Sluníčkář (přesněji havlista anebo havloid), pravdoláskař (totéž), slušnočlověk (totéž), kavárník (ten, co nesouhlasí s námi normálními lidmi, vlastenci), pražská kavárna (totéž, jenom trochu víc viditelná), elita (ti, co remcají, aniž vyhráli volby), tradiční rodina (harmonická vícegenerační rodina), národní zájem (něco jako „Čechy Čechům“), obyčejný, také normální, člověk (našinec), Evropská Unie, anebo někdy stačí říct Brusel (nová totalita), liberální demokracie (levičácká neomarxistická ideologie, která nás připravuje o svobodu), svoboda slova (i pro fašisty), Čech (etnicky definovaný)…. Škaredá slova: europeizmus, feminizmus, multikulturalizmus, ekologizmus, genderizmus… Pokračujte sami.

Většina těch slov se používá i v běžném hovorovém jazyku lidí, kteří se od bílých heterosexuálních vlastenců distancují. Nepoužívají však dovětky jako: „je mi z vás na blití“ a podobně. Také (většinou) nemají onen zvláštní tik v očích a ve tvářích. Nemají ho ovšem častokráte ani „otcové zakladatelé“ formátu Václava Klause st. a jeho party v IVK (Institut Václava Klause). Ti se krotí, což neznamená, že jsou krotcí. Naopak, opakuji: jsou to otcové zakladatelé.

Otázka zní: jak si to s nimi rozdat. Rvačka je řešení absurdní. Na dialog oni neslyší a ani není o co stát. Pokřikovat po sobě nikam nevede. Nezbývá, než je porazit ve volbách. Václava Klause mladšího, Tomia Okamuru, komunisty. Babiše nevzpomínám schválně. Přidá se, pokud bude mít příležitost, kamkoliv. Přesněji: pokud příležitost dostane a pokud nebude právoplatně zavřen ve vězení. O směřování země přece rozhodují demokratické volby. Například slovenská zkušenost z období mečiarizmu říká, že svobodné voličstvo to s obskurními vůdci zkouší opakovaně.

Umím si představit předchozí úvahy také v širším geopolitickém kontextu a ani bych nemusel jít daleko za hranice Česka. Že by nějaká nová mentální porucha šířící se našim civilizačním prostorem? Ne! Takhle to ve společnostech chodí odjakživa. S tím rozdílem, že díky ještě pořád trvající soudržnosti evropských států a dominanci liberální demokracie nám to prochází v mírovém soužití. Zatím.

„Zatím“ myslím tak, že vulgarizace jazyka ve veřejném prostoru je důsledkem vulgarizace vztahů mezi lidmi. Populističtí politikové a ostatní veřejní mluvčí jenom nasedli na vlnu, která „jede“. Jede ovšem kam? Eskalující vulgarizace vztahů mezi lidmi předjímá nehezké konce. Vulgarizace jazyka politických elit (!) je podlézání vkusu vulgárních lidí.

Řekl jsem elity. To jsou všichni, kteří mají podíl na artikulaci (formování) jazyka veřejného diskurzu. Tomio Okamura je stejně tak součástí elit, jako Tomáš Halík. Učitelé, lékaři, vědci, novináři, politikové…, všichni, kteří mají z titulu svých pozic a rolí podíl na společenském klimatu, duchu naší doby. Jsou za ni přímo odpovědni.

Jenomže odpovědnost je chápána tak, že jde hlavně o místo v čele peletonu. Méně už záleží na tom, jakým způsobem se ten-který účastník soutěže prosadil.

Apel na aktivní občany zní: Nenechme se převálcovat ve vlastním domě. Dostáváme-li na frak, ptejme se, kde děláme chybu. A trénujme.