Například dnes (pátek, 5.4.24) dopoledne na náměstí Jiřího z Poděbrad: u Číňana jsem si dal sushi, v maďarském stánku koupil “posúch“, vedle lokše s bryndzou (stánek vlastní Zuzka ze Slovenska), v košer pekárně chleba (majitelé jsou, samozřejmě židé) a hned vedle, ve francouzské kavárně, deci bílého. Obsloužila mě holka, která mluví jenom anglicky. Mám to z Jiřáku domů na Žižkov patnáct minut pěšky. Cestou potkávám maminky s dětmi (mluví ukrajinsky). U Vietnamce blízko našeho domu si koupím cigarety. Začíná opravdové jaro.

Doma sednu za stůl a začtu se do svého oblíbeného slovenského týdeníku. Vybírám si článek o vlastenectví od kamarádů Martina Mojžiše a Juraje Petroviče. Zaujala mě tato pasáž (cituji): „V nekultúrnej krajine, kde vládne nenávisť, rozdeľovanie ľudí na dobrých a zlých, bičovanie vášní a živenie iracionálnych strachov – v takej krajine vyhrávajú vo voľbách opakovane tí, ktorí najviac strašia a najviac nasľubujú. Platí ale aj, že ak sa podarí zvoliť do vedenia krajiny slušných a kultúrnych ľudí, ich vplyv môže zmeniť atmosféru v spoločnosti a kultivovať aj politické prostredie.“

Uf, říkám si, a jak to mám s vlastenectvím já? A jak se mají k sobě moje vlast a můj domov? Momentálně se mi zdá, že má vlast a můj domov jsou pražské Vinohrady a Žižkov. Jsem lokální vlastenec.

Post sacriptum
Text jsem 5.4.2024 poslal do redakce www.tyzden.sk. Dnes je ráno 7.4. Prezidentem Slovenské republiky se 6.4.2024 stal Peter Pellegrini.