Být 16.8. 2020 na pražském Staroměstském náměstí bylo důležité. Uvědomil jsem si doslova fyzicky, že nejsem jenom Žid, Slovák a Čech, ale také Bělorus. Taková Evropa je fajn a v takové Unii chci, aby žila má vnoučata.

Z tribuny opakovaně zaznělo jméno Václava Havla. Tentokrát mi nevadily ani proslovy politiků. Zejména, když prezident Miloš Zeman mlčí a mlčí. To už i ten Babiš vedle něj působí jako státník.

Fakt, že mi kvůli pěti schodům na tribunu nabídlo pomoc hned několik mladých lidí souvisí s faktem, že odcházení mé generace z veřejného pódia není jenom symbolické.

Netuším, jak se bude situace v Bělorusku vyvíjet v nejbližších dnech a týdnech. To netuším ostatně ani pokud jde o české poměry, poměry v Maďarsku, Polsku, na Slovensku, v USA, v Rusku, Turecku a jinde. Mám však téměř jistotu, že Listopad 89 byl počátkem změny ducha naší doby. K lepšímu! Říkám to přesto, že svět mi občas připadá naruby a někde i docela v řiti.

P.S.
Poprosil jsem kamarádku Janu Plavec o nějaké fotky z demonstrace. Zde její email i s odkazem na album:

„… fotky samozrejme pouzij, posledni dobou ale uz nefotim to, co se deje na tribune, ale chodim hlavne mezi lidi. Zjistila jsem, ze tam se odehrava to, co hledam. Pouzij cokoliv Te zaujme, zde je moje album ze vcerejska:

https://m.facebook.com/SpolecneToDame/photos/?tab=album&album_id=1731612363670134&mt_nav=1&ref=bookmarks

Vcera bylo mezi mladymi demonstrujicimi hodne rusko-beloruskych přátel, co se prisli navzajem podporit (i hodne Rusu obecne), taky par tech, kteri byli muceni pri zatykani, kdyz o tom mluvili, meli slzy v ocich. Sami krasny lidi.."