Známemu, ktorý sa tiež zapojí, som napísal: „Propletenec vztahů, sítí, zájmů (a navazujícících intepretací), osobních vyznání, víry a důvěry, faktů a informací (dezinfomací) pozbíraných z různých zdrojů a za různých životních situací, mezinárodních konotací a subjektivního naladění, hodnotového zázemí, genetických stop, dodatečné intuice... Ten propletenec dává celku, jakým byl fenomén naší revoluce, nádech obtížně uchopitelného, tajemného, a někdy také trochu bulvárního kabaretního divadla. Abych se v tom neutopil, pomáhám si osobním morálním nastavením, povšechnou znalostí životů "těch, kteří mluví", a tím, co jsem evidentně viděl, slyšel, konal, prožil. Jsem jeden z mnoha svědků a nenárokuji si na pravdu. Opravdu ne. Letošní listopad nebude pro aktéry událostí spřed třiceti let jednoduchý. O to složitější bude pro lidi bez názoru a osobní zkušenosti. Dějiny ovšem nemilují příliš veliký zmatek. Jsem zvědavý, které interpretace do nich vstoupí. Je však velice pravděpodobné, že naše zvědavost zůstane neukojena. Jsme generace na odchodu a dějiny jsou navíc otevřená kniha.“

Tiež som si spomenul, na slová Ferka Guldana. Pri niektorom z predchádzajúcich výročí mi napísal SMS-ku: „Keď prestaneš oslavovať, stav sa na kus reči“. Alebo tak nejako. Milý Ferko, uvidíme sa šestnásteho novembra v Sobranciach na Tvojej vernisáži – piete ľuďom, ktorí zahynuli na ceste za lepším životom a slobodou (foto nižšie mi poslal Jano Ohorčák).