po invazi „spřátelených“ vojsk a krachu „pražského jara“ sice Literárky zanikli, nicméně v našich myslích zůstaly jako závan svobody a poznání, že i oficiální tiskoviny se dají číst.
pokračování >

K devätnástemu výročiu novembra 1989 poskytol Ján Budaj rozhovor pre sme.sk. Najdete ho na: http://www.sme.sk/c/4178242/jan-budaj-havel-robil-tajne-dohody-s-komunistami.html. Havel, Gál, Koordinačné centrum Verejnosti proti násiliu a ďalší mali podľa Budaja proti nemu konšpirovať, aby ho odstrčili na perifériu politiky. Im ide o moc, Budajovi o národ.
pokračování >

jsou oblíbená lidová zábava. Uplatňují se jako vysvětlení všeho, co překračuje všednodenní rozum. Je to také obvyklá náplň hospodských řečí, náplast na vlastní selhání, frustrace.
pokračování >

Napsala mi kamarádka Vera Meisels z Tel Avivu, kde žije už více než půl století:
.... Je ti známe meno Ruth Elias? Napísala knihu, ktorú preložili asi do 20 jazykov "Die Hoffnung erhielt mich am Leben" (Nádej mi umožnila prežiť). Narodila sa v r. 1922 v Ostrave.
pokračování >

V půlce října jsem se ocitl v redakci Respektu, kde mi nabídli prostor v rubrice rozhovorů (http://www.respekt.cz/rozhovory-detail.php?sel_id=148). Mezi otázkami, které přišly do redakce, byla také jedna, k tehdy čerstvé kauze udavačství Milana Kundery.
pokračování >

Roman Elmar Skružný je jedna z ikon českých neonacistů. Jako ilustraci jeho díla doporučuji například článek „Causa Mengele“ zde: http://skruzny.wordpress.com/ a tento fragment Skružného „poezie“:
pokračování >

Citát prvý: Bánov 17. júla 2008 (Copyright SITA): Zapálením vatry zvrchovanosti v Bánove v okrese Nové Zámky si dnes premiér Robert Fico pripomenul 16. výročie prijatia deklarácie o zvrchovanosti Slovenskej republiky. Napriek silnému dažďu sa na futbalovom štadióne zišlo niekoľko stoviek ľudí.
pokračování >

Někdy je mi opravdu na blití. Obzvláště teď, když píšu serii textů o hrůznosti a zhovadilosti lidí před mnoha lety v časech takzvaného „konečného řešení“, a zjišťuji, že minulost je zde.
pokračování >

Paul Polanský je nepochybně člověk, který otevřel kauzu koncentračního tábora v Letech u Písku způsobem, jež vyvolal zájem medií i politiků. Vyhledal několik desítek přeživších, dokázal je přimět, aby podali svědectví, a publikoval je (Tíživé mlčení. G plus G, Praha 1998).
pokračování >

Nebol to ľud, kto povstal proti komunizmu a papalášom v Novembri 1989, ale – ako už mnohokrát v dejinách - intelektuáli.
pokračování >

Za komunizmu sme od oficiálnych médií nečakali žiadne zázraky. Pripadalo nám normálne, že šírili komunistickú propagandu, a ak občas aj pobavili, bolo fajn. To, čomu sme hovorili nezávislosť, sme hľadali v súkromí, napríklad v samizdatovej tvorbe a produkcii.
pokračování >

a mohu s naprostou jistotou prohlásit jediné: politické elity prokázali masivní schopnost ničit vztah občanů k demokratické diskusi a politice vůbec.
pokračování >

Predpokladám, že ju budúci rok vydá Peter Zajac. Čosi ako „Polické dejiny Slovenska po novembri 1989“. Bude to možno nuda, ale súčasne mimoriadne dôležitý dokument. Dôležitý preto, že ide o podstatnú a stále nespracovanú epizódu moderných dejín Slovenska. Povedal by som dokonca, že kľúčovú. A autor je súčasne aktér aj odborník na literatúru. V tomto obore dokonca profesor na prestížnej zahraničnej univerzite.
pokračování >

Ve středu 24. října jsem se dočetl, že od policie odchází šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plk. Jan Kubice: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=511938
pokračování >

Hedviga Malinová sa 25.augusta 2006 ráno objavila zakrvavená na Katedre maďarského jazyka nitrianskej Univerzity Konštantína filozofa, s nápisom na blúzke "Maďari za Dunai, SK bez parazitov".
pokračování >

napĺňa mi e-mailovú schránku čulá virtuálna komunikácia ohľadne chystaného pochodu českých neonacistov židovským mestom pražským 10. novembra, vo výročný deň Krištálovej noci.
pokračování >

z toho asi 30% tvoří původní obyvatelé, kteří v rámci Ruska a v bezprostředním sousedství Číny chrání zbytky své spirituality.
Spirituality národa, pro který je příroda posvátnem. Vzdálení čeští "přátelé" se rozhodli, že vyšlou do jejich hor expedici Járy
Cimrmana, na jehož památku pojmenují jeden z jejich vrcholků.

pokračování >

je zážitok. Malý obchodík na periférii Humenného, kde staršie ženy pečú denne skvelé pirohy, langoše a šišky za lacný peniaz, má zákazníkov po celý deň. Súkromný chovateľ hydiny v Sobranciach by iste dotáciu neodmietol, ale zvláda to aj bez nej. Penzión Itália v Kráľovskom Chlmci si nezadá s tými pražskými. Akurát nechápem, prečo tento privátny podnik vďačí za svoju existenciu európskym fondom, ako hrdo hlása tabuľa na stene.
pokračování >

pro jejich údajnou proradnost a nedůvěryhodnost. Nicméně mám pocit, že právě v běžném životě nemá slib, dohoda, smlouva, dané slovo žádnou hodnotu. Setkávám se s tím denně. Například tento týden nedodržel slib můj daňový poradce (nepřipravil podklady k přiznání), kolegyně z nakladatelství (nepředala zásilku), nakladatel (měli jsme diskutovat o projektu mé ženy), kolegové z Bratislavy (neposlali informace, o které jsem je žádal). Minulý týden, měsíc, rok… tomu nebylo jinak.
pokračování >

mají opravdu jenom málo společného. V jistém období svého prezidentování však vyslovili téměř identické výroky při příležitosti slavnostních TV projevů. Václav Havel mluvil o „blbé náladě“ a Václav Klaus o „téměř občanské válce“. Měli na mysli polarizaci společnosti a značnou dávku averzí mezi oběma půlkami. Tady podobnost končí. Své sympatie upírali oba prezidenti k rozdílným půlkám svých spoluobčanů. Mimovolně se tak oba podepsali pod blbou náladu, či téměř občanskou válku českých lidí. Ne však jako autoři, ale jako mluvčí. Zde jsou symptomy:
pokračování >

Lidé jeho typu, když se jednou do špičkové politiky dostanou, odcházejí až po těžkých bojích a úklid trvá léta (viz Vladimír Mečiar na Slovensku).
pokračování >

Bol som v Izraeli niekoľko dní po tom, ako militanti z Hizballáhu napadli (od chrbta) izraelských vojakov na hraniciach s Libanonom. Niekoľkých zabili a jedného zajali. Nasledovali vojenské operácie a obete na oboch stranách. Mám obavy, že ani vznik palestínskeho štátu nič nezmení. Bojuje sa totiž o právo na celé územie Izraela a vplyv v regióne. Čo však je právo na celé územie a vplyv v globálnej dedine?
pokračování >

s jistým zahanbením. Ne jemu, ale sobě tím kazím karmu. Co si však mám počít s postoji k člověku:
pokračování >

je měsíc, kdy hodně lidí zvykne rekapitulovat, co rok dal. Dělají to také média. Vzpomíná se například na neexistující společný stát Čechů a Slováků, na listopad 1989, na hříchy minulého i přítomného režimu. Vše se děje jaksi slavnostně a oficiózně. Letos jsem si poprvé zapsal na papírek věci, na které nechci zapomenout osobně. Nechci zapomenout například na kauzu Vladimír Mečiar, na Kubiceho zprávu, na Jiřího Paroubka, na Hedvigu Malinovou.
pokračování >

je každým rokem období, kdy si na mne vzpomenou novináři. Donutí mě, abych vzpomínal také. A jak jdou léta, je to vzpomínání spíše poetické, než věcné. Vzpomínám si například, jak mě manželka přesvědčovala, abych si na první setkání příští Veřejnosti proti násilí nebral novou větrovku, aby mi ji policajti neponičili. Anebo když jsme se poprvé (22. listopadu 1989?) dostali do státní televize a při odchodu nás venku čekal dav lidí s květinami. Z vědomí vytěsňujeme taková fakta, jako zlyhání přátel při kontaktu s mocí a penězi.
pokračování >

V pátek 20. října, první den komunálních a senátních voleb, jsem se přepravoval Prahou taxíkem. Hrálo v něm nějaké rádio, kde právě běžela posluchačská anketa na téma: „Je Kubice padouch, nebo hrdina?“ Posluchači vesele plkali nesmysly.
pokračování >

Tak trochu „něžné“ a přátelské slovo šibal zavedl do českého newspeeku Jiří Paroubek. Je to jeho označení pro korupčníky a zločince z řad ČSSD. Pro ty ostatní používá standardní slovník. Takový plukovník Kubice je například „hnusný člověk a lhář“.
pokračování >

je klíčem k dobrým vztahům mezi lidmi. Nanic je skvělý odborník, nanic jsou smlouvy, právníci, garance, dané slovo… není-li partner důvěryhodný.
pokračování >

Nemluvím do vzduchu, zažil jsem to na vlastní kůži a hodně zblízka. Označení mečiarizmus se zrodilo ze specifik bývalého premiéra vlády Slovenské republiky.
pokračování >

1) Ti, kteří si říkají levice, jsou bílé límečky, které už dávno neznají, jak vypadá práce dělníka, život chudého člověka, anebo důchodce. Cítí už, zdá se mi, jenom „tradiční“ averzi k bohatým a podnikatelům. Sami by ovšem rádi byli bohatí.
pokračování >

Václav Havel je symbol, ktorý sa postupne menil na človeka. Väčšinou je to naopak – z ľudí sa stávajú symboly až po smrti náležitej práci propagandy a dejepiscov. Aspoň z môjho pohľadu sa to tak javí.
pokračování >